Asteroid 3200 Phaethon se vlivem Slunce pomalu rozpadá
2.1.2017, Jan Vítek, aktualita
Osud asteroidu 3200 Phaethon je zdá se zpečetěn, neboť tento objekt, který má dle pozorování astronomů leccos společného s kometami, trousí až metrové kusy. Po oddálení od Slunce se zase vždy nakrátko zformuje.
Komety jsou běžně vytvořeny z ledu, pochopitelně ne čistého, takže v jejich případě je jasné, že po přiblížení ke Slunci za sebou zanechávají materiál, který pohledem vnímáme jako jejich ocas. Jde také o vysoce nepředvídatelné objekty, a to vlivem výronů materiálu, které mění jejich rotaci a do jisté míry i směr pohybu. Ovšem 3200 Phaethon je brán ne jako kometa, ale jako kamenný asteroid, který se však i tak kvůli působení Slunce rozpadá, a to v době svého největšího přiblížení, čili v perihéliu. Poblíž afélia, nejvzdálenějšího bodu oběhu kolem Slunce, se zase asteroid vlivem své gravitace opět formuje dohromady, aby se poté ještě více rozpadl.
Paul Wiegert z University of Western Ontario jej pozoroval pomocí zařízení Canadian Meteor Orbit Radar (CMOR), které detekovalo odpadávající kusy o velikosti až 1 metr, ale spíše to bude jemný prach a malé částečky. A pokud by se Země dostala do jejich cesty, pak bychom mohli vidět meteorický roj, což je obvykle stopa po některé z komet. Nyní jde ale o asteroid 3200 Phaethon, po jehož objevení se zjistilo, že jde o nejpravděpodobnějšího původce prosincového meteorického roje Geminidy. I proto se mluví o tom, že to ve skutečnosti není asteroid, ale o pozůstatek komety.
3200 Phaethon obíhá kolem Slunce blíže než kterýkoliv jiný pojmenovaný asteroid. Dostane se tak až na polovinu vzdálenosti Merkuru od Slunce, čili nějakých 21 milionů kilometrů a pak se v aféliu vzdálí až na cca 360 milionů kilometrů, čili daleko za oblast, kde s naší matičkou obíháme právě my. V roce 2010 byl 3200 Phaethon nově klasifikován jako aktivní asteroid, neboť se prokázalo, že za sebou v podstatě zanechává ocas, i když ten není viditelný pouhým okem jako u komet, a to prostě proto, že jde o kamenné úlomky
Astronom Mikael Granvik z Univerzity v Helsinkách v tomto roce odhalil, že asteroidy, které se dostanou do prostoru 10 slunečních průměrů od Slunce (cca 14 milionů kilometrů), se rychle rozpadnou na kusy. To nemá být způsobeno slapovými silami. Granvik se svými kolegy zato navrhl tři možnosti, které se mohou v těchto případech odehrávat. První je očividná a jde o teplo, které asteroid zahřívá a ten vlivem mechanického namáhání roztahovaného materiálu praská na kousky, jež dále ovlivňuje sluneční záření. Dále tu je možnost, že nabité sluneční částice asteroid prudce roztočí, a ten se pak začne rozpadat vlivem odstředivé síly. Poslední možnost je, že za to může nějaký materiál obsažený v těle asteroidu, který se zahříváním vypařuje a dere se ven.
Wiegert také použil CMOR k hledání známek toho, že blízko u Slunce přímo vybuchují asteroidy a opravdu objevil menší tělesa s průměrem asi kilometr, která se rozpadají na překvapivě malé úlomky. A pokud snad vznikne i nějaký větší, a to třeba metrový, pak i ten se pak velice rychle rozpadne na milimetrové částečky, jež dále obíhají Slunce. Alespoň to naznačují provedená pozorování.
Granvik také ještě prezentoval další podivnost naší soustavy, a to Comet 322P/SOHO 1. U ní se zase ptá, jestli vůbec jde o kometu a ne asteroid. Jde sice také o aktivní objekt, ale daleko hustší než jiné komety a ztrácí svůj materiál nějakým jiným způsobem než odpařováním ledu. Stále více se potvrzuje, že i blízký vesmír je daleko více rozmanitý, než kdo před několika desítkami let tušil. Granvik tak se svými kolegy bude dále pátrat po aktivních asteroidech, které nesou známky rozpadu.
Zdroj: Space.com
Paul Wiegert z University of Western Ontario jej pozoroval pomocí zařízení Canadian Meteor Orbit Radar (CMOR), které detekovalo odpadávající kusy o velikosti až 1 metr, ale spíše to bude jemný prach a malé částečky. A pokud by se Země dostala do jejich cesty, pak bychom mohli vidět meteorický roj, což je obvykle stopa po některé z komet. Nyní jde ale o asteroid 3200 Phaethon, po jehož objevení se zjistilo, že jde o nejpravděpodobnějšího původce prosincového meteorického roje Geminidy. I proto se mluví o tom, že to ve skutečnosti není asteroid, ale o pozůstatek komety.
3200 Phaethon obíhá kolem Slunce blíže než kterýkoliv jiný pojmenovaný asteroid. Dostane se tak až na polovinu vzdálenosti Merkuru od Slunce, čili nějakých 21 milionů kilometrů a pak se v aféliu vzdálí až na cca 360 milionů kilometrů, čili daleko za oblast, kde s naší matičkou obíháme právě my. V roce 2010 byl 3200 Phaethon nově klasifikován jako aktivní asteroid, neboť se prokázalo, že za sebou v podstatě zanechává ocas, i když ten není viditelný pouhým okem jako u komet, a to prostě proto, že jde o kamenné úlomky
Astronom Mikael Granvik z Univerzity v Helsinkách v tomto roce odhalil, že asteroidy, které se dostanou do prostoru 10 slunečních průměrů od Slunce (cca 14 milionů kilometrů), se rychle rozpadnou na kusy. To nemá být způsobeno slapovými silami. Granvik se svými kolegy zato navrhl tři možnosti, které se mohou v těchto případech odehrávat. První je očividná a jde o teplo, které asteroid zahřívá a ten vlivem mechanického namáhání roztahovaného materiálu praská na kousky, jež dále ovlivňuje sluneční záření. Dále tu je možnost, že nabité sluneční částice asteroid prudce roztočí, a ten se pak začne rozpadat vlivem odstředivé síly. Poslední možnost je, že za to může nějaký materiál obsažený v těle asteroidu, který se zahříváním vypařuje a dere se ven.
Wiegert také použil CMOR k hledání známek toho, že blízko u Slunce přímo vybuchují asteroidy a opravdu objevil menší tělesa s průměrem asi kilometr, která se rozpadají na překvapivě malé úlomky. A pokud snad vznikne i nějaký větší, a to třeba metrový, pak i ten se pak velice rychle rozpadne na milimetrové částečky, jež dále obíhají Slunce. Alespoň to naznačují provedená pozorování.
Granvik také ještě prezentoval další podivnost naší soustavy, a to Comet 322P/SOHO 1. U ní se zase ptá, jestli vůbec jde o kometu a ne asteroid. Jde sice také o aktivní objekt, ale daleko hustší než jiné komety a ztrácí svůj materiál nějakým jiným způsobem než odpařováním ledu. Stále více se potvrzuje, že i blízký vesmír je daleko více rozmanitý, než kdo před několika desítkami let tušil. Granvik tak se svými kolegy bude dále pátrat po aktivních asteroidech, které nesou známky rozpadu.
Zdroj: Space.com
