BIOS - 2. díl: Standard CMOS Setup - nejslabší z mocných

Moderní pevné disky disponují mnoha různými technologiemi, které nám díky BIOSu nemusí zůstat jen tak utajené, ale můžeme je jednoduše začít konfigurovat. Jejich činnost lze obvykle monitorovat, sledovat a konfigurovat též s pomocí různých nástrojů třetích stran. Tak je tomu například také u technologie S.M.A.R.T. (Self-Monitoring Analysis and Reporting Technology), která se snaží určitou měrou "předpovídat" možné budoucí selhání pevného disku.

Nejedná se ale o nějaké věštění pomocí křišťálové koule. Předpovídání je založeno pouze na monitorování různých vlastností disku jako je například čas potřebný k roztočení ploten, výška záznamové hlavy nad plotnou či reakce hlavy na vzniklou chybu. Nesmíme zapomenout také na monitoring otáček či počtu využívaných záchranných sektorů. Zahrát si na jasnovidce ale bude moci pouze pokud tuto technologii budou podporovat jak pevný disk, tak i samotná základní deska, což ale v dnešní době není žádný problém.

Všechny zjištěné problémy jsou následně zaznamenány do interní paměti pevného disku, odkud si je může vyzvednout buď dodávaná aplikace od výrobce disku či nějaká jiná - produkty třetích stran, jež bývají často mnohem více propracované, takže s nimi dokážete mnohem více.

Výborným programem je například Hard Drive Inspector, který dokáže i odhadnout, kolik času vašemu disku ještě zbývá, než vás navždy opustí, nebo HDDScan, který s oblibou používám. Kromě zobrazení výpisu ze S.M.A.R.T. totiž dokáže také otestovat celý povrch disku a vyhledat případné vadné sektory. Další velkou výhodu představuje to, že se řadí k tzv. Portable aplikacím, čili nemusí se vůbec instalovat, a můžete jej tak na svém flash disku přenést kamkoli a hned začít testovat. Krom toho dokáže též řídit činnost některých z pokročilejších technologií disku (např. AAM, Automatic Acoustic Management - minimalizace hluku, který vyluzují hlavičky disku při svém přesunu, seeku).

Povolit SMART můžeme nejčastěji v sekci Advanced BIOS Features nastavením položky SMART Capability na volbu Enabled, v některých případech ale také přímo při konfiguraci pevných disků ve Standard CMOS Setup či nabídce Main u tzv. svislého Setupu.

HDD Block Mode (přenos více datových sektorů v jednom bloku najednou) je již poměrně stará technika. Navzdory tomu se ale nejedná o špatnou myšlenku. Její pointou bylo zařídit, aby se během jednoho cyklu přeneslo více datových sektorů najednou, což musí opět podporovat pevný disk i základní deska. Počet sektorů přenesených v jednom bloku se může velmi různit, ale vždy jej označujeme termínem Blocking Factor.

V Setupu tuto technologii nalezneme pod různými názvy - MultiSector Setting, Blocks per Interrupt, nejčastěji však IDE HDD Block Mode. A povolením (nejčastěji v menu Integrated Peripherals) můžete dosáhnout kromě zrychlení také určitého omezení zahřívání vašeho disku.

Doporučuji povolení této technologie, příp. rovnou stanovení z kolika sektorů se má jeden přenášený blok skládat, což některé desky ve svých BIOSech také umožňují nastavit. Tuto techniku vypněte pouze v případě, že bude způsobovat nějaké problémy během probíhající komunikace, což se bohužel může také za určitých okolností stát. Někdy může být viníkem právě instalovaný operační systém. Tyto problémy měl kdysi také třeba stařičký Windows NT.

Mimochodem zkratka NT v názvu tohoto operačního systému znamená New Technology (Nová Technologie) a ač měla být původně z obchodních důvodů zcela zavržena, její následovníci, jako například Windows 2000, XP a novější, vycházejí opět ze stejného jádra. Jeho původní koncepce navíc byla taková, že celé jádro mělo mít co nejmenší možnou velikost a co nejmenší možný počet funkcí, které jsou dále zajištěny jinými externími složkami.

Podobně je na tom také například jádro systému Linux a také připravované jádro Windows Seven s kódovým označením MinWin, které by mělo podle nejnovějších informací na disku zabírat pouhých 25 - 40 MB místa. Některé zdroje hovoří o skutečnosti, že toto jádro nebude vůbec nové a od píky vytvořené, opak je ale pravdou. Mylná domněnka zapustila své kořeny v důsledku toho, že jádro MS Windows Serveru 2008 se také dříve někdy označovalo stejným termínem MinWin, pravdou ale zůstává, že údajně vůbec nejde o stejný programový blok a to nově připravované by mělo být ještě daleko menší.

MinWin bylo představeno již téměř před rokem a to 13. října 2007 na virtuální stroji vývojářem firmy Microsoft, Ericem Trautem. Na této virtuální "mašině" s celkem 40 MB přidělené operační paměti běžel též minimalistický HTTP server. Nejzajímavější na tom celém je skutečnost, že onen virtuální stroj měl přiděleno opravdu celkem pouze 40 MB operační paměti a po kompletním spuštění MinWin mu zůstalo dokonce ještě celých 7 MB volných! Pro zájemce o toto nové jádro tu mám připravenu jednu lahůdku - záznam ze slavnostního předvádění. Že by se MS konečně vydal tím správným směrem?