Konektory a sběrnice základních desek na cestě časem

SCSI (Small Computer System Integrated)

SCSI je rozhraní, které zajišťuje výměnu a práci s daty v externím i interním počítačovém světě. "Skazi" (jak se tomuto rozhraní v počítačové branži s oblibou říká) bývalo dříve hojně nasazeno u výkonných pracovních stanic a nejrůznějších periferních zařízení (nejčastěji mohlo jít například o skenery nebo magnetopáskové jednotky). Své uplatnění nachází také v případě vysokorychlostních pevných disků, které nabízenou maximální rychlost s oblibou využívaly. Tyto byly navíc mnohdy vysokootáčkové.

I když je rozhraní dnes na ústupu (první verze byla představena roku 1986), v některých postarších strojích (nejčastěji serverech) se stále používají i dnes. V průběhu vývoje výrobci navíc přišli s několika normami, které různě popisují jak maximální počet připojitelných zařízení, přenosovou rychlost, tak i samozřejmě maximální délku kabelu.

Datovou sběrnici, jež ukončuje speciální odporový prvek (tzv. terminátor), je možno osadit až 7 příp. 15 datovými zařízeními, které jsou označovány svým unikátním identifikačním číslem - řadič je přitom značen tím nejvyšším možným ID. Velkou nevýhodou však vždy byla stále neklesající cena všech SCSI komponent, tedy i řadičů. Asi hlavně to zapříčinilo, že se technika u domácích uživatelů nikdy příliš neuchytila.



Pozn: Existuje také technologie SAS (Serial Attached SCSI), která byla navržena pro použití při přesunech dat z pevných disků či páskových zařízení. Jedná se o sériový protokol zajišťující dvoubodové spojení typu point-to-point a v současné době poskytuje přenosovou rychlost 3 Gb/s. V tomto roce se ale plánuje příchod dalšího vylepšení technologie, jež zvýší přenosovou kapacitu až na 6 Gb/s. Zajímavé také je, že technika SAS je zpětně plně kompatibilní s druhou generací disků SATA, které tak mohou být jednoduše připojeny k SAS páteři. Opačně to však nefunguje a žádné zařízení s rozhraním SAS ke sběrnici SATA bohužel nijak nepřipojíte.

IDE aneb Paralelní ATA

IDE (Integrated Drive Electronics) je rozhraním, které je dnes u nových počítačů již využíváno pouze výhradně pro připojení optických mechanik (a někdy dokonce ani to ne), protože v případě pevných disků je již dávno vytlačeno zaběhnutým SATA. Paralelní IDE bylo přitom uvedeno již na konci osmdesátých let, a sice firmou Western Digital, přičemž způsob jeho pojmenování vychází přesně z podstaty jeho činnosti - přenos informací po datovém vodiči totiž probíhá po několika vodičích současně, tedy paralelně.

Rozhraní EIDE (Enhanced IDE - původní verze IDE se dnes již prakticky nevyskytuje) je obdařeno možností připojit až dvě samostatná zařízení na jeden čip (například pevný disk a CD-ROM mechaniku), která se nebudou nijak vzájemně ovlivňovat. Vždy je však také nutno pamatovat, abychom nezapomněli nastavit režim práce připojeného zařízení. To se provádí pomocí malých propojek (jumperů), kterými lze některé z dvojic pinů na těle zařízení spojit. Takto lze jednoduše určit, zda má dané zařízení pracovat jako Master, Slave či tzv. Cable Select.

Na každý ze dvou IDE kanálů je tak možné připojit jedno zařízení Master (či stand-alone) plus jedno zařízení nastavené jako Slave. Tedy standardně, v některých případech bylo však kdysi možno (při použití vhodného operačního systému - typicky Windows NT) pozorovat i běh pevného disku nastaveného jako Slave na osamocené "kšandě".

Původní verze rozhraní o přenosové rychlosti 33 MB/s ještě využívala v plochém datovém kabelu pouhých 40 vodičů, avšak s těmi dalšími (66 a 100 MB/s) bylo ale jasné, že kvůli rostoucím přeslechům, které začaly mezi vodiči vznikat nemůže nikdy takový kabel korektně fungovat. Celý problém byl v odborných kruzích znám pod názvem kapacitní vazba a byl nakonec vyřešen přidáním dalších 40 vodičů, které již však nesloužily přímo k přenosu dat, nýbrž jako stínění.

Poslední z revizí Paralel ATA (PATA) se stala ta s rychlostí 133 MB/s, která navíc představovala výkonnostní strop této technologie, a Paralel ATA tak bylo jako neperspektivní odloženo. K napájení disků o standardní velikost 3,5" je využíváno klasických molex (Peripheral Power) konektorů, které v sobě zahrnují čtyři vodiče - žlutý s napětím +12 V, červený s +5 V a dva černé pro uzemnění.