Přehled desktopových grafických čipů

V polovině roku 2000 vydala prozatím malá kanadská společnost ATI nový grafický čip R100. Tento čip byl pro firmu zcela zásadní a jako první znamenal ohrožení do té doby bezkonkurenční nadvlády společnosti NVIDIA na poli grafických akcelerátorů. Od toho okamžiku se začaly psát dějiny grafických karet s názvem RADEON.

Úvodním modelem postaveným na čipu R100 se stal RADEON 256.
Čip R100, vyráběný 180nm (nanometrovým) výrobním procesem, podporoval grafické rozhraní AGP 4x. Skládal se z 30 miliónů tranzistorů, obsahoval 1 vertex a 2 pixel pipeline, každá z nich nesla 3 texturovací jednotky. Přinesl mimo jiné podporu DDR pamětí, geometrickou jednotku T&L (Transform & Lighting) a rovněž technologii HyperZ, která zabezpečuje, že budou vykresleny pouze viditelné pixely a tím šetří kapacitu výpočetních jednotek a paměťové sběrnice. Pro 3D zobrazení čip disponoval mimo jiné plnou podporou DirectX 7 (ve skutečnosti částečně i DX 8), bilineárním i trilineárním filtrováním, FSAA, bump mappingem, z-bufferingem a to vše při maximálním rozlišení 2048x1536 ve 32bitových barvách.

Celkově byl R100 moderněji navržený čip než konkurence a díky tomu se mohl i jako papírově slabší srovnávat a dokonce porážet soudobé GeForce 2 ze stáje NVIDIA, zejména ve vysokých rozlišeních od 1024x768 výše. Naopak v nižších rozlišeních a 16bitových barvách na GeForce výkonově nestačil. Největší slabinou pro R100 se staly nedokonale fungující ovladače (s označením Catalyst).

V létě roku 2000 se do prodeje dostaly verze s SDR a DDR grafickou pamětí. Model RADEON DDR dosahoval frekvence 183 MHz pro jádro i paměti. Model RADEON SDR měl proti modelu DDR snížené takty jádra i pamětí na 166 MHz, zůstal mu však zachován počet pipeline i texturovacích jednotek.
V listopadu téhož roku vydala ATI ještě odlehčenou „kancelářskou“ verzi RV100 (RADEON VE), která obsahovala pouze jednu pixel pipeline a rovněž byla odstraněna hardwarová T&L jednotka, jejíž funkci převzaly ovladače. Nesla sice DDR paměti, ale ve spojení s poloviční 64bitovou šířkou paměťové sběrnice byl její výkon ve 3D značně degradován. Naopak přinesla podporu zobrazení na dvou monitorech (technologie Hydravision). V podstatě splnila své „kancelářské“ a multimediální určení a zaujala zejména poměrem cena/výkon. Později našel čip RV100 díky podpoře více monitorů uplatnění v profesionální grafice.

V létě roku 2001 byl uveden model RADEON LE, což byl v podstatě níže taktovaný RADEON 256. Navíc u něj byla softwarově deaktivovaná funkce HyperZ, což znamenalo citelné snížení výkonu ve 3D. HyperZ ale bylo možné povolit úpravou registrů, kartu poté přetaktovat a získat tak při troše štěstí plnohodnotný RADEON 32MB DDR za poloviční cenu. Díky tomu byla tato verze, určená jako konkurence pro slabší GeForce 2 MX, poměrně úspěšná.

Společným rysem všech modelů postavených na čipu R100 byla synchronizovaná frekvence čipu a pamětí, což značně znesnadňovalo jejich přetaktování a v podstatě díky pomalejším (a levnějším) pamětem omezovalo výkon jádra, které bylo jinak schopné pracovat na frekvencích vysoko přes 200 MHz.
Na podzim roku 2001 uvádí ATI na trh nový grafický čip RV200, představující mainstreamovou verzi k nově připravované radě 8000. RV200 se však technologicky řadí ještě k první generaci a je v podstatě mixem 3D funkcí R100 a multimédií RV100. Jednalo se tak o první čip firmy ATI s hardwarovou T&L jednotkou, který podporoval technologii zobrazení Hydravision.

Úvodním modelem se stal RADEON 7500, který na trhu nahradil RADEON DDR a položil tak základ řady 7000. Současně s tím byly i ostatní modely nově přeznačeny, aby tuto řadu doplnily. Na trh tak přišel mainstreamový model RADEON 7200 (R100) a low-endový RADEON 7000 (RV100), který byl určen zejména pro OEM trh a k dispozici byl i ve variantě pro PCI rozhraní.
Čip RV200 byl již vyráběn pokročilejším 150nm výrobním procesem a obsahoval 60 miliónů tranzistorů. Zároveň došlo k úpravě paměťového řadiče, který již dovolil asynchronní taktování jádra a pamětí. Díky těmto dvěma změnám bylo konečně možné využít taktovací potenciál čipu a model RADEON 7500 se stal velice oblíbeným.

Začátkem roku 2002 byla ještě uvedena odlehčená verze RADEON 7500 LE s nižšími takty a v některých případech i poloviční šířkou paměťové sběrnice. Zároveň se konečně probouzejí vývojáři ATI a začínají vydávat relativně fungující ovladače, s nimiž se zpětně projevuje i kvalita modelů založených na starším čipu R100.


U DDR pamětí je jejich skutečná frekvence poloviční oproti té v tabulce.