3D modely osvětlují havárii evropského Beagle 2
15.11.2016, Jan Vítek, aktualita
Nedávno na povrch Marsu havaroval Evropský modul Schiaparelli, který si myslel, že je níž, než ve skutečnosti byl. Stále se ovšem vyšetřuje i havárie modulu Beagle 2 z roku 2003, která byla až donedávna obestřena tajemstvím.
ESA vyslala přistávací modul Beagle 2 na palubě sondy Mars Express Orbiter, od níž se oddělil v prosinci roku 2003 a na Boží hod měl přistát. Ovšem z povrchu planety se nikdy nepřihlásil a více než deset let se nic netušilo o jeho osudu. Až v roce 2014 jej našla sonda Mars Reconnaissance Orbiter americké NASA, která poslala domů několik fotografií pořízených svým aparátem HiRISE, ovšem ty samy o sobě nepřinesly vysvětlení toho, co se Beaglu 2 přihodilo. Však pořízené snímky z HiRISE mají rozlišení jen jednu až dvě stopy na pixel, takže Beagle 2 má na obrázcích přinejlepším 8 pixelů a z nich se toho nedá moc zjistit.
Dříve to vypadalo, že Beagle 2 přistál a rozvinul dva ze tří svých solárních panelů, ale to je tak vše, co se dalo určit. ESA se dle toho domnívala, že přistání bylo poněkud tvrdé a Beagle 2 byl při něm poškozen. Mark Sims, tehdejší manažer mise Beagle 2 a nyní ředitel britského Space Research Centre zkusil využít 3D modelování k tomu, aby mohl virtuálně rekonstruovat různé scénáře přistání a porovnat je s obrazovými materiály, které jsou k dispozici.
Vytvořen tak byl vysoce přesný 3D model modulu Beagle 2 a zvláště důležité bylo, aby tento model věrně a realisticky kopíroval reflektivní části, čili především solární panely a vnější izolaci. Pak bylo nutné simulovat vliv marťanské atmosféry, skrz kterou koukal aparát HiRISE, a to i s ohledem na úhel pozorování a samozřejmě se musela celá scéna přizpůsobit danému času, a tedy i pozici Marsu a Slunce. Jinými slovy, byla provedena virtuální rekonstrukce místa činu vzdáleného 55 milionů kilometrů v čase (nyní) téměř před 13 lety. Pak byly výsledné snímky rozpixelovány, aby odpovídaly výstupu kamery na sondě NASA, a mohly se srovnat s tím, co ta opravdu pořídila.
Ve výsledku se objevily dvě simulované konfigurace, které se velice blížily reallitě. V jednom případě se rozvinuly tři ze čtyř solárních panelů a v druhém už všechny čtyři. Nyní nelze říci, který případ je pravděpodobnější, ale v obou to znamená, že Beagle 2 přistál relativně v pořádku. Jinými slovy, sestoupil dle plánu a jeho přistávací systémy fungovaly korektně. Toto tvrzení má také oporu v tom, kde se nachází ostatní části, jako kryt a padák. Pak ale vyvstává otázka, co se ve skutečnosti pokazilo, pokud modul přistál v pořádku a na tu nám simulace Marka Simse odpověď dát nemůže.
Příčinu selhání Beaglu 2 se tak možná nikdy nedozvíme. Však dle jeho šéfinženýra Jima Clemmeta se mohlo pokazit na 180 věcí, které byly s to znemožnit komunikaci s modulem. Pokud budeme předpokládat, že Beagle 2 skutečně přistál v pořádku a rozvinul své panely, daný seznam se značně zredukuje na 25 příčin selhání. Pokud by Sims dokázal určit, že čtvrtý panel se nerozvinul, bylo by jasno. Právě pod ním je totiž RF anténa pro komunikaci, která by zůstala zakryta. Nyní tak jeho tým doufá, že získá další snímky z Marsu a pokud možno zabrané pod jiným úhlem, a bude tak moci provést další srovnání s různými simulovanými scénáři.
Zdroj: Astronomy
Dříve to vypadalo, že Beagle 2 přistál a rozvinul dva ze tří svých solárních panelů, ale to je tak vše, co se dalo určit. ESA se dle toho domnívala, že přistání bylo poněkud tvrdé a Beagle 2 byl při něm poškozen. Mark Sims, tehdejší manažer mise Beagle 2 a nyní ředitel britského Space Research Centre zkusil využít 3D modelování k tomu, aby mohl virtuálně rekonstruovat různé scénáře přistání a porovnat je s obrazovými materiály, které jsou k dispozici.
Vytvořen tak byl vysoce přesný 3D model modulu Beagle 2 a zvláště důležité bylo, aby tento model věrně a realisticky kopíroval reflektivní části, čili především solární panely a vnější izolaci. Pak bylo nutné simulovat vliv marťanské atmosféry, skrz kterou koukal aparát HiRISE, a to i s ohledem na úhel pozorování a samozřejmě se musela celá scéna přizpůsobit danému času, a tedy i pozici Marsu a Slunce. Jinými slovy, byla provedena virtuální rekonstrukce místa činu vzdáleného 55 milionů kilometrů v čase (nyní) téměř před 13 lety. Pak byly výsledné snímky rozpixelovány, aby odpovídaly výstupu kamery na sondě NASA, a mohly se srovnat s tím, co ta opravdu pořídila.
Ve výsledku se objevily dvě simulované konfigurace, které se velice blížily reallitě. V jednom případě se rozvinuly tři ze čtyř solárních panelů a v druhém už všechny čtyři. Nyní nelze říci, který případ je pravděpodobnější, ale v obou to znamená, že Beagle 2 přistál relativně v pořádku. Jinými slovy, sestoupil dle plánu a jeho přistávací systémy fungovaly korektně. Toto tvrzení má také oporu v tom, kde se nachází ostatní části, jako kryt a padák. Pak ale vyvstává otázka, co se ve skutečnosti pokazilo, pokud modul přistál v pořádku a na tu nám simulace Marka Simse odpověď dát nemůže.
Příčinu selhání Beaglu 2 se tak možná nikdy nedozvíme. Však dle jeho šéfinženýra Jima Clemmeta se mohlo pokazit na 180 věcí, které byly s to znemožnit komunikaci s modulem. Pokud budeme předpokládat, že Beagle 2 skutečně přistál v pořádku a rozvinul své panely, daný seznam se značně zredukuje na 25 příčin selhání. Pokud by Sims dokázal určit, že čtvrtý panel se nerozvinul, bylo by jasno. Právě pod ním je totiž RF anténa pro komunikaci, která by zůstala zakryta. Nyní tak jeho tým doufá, že získá další snímky z Marsu a pokud možno zabrané pod jiným úhlem, a bude tak moci provést další srovnání s různými simulovanými scénáři.
Zdroj: Astronomy
