
Na spodní stranu letounu ovšem připevnili žíni, kterou potřeli tzv. iontovým tekutým gelem. Tato látka vyvinutá na americkém MIT se vyznačuje nezvyklými fyzickými vlastnostmi a je podobně lepivá jako žluté samolepící bločky „post-it“. Této lepivosti bylo využito k tomu, aby se pylová zrnka uchytila na dronu a později zase uvolnila. Experiment byl úspěšný a růžovobílou lilii se podařilo uměle opylovat. Vedoucí výzkumu Eijiro Miyako uvedl, že je to vůbec poprvé, co robot úspěšně opyloval rostlinu. Využití takového řešení v praxi ovšem prozatím nevidí, neboť by podle něj bylo potřeba, aby byly drony vybaveny senzorem pro vizuální rozpoznání, systémem umělé inteligence a GPS, což by ovšem vzhledem k velikosti letounů nebylo s využitím současných technologií možné. Miyako také přiznal, že i opylování lilie, která patří k rostlinám s největším pohlavním ústrojím, bylo poměrně obtížné.

Před vědci tedy stojí ještě mnoho práce, než bude možné tento způsob opylování běžně využívat. Mnohé světové regiony se přitom potýkají s výrazným úbytkem včelstev, například v některých čínských oblastech už musejí zemědělci opylovat stromy v sadech ručně. Prozatím tak činí pomocí dlouhých štětců, kterými se postupně dotýkají každého květu. Japonští vědci ovšem nejsou jediní, kdo pracuje na vylepšení způsobu umělého opylování. V loňském roce předvedli polští vědci dron, který by mohl zvládnout přenos pylu pomocí dlouhého štětce, celý proces byl ovšem zatím demonstrován jen na napodobeninách rostlin. A v roce 2015 dokonce společnost Intellectual Ventures vedená bývalým obchodním ředitelem Microsoftu Nathanem Myhrvoldem podala přihlášku na patent, který počítal s opylovači létajícími na farmě podle přednastaveného plánu.
Myšlenkou umělých včel a rizika jejich masového využívání se zabývají také tvůrci jedné z epizod sci-fi seriálu Black Mirror (Černé zrcadlo).
Zdroj: Technologyreview.com