Vůbec poprvé bylo detekováno neutrino z jiné galaxie

Neutrina totiž zcela běžně vznikají v našem Slunci a v obrovských počtech procházejí našimi těly a jak jejich název napovídá, jde o částice, které v podstatě s ničím nereagují. Mají nulový elektrický náboj a velice malou hmotnost a je také velice těžké je detekovat. Proto pouze titěrný zlomek všech neutrin, která přicestují k nám na Zemi, s něčím reaguje. V našem případě šlo o neutrino, které vzniklo během akrece materiálu do supermasivní černé díry v galaxii nyní vzdálené 3,7 mld. světelných let a podařilo se je deteklovat na antarktické stanici. 

 

 

Vědci tak dokázali, že funguje jejich metoda detekce neutrin, kterým se "poštěstí", že narazí přímo do atomů hmoty, namísto aby hmotou jen volně prolétly. 

 

Jak ale bylo určeno, že dané neutrino k nám přiletělo z jiné galaxie? Klíčová je jeho energie měřená v elektronvoltech a dané neutrino mělo energii 300 bilionů eV. To je asi 45x více, než vzniká ve Velkém hadronovém urychlovači. To vědci považují za dostatečný důkaz, že neutrino vzniklo mimo naší soustavu a dále byli schopni určit jeho dráhu, jež ukázala na vzdálenou galaxii. 

 

Observatoř IceCube funguje na antarktické Polární stanici Amundsen-Scott, takže v hledáčku byla jižní část oblohy, ale až data z Fermi Large Area Telescope ukázala na konkrétní objekt, a sice TXS 0506+056. Ten je znám jako blazar, což je aktivní jádro galaxií se supermasivní černou dírou. To bezezbytku sedí i na kvasary, ovšem blazar má navíc jeden z výtrysků hmoty od černé díry nasměrován přesně na naši soustavu. Dle Fermi tento blazar byl v poslední dekádě také pozoruhodně aktivní, měřeno v záření gama a trajektorie neutrina ukázala přímo na něj. 

 

Neutrina v sobě mohou nerušeně nést tajemství nesená z extrémních prostředí vesmíru a z velkých dálek, takže nám mohou vyjevit třeba otisk raného vesmíru. Jejich výhoda i nevýhoda tak z našeho pohledu tkví právě v jejich "netečnosti". 

 

Zdroj: Extremetech