Obíhá tu stará miniaturní černá díra namísto Deváté planety?

Pátrání po takzvané Deváté planetě je stále bezvýsledné, přičemž na její existenci ukazují jen nepřímé důkazy, a sice dráhy jiných sledovatelných těles, které má ovlivňovat právě její gravitace. A že jde pouze o sílu gravitace, která ukazuje na pravděpodobnou přítomnost další velké planety daleko za Neptunem a Plutem, již samotnou se už dlouhou dobu nedaří nalézt, někoho napadlo, že by nemuselo jít vůbec o planetu, ale o malou černou díru. 

 

 

Svými rozměry by taková černá díra byla skutečně malá, ostatně autoři studie ji v živé velikosti zobrazili ve své práci. Jakub Scholtz z Durham University a James Unwin z University of Illinois tak ukázali i smysl pro humor:

 

 

Nicméně i tento malý vtípek nám dobře ilustruje, jak těžko uvěřitelné vlastnosti mají tyto objekty, však do malé koule se může vejít hmota celé planety s odpovídající gravitací, a to dle odhadů pěti až patnácti Zemí. Z hlediska hmotnostní kategorie by tak šlo v případě planety mluvit o super Zemi až o obdobě Neptunu. Není tak divu, že astronomy trápí dosavadní neúspěch ve hledání tak velké planety v našem vlastním systému, když byly nalezeny na jeho okrajích jiné a daleko menší objekty jako trpasličí planeta FarFarOut vzdálená cca 100 AU od Slunce. 

 

Dle Scholtze a Unwina by navíc mohlo jít o zástupce teoretické kategorie černých děr, které téměř pamatují velký třesk (primordial black hole). Ty mohly vzniknout díky kvantovým fluktuacím v raném vesmíru, ostatně i Star Trek nás učí, že naprosto za vše mohou fluktuace různého druhu, ale vážně. Takové fluktuace mohly stlačit hmotu do miniaturních černých děr, jaké by se v podmínkách dnešního vesmíru nemohly vytvořit. Černá díra s hmotností pěti Zemí by pak měla průměr jen kolem pěti centimetrů a byla by pro nás velice obtížně detekovatelná, čímž je ostatně i tato teorie těžko ověřitelná.

 

Může být leda vyvrácena tím, že někdo opravdu najde Devátou planetu, anebo potvrzena sledováním jí způsobeného ohybu světla, pomocí experimentů jako Optical Gravitational Lensing Experiment (OGLE). Autoři ale uvádějí, že takový objekt by mohl být obklopen shluky temné hmoty a ta by mohla při interakcích s normální hmotou tvořit detekovatelné záření gama. Plánují tak navázat vlastním průzkumem dat z Fermi Gamma Ray Space Telescope. 

 

Zdroj: Technology Review