Astronomové se podívali do vzácného oka spirální galaxie
11.11.2016, Jan Vítek, aktualita
Pozorovali konkrétně spirální galaxii IC 2163, která z našeho pohledu vypadá jako velké oko. Ve skutečnosti jde o "přílivovou vlnu" galaktických rozměrů, která vznikla kolizí s další galaxií mnoho milionů světelných let odsud.
Abychom si hned ujasnili, na co se to díváme. Jde o koláž složenou z výstupu teleskopu ALMA, který zachytil oxid uhelnatý (oranžová) v pohybu, přičemž zbytek obrázku pochází z Hubbleova teleskopu. Oxid uhelnatý byl vybrán jednoduše proto, že umožnil snadnější sledování díky svému infrazáření. Máme tu spirální galaxii IC 2163 v souhvězdí Velkého psa (obsahuje i hvězdu Sirius), která se otřela o sousední galaxii NGC 2207, což vyvolalo vlnu obrovských rozměrů, a to pochopitelně v obou. Ovšem v galaxii IC 2163 tato vlna vytvořila z našeho pohledu velké oko umístěné v samotném jejím středu. Jde o vzácný úkaz, jehož zkoumáním chtějí astronomové lépe pochopit, co se děje při srážce dvou galaxií.
Obě galaxie se o sebe zatím jen otřely, ale vlivem gravitace se to bude opakovat, a to stále častěji, dokud se přibližně za miliardu let nespojí v jednu. Poprvé se přitom měly setkat před cca 240 milliony lety, a to jen letmo, ale i to vyvolalo snadno pozorovatelné změny. Nešlo ale o fyzickou srážku, jako spíše vliv gravitace, která v IC 2163 zapůsobila na hvězdokupy a oblaka plynu. Tato oblaka se protáhla a vytvořila dvě jasně rozlišitelné spirálovité vlny, které nám mohou připomenout oko, nebo vzdáleně také znak jin a jang.
Pro toto pozorování je důležité, že počítačové modely již dříve předpovídaly, že se něco takového při blízkém setkáná dvou galaxií stane. Nyní je to ale poprvé, co byly tyto předpovědi potvrzeny pozorováním reálného vesmíru. Jde přitom o to, že IC 2163 a NGC 2207 se náhodou pohybují ve stejné rovině a NGC 2207 se o druhou galaxii otřela ve stejném směru, jakým ta rotuje. Takové události měly být běžné v mladém vesmíru, v němž byly galaxie blíže k sobě, ale nyní je to vzácná událost. Navíc je to také jev, který trvá jen desítky milionů let, což je pro naše pozorování sice více než dostatečné, ale ve vesmírném měřítku jde o okamžik.
Astronomové také zjistili, že právě vliv galaxie NGC 2207 spustila tvorbu nových hvězdných systémů v obrovských oblacích. Těch má být více než 300, každý s masou o hmotnosti milionů Sluncí. V nejjasnějších oranžových místech tak již existují hvězdné systémy, které jsou staré cca 200 milionů let, zatímco v jiných částech galaxie jsou systémy staré cca od 1 milionů let až po 10 miliard. Nyní se budou snažit zjistit, zda a jak se nově vzniklé systémy liší od těch, které vznikly "normálním" způsobem. Aktuálně tak zkouší porovnávat pozorování teleskopu ALMA se staršími daty z Hubbleova teleskopu.
Zdroj: Astronomy
Obě galaxie se o sebe zatím jen otřely, ale vlivem gravitace se to bude opakovat, a to stále častěji, dokud se přibližně za miliardu let nespojí v jednu. Poprvé se přitom měly setkat před cca 240 milliony lety, a to jen letmo, ale i to vyvolalo snadno pozorovatelné změny. Nešlo ale o fyzickou srážku, jako spíše vliv gravitace, která v IC 2163 zapůsobila na hvězdokupy a oblaka plynu. Tato oblaka se protáhla a vytvořila dvě jasně rozlišitelné spirálovité vlny, které nám mohou připomenout oko, nebo vzdáleně také znak jin a jang.
Pro toto pozorování je důležité, že počítačové modely již dříve předpovídaly, že se něco takového při blízkém setkáná dvou galaxií stane. Nyní je to ale poprvé, co byly tyto předpovědi potvrzeny pozorováním reálného vesmíru. Jde přitom o to, že IC 2163 a NGC 2207 se náhodou pohybují ve stejné rovině a NGC 2207 se o druhou galaxii otřela ve stejném směru, jakým ta rotuje. Takové události měly být běžné v mladém vesmíru, v němž byly galaxie blíže k sobě, ale nyní je to vzácná událost. Navíc je to také jev, který trvá jen desítky milionů let, což je pro naše pozorování sice více než dostatečné, ale ve vesmírném měřítku jde o okamžik.
Astronomové také zjistili, že právě vliv galaxie NGC 2207 spustila tvorbu nových hvězdných systémů v obrovských oblacích. Těch má být více než 300, každý s masou o hmotnosti milionů Sluncí. V nejjasnějších oranžových místech tak již existují hvězdné systémy, které jsou staré cca 200 milionů let, zatímco v jiných částech galaxie jsou systémy staré cca od 1 milionů let až po 10 miliard. Nyní se budou snažit zjistit, zda a jak se nově vzniklé systémy liší od těch, které vznikly "normálním" způsobem. Aktuálně tak zkouší porovnávat pozorování teleskopu ALMA se staršími daty z Hubbleova teleskopu.
Zdroj: Astronomy
