Starman společně s červeným Tesla Roadsterem je už nejspíš stálým obyvatelem vesmíru. Od jeho vynesení do vesmíru uplynul už více než rok a půl a nedávno Muskovo vozidlo dokončilo oběh kolem Slunce. 

Neutronová hvězda je velice hustý objekt, ovšem z černou dírou se v tomto ohledu nemůže rovnat. Nicméně pokud se takové dva objekty srazí, společně vyvolají i šíření takových gravitačních vln, jaké byly nyní vůbec poprvé zachyceny.

Díky vesmírnému teleskopu Kepler a mapovacímu Gaia jsou k dispozici informace, z nichž se dá odvodit přibližný počet planet jistého typu. A ty říkají, že naše galaxie by měla být domovem pro až 10 miliard planet srovnatelných se Zemí. 

Astronomové Evropské vesmírné agentury hlásí, že se jim poštěstilo pozorovat dosud největší supernovu, a sice SN2016iet. Ta zazářila ze vzdálenosti přibližně miliardy světelných let, a to velice silně. 

Stejně tak, jak před pěti desítkami let přinesli Američané kousky Měsíce zpět na Zem, hodlají totéž provést s horninami z Marsu. Podíl na projektu by měla mít už nyní připravovaná mise Mars 2020.

Sonda Juno americké NASA odhalila další tajemství Jupiteru, a to konkrétně to, že nemá ostře ohraničený povrch jádra. To přineslo teorie spekulující o tom, jak k němu tato planeta mohla přijít. Máme tu tak další teorii o srážce v mladé Sluneční soustavě.

Představme si vesmírný teleskop, který by měl k dispozici optiku o rozměrech celé planety. Vše ostatní by pak muselo vypadat jako divadelní kukátko vedle Hubbleova dalekohledu, ovšem je něco takového reálné?

Antarktida je stále ještě relativně nedotčený kontinent, na němž se dají hledat přírodní poklady, a to v tomto případě konkrétně v ne tak starém sněhu. Ten ukrýval i radioizotop železa-60 a manganu-53, jež astronomové hledali. 

Po měsících zkoumání a objevování povrchu asteroidu Bennu vybral Národní úřad pro letectví a kosmonautiku čtyři potenciální stanoviště pro sběr vzorků z asteroidu. O to by se měla postarat sonda OSIRIS-REx. 

Evropská vesmírná agentura by ráda v příštím roce vyslala na Mars svou misi ExoMars, ovšem do té doby bude muset vyřešit problémy s padákem. Již v druhém testu totiž jeho systém neprošel. 

Sagittarius A* dobře známe jako supermasivní černou díru naší vlastní galaxie, a jako taková je pod stálým dohledem astronomů, kteří nedávno zaznamenali silný záblesk. Dle prvotních informací to mohla být blízká hvězda, ale to bylo už vyvráceno.

Horniny na Marsu a jejich uspořádání nám může říci mnoho o historii této sousední planety. Rover Curiosity přitom nyní na své cestě spatřil kus skály, který se NASA rozhodla prozkoumat podrobněji a měla k tomu důvod. 

Velké galaxie s aktivním jádrem jsou obvykle rozdělovány na dva typy, a sice Seyfertovy galaxie typu I a typu II. Astronomové ovšem už tři desetiletí připouštěli, že ve skutečnosti se takové galaxie vůbec neliší. 

Většinu z několika tisíc známých exoplanet pro nás objevil teleskop Kepler americké NASA. Jeho mise už sice dávno skončila, ovšem v obrovském množství dat je stále mnoho pokladů, jak se ukázalo i nyní. 

Pokud astronomové hledají známky mimozemského života rovnou v cizích hvězdných systémech, pátrají zpravidla po tzv. biosignaturách, jakož i po tom, zda má daný systém vůbec vhodnou hvězdu. V tom by jim měl pomoci projekt NASA SISTINE. 

Experimenty na myších ukázaly, čeho by se mohli obávat lidé cestující vesmírem bez dokonalé ochrany proti všudypřítomnému záření. Očekávat mohou pocity úzkosti, poruchy paměti a také špatnou náladu, kterou není radno podceňovat. 

O naší vlastní galaxii jsme dříve uvažovali jako o plochém disku tvořeném spirálovitými rameny, čili o takovém klasickém zástupci svého druhu. Je ale těžké si udělat celkový obrázek o něčem, čeho jsme my sami součástí. 

Některé planety jsou kvůli svému blízkému oběhu kolem svých hvězd velice žhavé, že u nás k nim nelze hledat vůbec žádnou analogii. WASP-121b je i mezi nimi extrém a jak se ukazuje, z té se do vesmíru vytrácejí i těžké kovy. 

Na Twitteru se rozhořela diskuse, do níž přispěl také bývalý inženýr firmy United Launch Alliance (ULA). Dle něj stále vyvíjený systém SLS v jednu dobu soupeřil s konceptem tankování raket na oběžné dráze. 

Co by kamenem dohodil a zbytek doletěl warpem, tak blízko je nově objevená superzemě, kterou si může přičíst TESS, nástupce teleskopu Kepler. Jedná se o 31 světelných let vzdálenou planetu v systému GJ 357. 

NASA se připravuje na pilotovanou misi na Měsíc a soukromé společnosti vyvíjí nové kosmické technologie. NASA vybrala několik z těchto firem a navázala spolupráci ve vývoji určitých kosmických technologií, které mají pomoct udržet postavení USA v kosmu.

Družice LightSail 2 pohybující se na oběžné dráze Země jako první vesmírné plavidlo vůbec použila k pohonu solární plachtu. Tu si také s vlastní pomocí vyfotila a je vidět, že ta je skutečně napnutá pod náporem fotonů.

Tentokrát se opravdu nebudeme otírat o výzkum v oblasti jaderné fúze. Jde o čistě vědecký experiment, v jehož rámci si vědci ve státě Wisconsin stvořili miniaturní hvězdu. Zase tak malé ale není, když mu přezdívají Big Red Ball. 

Sonda TESS pokračující v odkazu teleskopu Kepler funguje už celý rok. Během té doby našla mnoho kandidátů na exoplanety a dokonce i jednu exokometu. Nyní tu máme rovnou trojici exoplanet ve vzácném typu sluneční soustavy.

V Jet Propulsion Laboratory (JPL) americké NASA se postupně staví nový rover pro Mars, který přibližně za rok a půl doletí za nyní již osamělým Curiosity. Nyní už může máchat svou novou robotickou rukou, která byla otestována. 

Dnes opět půjde o supermasivní černou díru tvořící střed naší galaxie, již známe jako Sagittarius A*. Na tu se ve své studii zaměřili astronomové z University of California a svá zjištění mohli srovnat obecnou teorií relativity. 

Asteroid, který byl už pojmenován jako 2019 OK, se dokázal přiblížit téměř na nejkratší vzdálenost svého průletu kolem Země a až poté byl detekován. Nakonec tak pouze prosvištěl kolem na cestě vstříc Slunci.

Americká neziskovka The Planetary Society dokázala na oběžné dráze kolem Země rozbalit svou první solární plachtu. Jedná se o zkušební vesmírnou sondu LightSail 2, jehož plachta zabírá plochu téměř 30 čtverečných metrů. 

InSight na Marsu už nějaký ten pátek pomocí přístroje SEIS naslouchá, zda nezaznamená projevy seismické aktivity. To se mu ostatně už povedlo a na základě toho mohli vědci na Zemi simulovat toto "marsotřesení".

V případě velkých společností zabývajících se letectvím a kosmonautikou není zrovna obvyklé, že se o jejich novinkách dozvídáme z pilných tweetů jejich šéfa. Ale když tak dnes už komunikují i státníci, tak proč ne Elon Musk?