Planety s atmosférou hvězd? Některé ji prý mají, téměř

Už řadu let víme, že planety nejsou ve vesmíru vzácné a že jsou naopak jeho běžným doplňkem, který je navíc velice rozmanitý. Mezi ně patří i ultrahorké Jupitery, které jsou tak ještě výrazně teplejší než "běžné" horké Jupitery. A právě ty ultrahorké představovaly záhadu, protože jejich spektrum neobsahovalo informace o očekávaném chemickém složení. Nové vysvětlení pro to je, že jejich atmosféra připomíná spíše hvězdu než planetu.  

 

 

Ultrahorké Jupitery se aktuálními metodami hledají velice snadno, protože jsou velké a obíhají blízko kolem své hvězdy. Pokud tedy ty sleduje Kepler nebo nově TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite), čili pomocí tranzitivní metody, tyto planety svou hvězdu z našeho pohledu zastíní velice často, protože ji obíhají na velice blízké dráze a díky své velikosti zase posílají výrazný signál zakódovaný v poklesu jejího jasu. Díky tomu známe hodně horkých Jupiterů a některé z nich jsou tak blízko u své hvězdy, že patří mezi ultrahorké. 

 

pravděpodobný vzhled planety WASP-121b

 

Pro ně platí i to, že můžeme dobře sledovat jejich chemické složení díky světlu mateřské hvězdy, které se od nich odráží a dle něj na planetách jako WASP-121b nenajdeme v atmosféře vodní páru jako na chladnějších světech. Dle nové studie mezinárodního týmu astrofyziků je to prostě proto, že se v nich molekuly vody rozpadají na vodík a kyslík, což se dá přirovnat k procesům probíhajícím ve hvězdách. 

 

K tomu ostatně přispívá fakt, že ultrahorké Jupitery mají se svou hvězdou vázanou rotaci, takže jí vystavují stále jednu a tu samou polovinu, která je neustále zahřívána a právě od ní se odráží světlo, které k nám přichází. 

 

 

Právě díky tomu se občas objevil slabý signál informující o přítomnosti vody, který tak pravděpodobně pochází z rozhraní dne a noci na planetě, kde není takové horko. To by pak vylučovalo starší názory, že ultrahorké Jupitery mají exotické složení a že je třeba více než kyslík tvoří uhlík. 

 

Ultrahorké Jupitery tak mají leccos společného s hnědými trpaslíky, které kvůli nedostatku hmoty nedokázaly narůst na potřebnou velikost a zažehnout jadernou fúzi. Právě jejich model posloužil k simulaci horkých planet a dle simulací fyziky jsou předpoklady správné. Počítá se s teplotami mezi 2000 a 3000 °C, což představuje dost energie na to, aby se na trvale osvícené straně takové planety rozpadaly molekuly vody. 

 

A opět zde přichází ke slovu plánovaný JWST (James Webb Space Telescope), jejž se vědci už určitě nemohou dočkat. Právě ten by se totiž mohl podívat na tmavou stranu planet v infračerveném spektru a zjistit, co se děje v této části. Ten ale bohužel poletí do vesmíru nejdříve v roce 2021. 

 

Zdroj: Extremetech