Tchaj-wan s Evropou posiluje politické vztahy i spolupráci na výrobě čipů

Evropská unie tak hodlá s Tchaj-wanem navázat užší ekonomickou a diplomatickou spolupráci, což se bude týkat konkrétně výroby čipů s cílem vytvořit odolnější dodavatelský řetězec, jak uvádí Nikkei Asia. Tchaj-wanská společnost TSMC přitom stále posuzuje své možnosti na stavbu továrny na území EU, ale žádné rozhodnutí zatím nepadlo. To by však mohlo být ovlivněno právě i prohloubenou spoluprací mezi EU a Tchaj-wanem. 

 

Tématu si všímá také Reuters a dle tohoto zdroje měli spolu včera hovořit místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis a tchaj-wanský ministr hospodářství Wang Mei-hua. Dá se tak říci, že Evropská unie zvyšuje své vztahy z Tchaj-wanem na novou politickou či diplomatickou úroveň, což usnadní případnou ekonomickou spolupráci. Konkrétně to pak znamená, že pro tchaj-wanské firmy bude snadnější investovat v Evropě i v rámci nového zákona European Chips Act.

 

 

V Evropě se ovšem chystá mohutně investovat Intel, který mluvil o 33 miliardách, což zahrnuje rozšíření továrny v irském Leixlipu, zbrusu novou továrnu v Magdeburgu a Itálie bude mít na svém území zařízení pro inspekci a pouzdření čipů, pokud máme jmenovat pouze tři investice, které jsou spojeny se samotnou výrobou čipů.

 

Není tak zdřejmé, zda se firmě TSMC bude v takovém případě do Evropy vůbec ještě chtít, respektive zda bude toho názoru, že její továrna je ještě potřebná a nepůjde o investici, která by byla zmařena třeba následným nezájmem o výrobní kapacity. Ostatně právě TSMC už dříve varovalo před tím, aby odstartované mohutné investice do rozšíření celosvětových výrobních kapacit nebyly přehnané. 

 

Na druhou stranu v Evropě existuje velké množství firem jako STM, Infineon, Bosch, Nokia či dalších, které navrhují vlastní čipy, ale ty musí často nechat vyrábět v asijských továrnách a pak vozit zpět. Čili otázku toho, zda je v Evropě vedle investic Intelu zapotřebí ještě továrna TSMC, můžeme nechat spíše na nich a na odpovědných lidech z EU a Tchaj-wanu. Nejde tu také jen o výrobu, ale také o logistiku, jejíž slabiny v plné nahotě ukázala pandemie koronaviru (a v Šanghaji stále ukazuje). 

 

Evropští politici také pochopitelně nemusí mít zájem na tom, aby výrobu v EU ovládal s drtivým podílem v podstatě jen Intel, vedle nějž by po uskutečnění plánovaných investic už byly provozy firem jako GlobalFoundries, Infineon či NXP, expresivně řečeno, na úrovni obtížného hmyzu. Z geopolitického hlediska totiž můžeme v tomto případě počítat do Evropy také Izrael a s ním má Intel už nyní k dispozici čtyři továrny na 22, 14 a 10nm proces. K nim brzy přibyde také irská Fab 34, která má v příštím roce začít vyrábět 7nm procesem. Přičtěme k tomu ještě modernější budoucí provoz v Magdeburgu (cca 2027) a o naprosté dominanci Intelu v Evropě nebude pochyb.