reklama
Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Chraňte svá cenná data

27.3.2012, redakce SHW, článek
Chraňte svá cenná data
V dnešní době je nutné myslet nejen na to, že se může s cennými daty něco stát, ale také jak je chránit proti zneužití. Jak tyto problémy řešit co nejefektivněji, aby byla data v neustálém bezpečí při co nejmenší námaze i co nejnižších finančních nákladech?

Zálohování neodkládejte


Největším problémem zálohování digitálních dat, je jeho neustálé odkládání. Drtivá většina uživatelů řeší ztrátu cenných dat a uvědomí si jejich nenahraditelnost, až takový problém nastane, což už bývá pozdě. Je to neustále omílaná písnička, přesto společnostem zabývajícím se záchranou dat z pevných disků roste objem zakázek i zisky z nich. Například při vadné elektronice pevného disku či poškozeném souborovém systému začíná cena obnovy disku na 1 000 Kč, u vadné hlavy, zadřeného ložiska či dokonce poškozené záznamové vrstvy vynaložíte nejméně 3 000 Kč. S počtem gigabajtů obnovovaných dat již roste cena jejich záchrany do astronomických výšin a můžete se tak dostat i na deset a více tisíc korun. V tom nejhorším scénáři se také může stát, že obnovení dat již nebude technicky možné.

Zamyslete se nad tím, jak vysokou mají cenu např. pořízené fotografie a videa. K čemu vám bude drahá digitální zrcadlovka, když pak o pečlivě utříděná data z ní přijdete při havárii pevného disku. Nehledě k nevyčíslitelné ceně zachyceného neopakovatelného zážitku. Důležité jsou také nejrůznější dokumenty od draze zakoupených smluv, výukových materiálů, elektronických knih až po rozpracované projekty, kdy kvůli ztrátě dat můžete přijít o několikaměsíční práci. Obecně lze říct, že jsou cenná a tím hodná zálohování všechna data, která nějak snadno neobnovíte. Příkladem může být i léta tříděný archiv MP3 souborů, na který jste vynaložili hodiny práce. Naopak filmy, hry a programy stáhnete znova bez nějaké větší námahy.





Než začnete řešit, jak svá data zálohovat, uvědomte si, kde všude je máte rozprostřená a co všechno je zapotřebí zálohovat. Kromě stolního počítače jsou uložena na různých flashdiscích, paměťových kartách, externích discích, na notebooku či netbooku, tabletu i mobilním telefonu. Nejlepším řešením je jediné centrální úložiště, na které budete zálohovat všechna důležitá data z ostatních zařízení. Důvodem je zachování pořádku v souborech, navíc musí být toto úložiště již automaticky zálohováno, čímž dosáhnete i velmi účinné zálohy.

Další tematické články na Světu hardware:

Manuální vs. automatické zálohování


Nejjednodušší, nejlevnější a také nejčastěji používaná je manuální záloha dat například na jiný interní disk, externí disk, optické médium, flashdisk nebo můžete zvolit některé z cloudových řešení. Jiný interní disk má výhodu v okamžité dostupnosti média a snadnosti zálohy. Externí disk či flashdisk zase v tom, že můžete mít tato data přenášet a u cloudového řešení dokonce nemusíte ani to a data budou dostupná odkudkoliv na internetu. Manuální záloha má ovšem zásadní nedostatek – je zapotřebí na ni pořád myslet a i když budete pravidelně a svědomitě vše kopírovat, vždy o nějaká data při havárii pevného disku přijdete. Efektivnější je proto záloha automatická, a pokud ji doplníte ještě k tomu občasnou zálohou manuální (nejdůležitější soubory zkopírujete na DVD), nemůže se stát, že byste o něco důležitého přišli.

Automatickou zálohou se rozumí to, že jsou soubory automaticky kopírovány na jiné médium, aniž byste se o to starali. Takovým může být i cloudové řešení – dobrým příkladem je třeba služba Dropbox. Co nahrajete do adresáře Dropbox, se automaticky zrcadlí na server a data jsou pro vás pak dostupná odkudkoliv. Můžete mít stejný sdílený adresář na počítači v práci, doma, na tabletu, v telefonu i v netbooku. Kdykoliv máte k těmto datům přístup a když někde něco změníte, projeví se to na všech zařízeních. Podmínkou je samozřejmě internetová konektivita a musíte počítat s tím, že se za větší datový prostor platí. U Dropboxu jsou 2 GB zdarma, 50 GB za 100 dolarů a 100 GB za 200 dolarů ročně. Hodí se to tedy spíše na menší soubory – především dokumenty a rozpracovanou práci. Obecně problémem cloudového řešení může být jeho bezpečnost – už se několikrát stalo, že byla zveřejněna data některých uživatelů Dropboxu. Je to asi tak stejně nebezpečné, jako mít data na flashdisku, který vám může někdo ukrást nebo jej ztratíte a dojde k jejich zneužití.

Skutečně bezpečnou (podle míry zabezpečení vloupání do vašeho bytu) automatickou zálohou je uložení dat na dva a více pevných disků zapojených některého ze zálohovaných režimů RAID. Režim RAID je spojení dvou a více pevných disků v jeden či více logických, a to na hardwarové úrovni. Data jsou pak ukládána na všechny disky zároveň. Typů RAID polí je vícero právě podle počtu pevných disků a podle toho, zda chcete mít data zálohovaná (zrcadlená – mirroring) nebo jestli chcete zvýšit výkon disku tzv. stripingem (prokládáním), anebo zkombinovat obojí. RAID si můžete zřídit na NAS serveru, což jde jednoduše přes jeho administraci, nebo na počítači i s tou nejobyčejnější základní deskou – každá má integrován RAID řadič. To už je trochu složitější, což může mnohé odradit. Pokud si ale přečtete následující řádky, zvládnete bez problémů vytvořit a spravovat vlastní RAID pole na stolním počítači.

Předně je dobré si uvědomit, že žádný RAID nenahradí pravidelné zálohování. Dokáže sice někdy zabránit ztrátě dat při poruše některého z disků, ale v žádném případě neochrání data před chybou uživatele. Pokud nechtěně smažete data (chyba obsluhy, aplikace, nečekaný pád systému např. při výpadku napájení), smažou se spolehlivě ze všech disků v RAID poli najednou.


Typy RAID polí


RAID 0 (prokládání dat, pro zvýšení rychlosti)
Tento režim ukládá data po blocích na různé disky, čímž dosahuje urychlení výkonu, ale nezabezpečuje data vůči poruše disku. Naopak se s tímto režimem zvýší pravděpodobnost ztráty dat na dvojnásobek (u dvou disků), jelikož stačí, aby se porouchal jeden z disků, a přijdete o veškerá data na obou discích. Prokládání může zrychlit čtení i zápis větších bloků dat, protože je možné zároveň číst (zapisovat) jeden blok z jednoho disku a následující blok z jiného disku. V praxi se zvýší rychlost sekvenčního čtení i zápisu o polovinu, ovšem přístupová doba zůstává stejná. RAID 0 má smysl tam, kde často kopírujete velké bloky dat, nabíhání operačního systému téměř vůbec neurychlí. V domácím nasazení proto není vhodnou volbou. Výjimkou je spojování SSD disků do RAID 0, kde nemusíte přístupovou dobu disku řešit, stále ale zůstává několikanásobné riziko ztráty dat. Uplatnění RAID 0 proto nachází především u serverů, kde je záloha dat vyřešena jinak.





JBOD (řetězení dat, pro spojení disků)
Jedná se o speciální případ RAID 0, kdy nedochází k prokládání bloků dat, ale k jejich řetězení za sebou. Ze dvou a více fyzických disků tak můžete udělat jeden velký logický. Jakmile se zaplní první, ukládá se na druhý, poté na třetí atd. Výhodou je snadné zvětšení kapacity přidáním dalšího členu a skutečnost, že při výpadku členu mohou být některé soubory nedotčeny.

RAID 1 (zrcadlení dat, pro ochranu dat)
Nejjednodušší, ale velmi efektivní ochrana dat. Data jsou kopírována na oba disky současně a při poruše jednoho z disků zůstávají tatáž data na druhém a systém se chová, jakoby se nic nestalo. Teoreticky se trochu může zrychlit čtení z disku a o něco snížit odezva, naopak zápis může být pomalejší, protože se ukládají stejná data na dva disky. Největší nevýhodou RAID 1 je ovšem fakt, že je zapotřebí dvojnásobné diskové kapacity.





RAID 0+1, 01 (zrcadlení prokládaných dat)
Jedná se o kombinaci RAID 1 a 0 s tím, že jsou použity minimálně čtyři disky. Data se uloží prokládaně na disky A a B a pak stejně i na disky C a D. Výhodou tohoto způsobu je, že nejen rozkládáme zátěž mezi více disků při čtení a zápisu (vyšší rychlost), ale data jsou také uložena redundantně, takže se dají po chybě snadno obnovit. Mezi nevýhody patří využití pouze 50 % celkové diskové kapacity a menší pravděpodobnost záchrany dat, pokud vypadnou dva disky najednou. Musely by to totiž být disky AB nebo CD, pokud přijdete o AD, BC, AC nebo BD, nebude už možné data z RAID pole obnovit. Čím více disků do RAID 0+1 zapojíte, tím bude spolehlivější při zachování rychlosti.





RAID 1+0, 10 (prokládání zrcadlených dat)
Opět kombinace RAID 1 a 0 při použití minimálně čtyř disků, ovšem tentokrát jsou uložen každý lichý blok dat na disku A i B a sudý na C i D. Výsledkem je opět využití pouze 50 % celkové diskové kapacity a zvýšení rychlosti čtení i zápisu až o polovinu, ale tentokrát je zajištěna větší pravděpodobnost obnovy dat při ztrátě dvou disků najednou. Musí jít o disky AB, AD, BC nebo CD, při poruše disků AC nebo BD už nebude možné data z RAID pole obnovit. Čím více disků do RAID 1+0 zapojíte, tím bude rychlejší při zachování spolehlivosti.





RAID 5 (prokládání dat jedněmi samoopravnými kódy)
U všech předchozích RAID polí byla pro zálohu nutná dvojnásobná disková kapacita. To řeší RAID 5 s minimálně třemi členy, přičemž kapacitu o velikosti jednoho členu zabírají samoopravné kódy potřebné pro obnovu pole při poruše jednoho z disků. Data i s kódy jsou ukládána střídavě na všechny disky, takže lze využít paralelního, rychlejšího přístupu k datům (rychlejší sekvenční čtení), zápis je ale pomalejší, jelikož je nutný výpočet samoopravných kódů. Při poruše více než jednoho disku už data z pole obnovit nelze.





RAID 6 (prokládání dat dvěma samoopravnými kódy)
Stejný princip jako u RAID 5, je však nutný jeden disk navíc, pro další sadu samoopravných kódů. Pole je ale již odolné vůči výpadku dvou disků. Rychlost čtení je srovnatelná s RAID 5, ale zápis je pomalejší než u RAID 5, právě kvůli výpočtu dvou sad kódů.





Existují i další typy RAID polí, ale jsou již nestandardní nebo méně používané. Příkladem je RAID 3, RAID 4 nebo RAID 7 s ukládáním paritních dat na samostatný disk, který je tak nadměrně zatěžován a tím i opotřebován. Nebo další kombinace s osmi a více disky – RAID 50 (RAID 5+0), RAID 60 (RAID 6+0) a RAID 100 (RAID 10+0). Ty však mají uplatnění jen v serverech.


Skrýt detail pro Jak vybudovat RAID poleJak vybudovat RAID pole


Samotné vytvoření RAID pole není nijak složitou záležitostí. Ukážeme si to na příkladu ideálního stavu, kdy pro chod systému máme rychlý SSD disk a na data dva klasické disky, které chceme spojit do pole RAID 1. Disky nemusí mít stejnou kapacitu ani nemusí být od stejného výrobce, dokonce se doporučuje je nemít stejné ze stejné série, protože je pak riziko, že skončí životnost obou najednou. Pokud disky nemají stejnou kapacitu, bude na větším z nich vyhrazen prostor pro RAID 1 o kapacitě toho menšího a zbytek prostoru může být využit pro samostatný nezálohovaný logický disk.

Ke stavbě RAID pole budete potřebovat kromě minimálně dvou disků také kabely, na které je dobré si napsat, ke kterému z disků vedou pro pozdější rychlou identifikaci případného vadného kusu. Dále samozřejmě potřebujete základní desku, která má řadič s podporou RAIDu, což je jakákoliv trochu modernější. Jak čipové sady AMD, tak i Intel podporu RAID mají, případně na desce může být i přídavný samostatný řadič (JMicron, Realtek, Marvell atd.) pro další SATA porty, který také RAID pole taktéž podporuje.

Nejprve zapojte disky do SATA portů na desce. Ty, které chcete spojit do RAID pole, musíte zapojit do stejně barevných SATA portů, nejlépe do SATA 0 a SATA 1. Je to pro lepší zapamatování, navíc porty první v pořadí bývají vyvedeny přímo z jižního můstku. Po zapnutí počítače vstupte pomocí kláves Delete do BIOSu, kde musíte v menu Peripherals, případně Integrated Peripherals nastavit režim, ve kterém mají jednotlivé SATA řadiče základní desky fungovat. Pro kompatibilitu se staršími systémy se používá Native IDE, někdy pojmenovaný také IDE Compatible, který má výhodu v bezproblémové detekci pevného disku systémem. Jakmile však tento režim nastavíte a nainstalujete Windows, není možné přejít na jiný, Windows by nenaběhla.




Nastavení režimu SATA řadiče v BIOSu u starší základní desky Gigabyte P55-UD3 (klasický BIOS)




Nastavení režimu SATA řadiče v BIOSu u MiniITX základní desky Gigabyte A75N-USB3 (klasický BIOS)




Nastavení SATA řadičů GSATA v BIOSu u základní desky Gigabyte (moderní UEFI BIOS)




Nastavení SATA řadiče Intel v BIOSu u základní desky Gigabyte (moderní UEFI BIOS)


Režim AHCI je plně podporován až systémy Windows Vista a 7 a na rozdíl od IDE Compatible již podporuje pokročilé funkce SATA disků, jako je Hot Swapping nebo NCQ. Ten byste měli tedy mít nastaven, pokud chcete používat disky samostatně. Rozhodnete-li se v budoucnu pak přejít na režim RAID, Windows s tím nebude mít problém, ovšem s nastavením IDE Compatible již ano. Je tedy nutné nastavit AHCI nebo RAID ještě před instalací systému. Pokud nastavíte RAID, bude se vám při startu počítače spouštět rozhraní detekce disků přímo na RAID řadiči, zároveň se vám ukáže, jakou kombinaci kláves máte stisknout pro vstup do BIOSu samotného RAID řadiče. Těmi může být Ctrl + F (AMD), Ctrl + I (Intel), u každého řadiče to může být trochu jinak.

RAID_ROM - U základní desky Gigabyte A75N-USB3 lze vstoupit při startu počítače po stisku kombinace kláves Ctrl + F

V menu RAID řadiče je nutné nastavit, které disky chcete sdružit do jakého typu RAID pole. Nejlepší je postupovat podle návodu v instalační příručce základní desky. U řadiče AMD (základní deska Gigabyte A75N-USB3) zvolíte v menu možnost LD Define Menu a na následující obrazovce zvolíte, do jakého režimu chcete disky zapojit (zde RAID 1). Dole pak vyberete mezerníkem, které disky mají být v RAIDu zapojeny a stisknete kombinaci kláves Ctrl + Y pro uložení. Nezapomeňte, že se tím smažou data na obou discích. Výsledná velikost pole má pak kapacitu necelých 60 GB a pole se bude tvářit jako jeden samostatný disk.











U řadiče Intel (základní deska Gigabyte P55-UD3) je menu sice jiné, ale princip podobný. Zde si ale můžete navolit i výslednou kapacitu RAID 1 pole.











Následuje restart a instalace operačního systému. Zde nastává mnohdy problém, že ani Windows 7 nedetekují vůbec pevné disky ani nadefinované RAID pole. Naštěstí lze na rozdíl od Windows XP, kde to šlo pouze před disketu, vložit CD nebo flashdisk, na kterém je uložen ovladač příslušného řadiče RAID (přes „Načíst ovladač“). Ten najdete na CD přiloženém k základní desce nebo na stránkách výrobce základní desky. Když ovladač načtete, najednou už všechny disky uvidíte. Je nutné pak vytáhnout CD z mechaniky a dát zpátky DVD s instalací Windows, jinak vám bude instalátor hlásit, že na disk nelze systém nainstalovat (chyba 0x80300001).











Výsledné RAID pole už se v operačním systému hlásí jako samostatný disk (disk G), zbylý prostor na větším pevném disku také (disk H) a systém máme nainstalován na SSD (disk C).
sprava_disku-png


Skrýt detail pro Jak spravovat RAID poleJak spravovat RAID pole


Na instalačním disku k základní desce najdete nástroj pro správu RAID polí, pomocí kterého lze pole za provozu spravovat. Můžete v něm poškozené RAID pole založit, v případě, že na něm není nainstalován systém převést na jiný typ (např. RAID 1 na RAID 0) nebo poškozené pole obnovit. U řadiče Intel se jmenuje Intel Matrix Storage Console, u AMD pak AMD RAIDXpert. Pokud je na vybudovaném poli přímo nainstalován operační systém, ze kterého máte nabootováno, mohou být možnosti takového programu omezené. Lepší je proto pak spravovat RAID pole z výše zmíněné konzole, do které se dostanete pomocí kombinace kláves před startem systému.











Pro správu disků připojených k řadiči Intel slouží ve Windows správce Intel Matrix Storage Console








Pro správu disků připojených k řadiči od AMD můžete využít přehledného webového správce AMD RAIDXpert.


Skrýt detail pro Jak obnovit poškozená RAID poleJak obnovit poškozená RAID pole


V případě, že dojde k havárii některého z pevných disků ve vybudovaném RAID poli, záleží na typu pole, jak se k datům dostat, případně jak znova pole obnovit. Obnovit pole můžete buď z konzole dostupné před startem operačního systému (mnohdy lepší řešení), nebo pomocí již zmíněného přiloženého správce řadiče ve Windows.

RAID 0 – V případě havárie jediného disku dochází ke kompletní ztrátě dat, ta totiž byla střídavě uložena na oba disky. Při rozpadu RAID pole už data dohromady nedáte, ani když připojíte funkční disk k jinému počítači.

JBOD – Při zapojení disků do režimu JBOD a ztrátě jednoho z nich dojde ke ztrátě části dat a zmizí vám složky, které byly uloženy na poškozeném disku. Dostanete se tedy jen k datům, které zbyly na nepoškozeném disku, a to i na jiném počítači.

RAID 1 – Pokud přijdete o jeden z disků, pole se sice rozpadne, ale logický disk funguje dál, jakoby se nic nestalo. Až softwarový správce ve Windows vám zahlásí problém v RAID poli. Pokud vezmete funkční disk a připojíte k jinému počítači, půjdou data bez problémů přečíst. Pro obnovení pole stačí nahradit poškozený disk jiným a spustit ve správci obnovu. Data se na nový disk zkopírují ze zbylého funkčního a pole funguje dál.

RAID 01, 10 – Havárie jednoho ze čtyř disků neznamená ztrátu funkčnosti, opět budou data okamžitě přístupná a k obnově pole je nutné vyměnit poškozený disk za stejně velký a spustit obnovu ve správci. Pokud z pole jeden disk vytáhnete, nepůjdou z něj data na jiném počítači přečíst.

RAID 5, 6 – U složitějších RAID polí s dopočítáváním kontrolních součtů při havárii jednoho (RAID 5) či dvou disků (RAID 6) dochází k rozpadu pole a zbylá data nejsou přístupná, a to ani na jiném počítači. Musíte ve správci pole obnovit nahrazením poškozeného disku (u RAID 6 dvou disků) za nový, stejný. Obnovení trvá hodně dlouho v závislosti na velikostech disku, data se musí dopočítat ze zbylých funkčních disků. Po obnově je zase vše v pořádku.




Příklad obnovy pole RAID 1 ve správci AMD RAIDXpert, u 60GB disku trvala obnova více než půlhodinu



Nezapomeňte, že může dojít i ke kompletní havárii všech disků v poli např. kvůli přepětí v elektrické síti nebo vinou nekvalitního počítačového zdroje. Je tedy dobré myslet i na přepěťovou ochranu a nešetřit na napájecím zdroji.
reklama