Google Earth: celý svět na dohled

Systémové požadavky

Současná verze aplikace je k dispozici jak pro operační systém Microsoft Windows XP a vyšší, tak pro Linux a Mac OS X. Pokud vlastníme Windows, je třeba mít DirectX ve verzi alespoň 9. Pokud budeme chtít provozovat Google Earth na Linuxu, je minimální podporovaná verze kernelu 2.4, avšak je doporučena verze 2.6. Dále je třeba mít glibc 2.3.5 s NPTL nebo novější a x.org R6.7 nebo novější. Pokud se rozhodneme provozovat program na Mac OS X, bude minimální požadovaná verze 10.5.0.

Aplikace není nijak extrémně hardwarově náročná, spíše využijeme rychlejší připojení k internetu, které nám umožní rychleji načíst potřebná data a celkové prohlížení bude svižnější.

Jak Google Earth funguje technicky

Princip fungování není moc složitý. Program v podstatě vykresluje "elipsoid" - tedy objekt, který se blíží kouli, a následně z internetu stahuje po částech texturu, kterou si skládá a mění dle aktuálního pohledu (není technicky možné stáhnout celou texturu Země naráz). Textury jsou řešeny na téměř totožném principu jako u OpenStreetMap, což bychom doporučili pro zájemce o detailní informace o této problematice.
Pro uživatelskou přívětivost (a zároveň efekt plynulého přiblížení) aplikace dokáže použít při přibližování již staženou texturu z většího oddálení, pouze zvětšenou a tím pádem i "kostičkovanou", a to do té doby, než se z internetu stáhne nová textura příslušné menší části, která pak dané místo překreslí. Software detekuje, kam se přesně uživatel dívá dle standardu WGS 84 (World Geodetic System 1984), což v praxi znamená souřadnice x+y výřezu obrazovky uživatele, a zachovává si textury okolo, aby to při posunování vypadalo, že tam ta data vždy byla (ačkoli byla ve skutečnosti právě dotažena z internetu). Jak se obraz posune, stáhnou se opět textury trochu nad rámec aktuálně zobrazovaného výřezu.
Jelikož aplikace zná přesné souřadnice, lze do zobrazené textury doplnit další informace, jako jsou např. fotky z Panoramia, odkazy na články, a další.

O něco složitější je vykreslování 3D staveb. Princip je stejný, akorát je třeba k zobrazované kouli (či elipsoidu) umístit objekt libovolného tvaru (což není v DirectX nebo OpenGL složité). Informace o tom, jak má objekt vypadat, kde má být, případně jeho textury se opět stáhnou z internetu pro aktuální výřez obrazovky uživatele, eventuelně mírně za jeho hranicemi.
Mimo výše uvedené lze také zapnout další vrstvy, jako jsou silnice, hranice a podobná data. Např. pro zobrazení silnic musí software získat informace o dané čáře, tedy kudy vede, o jaký typ čáry se jedná, atp. a tím, že program zná WGS 84 mapování koule, je lze vykreslit (v tomto případě už ani nezáleží na tom, jestli se kreslí přímo do textury, jsou umístěny jako samostatné objekty podobně jako u 3D staveb, nebo jestli existuje druhá průhledná koule, do které se vykreslují).
V okamžiku, kdy přepneme zdroj dat, jsme úplně stejným způsobem schopni zobrazit Měsíc nebo Mars. Poslední věc, kterou bychom měli zmínit, je zobrazení hvězdné oblohy. Softwarové řešení je zcela totožné, rozdíl je v tom, že kamera není umístěna nad koulí, ale v jejím středu.