Astronomové zachytili zrod plynného obra

Kepler nachází velice snadno především horké Jupitery, a to proto, že jde o velké planety obíhající velice rychle blízko u své hvězdy. Přichází tak od nich silný a častý signál, jak planeta přechází z našeho pohledu přes hvězdu. Dle toho, jak často tyto planety nacházíme, lze říci, že náš vlastní systém je svým složením spíše neobvyklý, ale to pochopitelně nelze říci s určitostí, když máme prozkoumáno tak málo okolních hvězd. Nicméně už bylo potvrzeno na 3500 exoplanet v různých systémech a velice málo z nich připomíná ten náš. 

 

 

Teorie o vzniku planet by však měla platit na veškeré hvězdné systémy a nyní se v ní můžeme ještě více utvrdit díky nedávnému pozorování, které dle zdroje vůbec poprvé zachytilo zrod planety, respektive nám zprostředkovalo pohled na malý okamžik tohoto zrodu. Nehrál v něm ale roli teleskop Kepler, ale jedno známé pozemské zařízení a také nelze říci, že by šlo o první podobné pozorování. Sami jsme před více než dvěma lety zmínili případ hvězdy TW Hydrae, u níž byla nalezena také tvořící se planeta. 

 

Snímek nahoře zachycuje systém hvězdy PDS 70 nacházející se 370 světelných let daleko. Ona samotná byla zastíněna, aby nám svým světlem nepřebila pohled na její nejbližší okolí. Jde mimochodem o snímek zachycený v Chile pomocí evropského Very Large Telescope. V protoplanetárním disku kolem hvězdy byla zachycena velká a viditelná mezera, která má obvykle vznikat tak, že je v její oblasti nějaký velký objekt, jenž ji vyčistil od přítomného materiálu. 

 

Čili začerněný kruh uprostřed snímku představuje hvězdu a na jeho čtyřech hodinách máme výraznou oranžovou skvrnu, což je právě ona planeta, která se právě formuje, a mluvíme tedy o planetě PDS 70b. Až bude mít hotovo, stane se z ní plynný obr o několikanásobné hmotnosti Jupiteru. Na snímku to vypadá, jako by PDS 70b měl být velice blízko u své hvězdy, ale zdání klame. Ve skutečnosti se nachází ve vzdálenosti asi 22 AU (astronomická jednotka: vzdálenost Země od Slunce), což by jej v našem systému umístilo hned za dráhu Uranu (18 - 20 AU). Tomu odpovídá také doba jednoho oběhu, která bude přibližně 120 let. A že se PDS 70b teprve formuje, není divu, že na něm panují vysoké teploty, a to dle předpokladů kolem 1200 K. 

 

 

To si můžeme dát dohromady s dalším známým snímkem, který byl v roce 2014 pořízen zařízením ALMA a zobrazuje protoplanetární disk HL Tau. V něm byly také zachyceny zřetelné mezery vysvětlované právě přítomností planet. Vypadá to tedy, že teorii o zrodu planet z materiálu protoplanetárních disků už asi nic neohrozí. Nicméně stále zůstává záhadou třeba proces jejich migrace, což je otázka třeba našeho Jupiteru, jehož místem zrodu si astronomové nejsou vůbec jistí.