Elektronická evidence tržeb (EET): jak na to?

Elektronická evidence tržeb byla poslední dobou obrovským tématem nejen na politické scéně. Spolu s tím vznikala spousta dezinformací a obav, co to bude podnikatele stát a jak vše řešit po technické stránce. V tomto článku se podíváme na celou tuto problematiku, představíme vám EET po legislativní i technické stránce a také možnosti a cenové rozpětí jednotlivých řešení. Vyzkoušíme také speciální počítače vhodné nejen pro EET. Měli byste pak mít jasněji v tom, co vás čeká a jaké řešení je pro vás nejvhodnější.

Elektronická evidence tržeb - co to vlastně je?

Cílem nového systému je evidovat všechny "hotovostní" platby (hotovostí, šekem, stravenkami nebo platební kartou), které proběhnou tak, aby po jejich uskutečnění měl stát informace o částkách a daních z nich plynoucích. Lépe se dá říci, že z plateb se to netýká akorát těch z bankovního účtu (ty totiž mají velmi snadnou dohledatelnost). Cílem je minimalizovat daňové úniky a zajistit efektivnější plnění státní pokladny. Celý systém je založen na serverech Finanční správy, které evidují přišlé záznamy a nějaké zařízení u podnikatele, které je schopno se k tomuto serveru připojit a poslat onu zprávu. V neposlední řadě jde i o účtenky.

Právě toto "zařízení" je předmětem velkých obav podnikatelů z nadměrných investic. Tyto obavy mohou, ale nemusí být na místě. Stát totiž přispívá jednorázovou částkou 5000 Kč na vyřešení technické stránky (formou slevy na dani), což mnohým může tyto náklady výrazně snížit. Aby vůbec zařízení mohlo jakkoli komunikovat se servery Finanční správy, je nutné nejprve získat speciální certifikát, kterým se bude při posílání zpráv identifikovat a na základě něhož budou transakce připisovány právě danému podnikateli. Zásadním požadavkem tedy je, aby podnikatel měl toto zařízení, které dokáže pracovat s danými certifikáty a přes internet zaslat požadovanou zprávu.
Podívejme se nejprve na ideální scénář, který může mít nějaké výjimky:

1. Podnikatel zašle pomocí zařízení a internetového připojení zprávu o proběhlé platbě Finanční správě, samozřejmostí je práce s přiděleným certifikátem.
2. Finanční správa vygeneruje unikátní kód transakce (tzv. fiskální identifikační kód) a pošle jej zpět podnikateli. Toto by mělo proběhnout do 2 sekund.
3. Podnikatel vystaví účtenku zákazníkovi. Tato účtenka mimo jiné musí obsahovat výše zmíněný kód. Účtenka musí existovat (klidně i jen v elektronické formě).
4. Zákazník obdrží účtenku, tu ale nemusí převzít.
5. Zákazník může na serverech Finanční správy zkontrolovat svou účtenku. V budoucnu může i vyhrát v účtenkové loterii, která se připravuje.

Ideální scénář je tedy jednoduchý, ale každého jistě napadne, že v prvních třech povinných krocích může vzniknout spousta výjimek, resp. situací, kdy nemusí jít vše podle plánu. Podívejme se tedy na možné problémy u jednotlivých kroků.

1.1. Jaké "zařízení" mám použít k připojení na Finanční správu?

Asi nejdůležitější otázkou je, co si vlastně představit pod oním "zařízením". Jsme strašeni tím, že si budeme muset kupovat nové registrační pokladny, což ale vůbec není pravda. V podstatě jedinou novinkou a stěžejním problémem celého EET je to, že na vašem zařízení, ať už je to cokoli, musí běžet software, který je schopen se pomocí internetu připojit k serverům Finanční správy a zaslat zprávu v předem daném formátu.
Je jedno, jaké zařízení budete mít (ať už je to pokladna, počítač nebo třeba tablet či dokonce smartphone). Je jedno, jaký software budete mít. Je jedno, jakého poskytovatele Internetu budete mít a jak budete připojeni. Nic z tohoto stát nepředepisuje. Máte naprosto svobodnou volbu. Opravdu jediné, co je technicky nutné, je to, že výše zmíněný software musí mít modul pro EET, tedy být schopen posílat datové zprávy v požadovaném XML formátu na server Finanční správy a tuto zprávu přijmout a zpracovat. Možná už jste na EET dávno připraveni, jen o tom nevíte. Za druhé musí existovat ona účtenka, ale k jejímu vytvoření nemusí být potřeba nic speciálního, jak si řekneme později.
Podle velikosti vašeho provozu, počtu zaměstnanců a počtu účtenek je ale samozřejmě vhodné zvolit adekvátní technické řešení. Smartphone nebude ideálním řešením do velké restaurace stejně jako speciální pokladna nebude ideální pro malý stánek na pouti. Podrobný přehled těchto zařízení najdete v následujících kapitolách. Pokud tedy máte zařízení, na které se dá nahrát software podporující EET, stačí tento software vyměnit (nebo jej upgradovat). Pokud vaše zařízení neumožňuje nahrát aplikaci, která by toto podporovala, teprve pak budete muset použít jiné zařízení, tedy patrně koupit nové. Nezapomeňte na to, že stát vám může přispět 5000 Kč na nákup nového hardwaru.

1.2. Co když není internet (např. na horách v pohraničí)?

Nikde se nepředepisuje minimální rychlost internetu a způsob připojení. Důležité je, aby došlo ke spojení. Bohužel, ne všude je internet k dispozici a třeba v horách v pohraničí si leckdy ani nezavoláte kvůli absenci signálu. Obzvlášť ten český je často přebit zahraničními, minimálně co mám zkušenost s Polskem a Slovenskem v podání Vodafonu. Pokud tedy nelze zajistit trvalé internetové připojení, je nutné požádat o speciální výjimku, která vám dovolí přijímat platby v tzv. zjednodušeném off-line režimu. Tuto výjimku má už dnes standardně zajištěnu hromadná přeprava osob.

V takovém případě se tedy nepřipojujete k internetu, kvůli čemuž ale nemáte šanci získat fiskální identifikační kód (jedinečné číslo transakce). Místo něj necháte software vytvořit speciální podpisový kód. Ten se vytvoří na základě vašeho certifikátu, k čemuž se připojí další soustava znaků tak, aby vznikl dočasný jedinečný kód pro tuto transakci. Tento kód se pak na účtence objeví místo fiskálního identifikačního kódu.

Do 5 dnů od uskutečnění tržby je podnikatel povinen odeslat data "nějakým způsobem" pomocí internetu na Finanční správu. Ta pak pro tyto dočasné kódy nahradí těmi pravými (fiskálním identifikačním kódem). Je zde ale jeden menší technický problém. Tím je to, jak by podnikatel měl technicky dosáhnout toho, aby data odeslal. Ta totiž musí být odeslána ze zařízení s daným certifikátem, takže to znamená fyzicky přenést toto zařízení do místa se signálem nebo jinou formou internetového připojení. Odnášet každých 5 dní třeba velkou pokladnu dolů z hor někam, kde je internet, zní dost nesmyslně. Takové jsou však pokyny.

1.3. Co když internetové spojení spadne? Nebo vypadne proud?

Toto částečně souvisí s předchozím bodem. Pokud spojení spadne, daná platba se zaeviduje ve zjednodušeném off-line režimu, tedy s podpisovým kódem vygenerovaným pokladnou (nebo obecně zařízením). Jakmile se spojení obnoví, software sám automaticky odešle záznamy a dojde k vygenerování nových kódů. Zákazník bude mít pochopitelně původní účtenku s off-line podpisovým kódem. Na zaslání těchto dat má podnikatel 48 hodin. Pokud ani do té doby nebylo možné obnovit internetové připojení, je povinen o tom informovat příslušné finanční úřady.

Totéž se týká výpadků proudu nebo pomalého připojení, kdy nedojde k úspěšnému přijetí fiskálního identifikačního kódu do 2 sekund (jsou zde 2 pokusy). Údaje se pak musí poslat dodatečně, jakmile je to možné. Např. pokud do dvou dnů neobnoví dodávky elektrického proudu, úřad musíte informovat o problému a dodat i "lejstro" od elektráren, že nebyla dostupná elektrická energie.

3.1. Co má obsahovat účtenka a na čem ji mám vytisknout?

Samozřejmostí je vygenerování účtenky. Ta dle pravidel MUSÍ obsahovat:

• fiskální identifikační kód
• daňové identifikační číslo
• označení provozovny, ve které je tržba uskutečněna
• označení pokladního zařízení, na kterém je tržba evidována
• pořadové číslo účtenky
• datum a čas přijetí tržby nebo vystavení účtenky, pokud je vystavena dříve
• celkovou částku tržby
• bezpečnostní kód poplatníka
• údaj, zda je tržba evidována v běžném nebo zjednodušeném režimu

Pokud posíláte něco na dobírku, účtenku musíte přibalit k dodanému zboží. To ale neplatí v případě, pokud za něj bylo zaplaceno z účtu (naopak to platí, pokud bylo placeno kartou). Otázkou, která vás jistě zajímá, je, jaká bude investice do příslušné tiskárny. Opět tu mohou být neoprávněné obavy. Je totiž předepsáno, co musí účtenka obsahovat, ale ne to, jak má účtenka vypadat a na čem má vzniknout.

Můžete tedy používat speciální tiskárny na účtenky, ale klidně můžete "plácnout" povinné údaje pomocí klasické tiskárny na list A4 a účtenka může vypadat podobně jako klasická faktura (pokud obsahuje povinné údaje pro EET, účtenkou může být dokonce tato faktura). Může být i poslána e-mailem v elektronické formě. Dokonce můžete účtenku naškrábat ručně na papír. Dokud obsahuje povinné údaje, je jedno, jak vypadá a jak vznikla. Musí ale existovat. Zákazník ji nicméně nemusí převzít.
Pochopitelně, když si pořídíte speciální tiskárnu, bude vše mnohem jednodušší. V restauraci by na vás hosté asi koukali dost divně, kdybyste chodili s účtenkami vytištěnými na A4. Pokud jste zvyklí na vystavování faktur (např. e-shopy), tak pokud na fakturu uvedete všechny údaje, které musí být na účtence, je tato faktura považována za účtenku a není třeba posílat dva dokumenty. Stačí jediný. Není tedy třeba ani měnit či dokupovat speciální tiskárnu.

Zajímavé je i to, že musíte zákazníka informovat o tom, že podléháte EET. Takže v restauraci je třeba ho upozornit nějakou tabulkou, aby věděl, že od vás má vyžadovat účtenku. Ani zde není stanovena forma sdělení, má být ale "dostatečně viditelné a čitelné".