Aerocool Hi-Tech 7A: funkční skříň

Instalace

Tato skříň je zástupcem menších middle towerů, podle čehož také vypadá instalace. Obecně podobné skříně mohou jít dvěma cestami, pokud uvažujeme o umístění základní desky s jejími kartami a pevných disků. Buď využijí klasického uspořádání pevných disků, nebo mají šachtu pro ně otočenou o 90 °. Obě řešení mají své výhody a nevýhody - klasické uspořádání tolik neomezuje průtok vzduchu přes pevné disky, ale pokud skříň není dostatečně dlouhá (či hluboká, jak chcete), disky se mohou omezovat s dlouhými grafickými kartami, na které dnes opravdu není problém narazit. A s otočenou šachtou je to právě naopak - disky se instalují velmi pohodlně, ale jednak se zde využívají většinou plastové ližiny zhoršující přechod tepla na kostru skříně a potom je přední ventilátor použitelný sotva k jejich chlazení. A zapomenout vlastně nesmíme ani na to, že se k takovým diskům špatně vedou datové a napájecí kabely, ale zde záleží, jak jsou v šachtě orientovány.
Zde Aerocool využil klasické řešení a jako redukce z 5,25" na 3,5" dodal tři držáky s gumovými sloupky, jež by měly utumit vibrace a zabránit jejich rezonanci ve skříni. V předchozí části recenze jsme se také mohli přesvědčit, že vepředu je pozice pro 120mm ventilátor a tu je možné navíc odšroubovat a posunout na jiné místo. To je však poněkud zbytečná možnost, protože nahoře je displej a nad ním zase místo pro externí 5,25" zařízení, takže tuto možnost jen stěží využijeme. A zde nastává problém - skříň je poměrně krátká, takže aby se disky neomezovaly s kartami, je nutné je celé schovat do šachty. Pak jsou ale až příliš vepředu, takže není možné, aby se pak dopředu vměstnal také ventilátor. Ten by bylo možné pouze po odstranění ventilátorové pozice dovnitř doslova pohodit, ale to není ani zdaleka ideální řešení.

Jak to tedy celé spáchat? Možností je disk do redukcí namontovat tak, aby byl velkou částí vystrčen do prostoru základní desky, kde se ale, jak jsem již psal, bude omezovat s kartou. I když pokud použijeme jen jeden a dáme ho zcela dolů, tento případ nenastane, ale rozhodně ani tak nejde o elegantní řešení. A druhá možnost je očividná - vykašlat se na přední ventilátor a spolehnout se na přirozené proudění vzduchu vzniklé jeho odsáváním zadním ventilátorem s pomocí zdroje a případně grafické karty. To ale mohou narušovat ventilátory v bočnici, pokud se je tedy rozhodneme nainstalovat.

Co se týče ostatních aspektů instalace, pak prostor pro základní desku je tak akorát dimenzován na to, aby se sem vešel klasický ATX model i s chladičem, jenž o cca 3 cm přesahuje horní hranu desky. Pod základní deskou je pak necelý centimetr místa a pokud před kartami nebudou pevné disky, může jejich délka dosáhnout až 290 mm . Při instalaci se také musíme připravit na to, že abychom dobře využili všechny nabízené možnosti, budeme si muset zazápasit s kabely, především těmi pro napájení ventilátorů a pro sbírání teplotních hodnot. Možností pro správu kabelů je zde totiž pomálu, vlastně v podstatě žádné.


Testovací konfigurace:

• Základní deska: Gigabyte X48-DQ6 (Intel X48)
• Procesor: Intel Core 2 Quad Q6600 (2,4 GHz, 1066 MHz FSB, 8 MB L2 cache, 65nm výrobní proces a 105 W TDP)
• Chladič: Noctua NH-U12P
• Operační paměť: GeIL GX22GB6400UDC (1GB, 800 MHz DDR2, 4-4-4-12 2T při 2,1 V)
• Grafická karta: MSI NX8800GTS T2D32OE - NVIDIA GeForce 8800 GTS 320 MB RAM
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Cooler Master RS-450-ACLY – 450W

Ovládací panel

Panel je napájen pomocí průchozího konektoru Peripheral Power a dále k němu vedou vodiče od čtyřech teplotních čidel a potom také napájení pro až čtyři ventilátory, z nichž jeden podporuje také ventilátory s PWM regulací. Určení těchto ventilátorů je pevně dané - první je pro chladič procesoru, dále grafické karty, pak pro pevný disk (celkem vtipné při problémech s umístěním předního ventilátoru) a nakonec pro systémový ventilátor, tedy zadní vyfukující.
Displej je sice označován jako barevný, což tedy opravdu je, ale rozhodně nejde o plně grafický. To mu ale nezabraňuje, aby svou funkci dobře plnil. Máme na něj zobrazeno schéma skříně s jednotlivými komponentami, ke kterým vedou ukazatele podle toho, jakou teplotu a otáčky dvě numerické části dole zobrazují. Mezi čtyřmi volbami můžeme jednoduše cyklovat pomocí tlačítka Mode. Poslední aktivní částí na displeji je pak barevná stupnice ukazující rovněž zjištěnou teplotu.

Velmi mě potěšilo, že nejde pouze o zobrazování naměřených údajů, ale také o jejich nastavení. To je možné provádět buď manuálně nebo automaticky. V manuálním módu (při tom je dole vlevo pohaslý nápis AUTO) změny otáček dosáhneme jednoduše pomocí dvou levých tlačítek. Panel umožňuje nastavení otáček v rozmezí 60 - 100 procent po 100 RPM (bohužel nelze ventilátory zcela vypnout). Pak je možné vstoupit do automatického módu, kdy si systém upravuje otáčky sám podle naměřených hodnot, přičemž se nastavuje prahová hodnota pro teplotu a po jejím překročení se spustí na několik sekund alarm (krátké pípání) a příslušná komponenta v zobrazené skříni začne poblikávat. V závislosti na tom se začnou také zvyšovat otáčky příslušného ventilátoru.

Pak jste si jistě také všimli, že lze přepínat mezi stupni Celsia a Fahrenheita a také stisknutím tlačítka zcela vpravo můžeme vypnout podsvícení, po čemž displej zcela pohasne a není na něm vidět zhola nic. Funkčnost ovládacího panelu ale pak zůstane zachována, jde pouze a jedině o podsvícení. Napájení ventilátorů také stojí za zmínku - na každý kanál je možné připojit model s maximální spotřebou 6 W (12 V při 0,5 A), což by mělo stačit, pokud nehodláte do počítače nainstalovat nějaký vrtulník od Delty.

A nakonec je tu k ohodnocení kvalita displeje. Naživo jde o docela pěkné pokoukání, podsvícení je rovnoměrné a také pozorovací úhly dostatečné. I při velmi ostrém úhlu pohledu seshora či ze stran kontrast neklesá a to už spíše nic neuvidíte kvůli deformaci obrazu, než aby vám vadil kontrast. Při pohledu zezdola se již displej ihned invertuje, ale kdo taky bude na něj z takového místa koukat. Celkově jde tedy o povedenou a užitečnou součást této skříně.

Teplotní testy

Vzhledem k možnostem skříně jsem provedl tři testy, kde se uplatnily také až tři ventilátory. Testy probíhaly při teplotě okolního vzduchu cca 21 °C a k zátěži byly použity aplikace 3DMark03 (Mother Nature) a Prime95, teploty pak odečítal Speedfan a Rivatuner.

Nejdříve jsem vyzkoušel, jaké teploty dostaneme s použitím pouze zadního ventilátoru. Poté jsem přidal jeden dopředu za cenu vystrčení pevného disku do prostoru základní desky a nakonec jsem zkusil dát další ventilátor do bočnice naproti grafické kartě. V obou případech šlo o modely Noctua NF-P12.

Teploty s pouze zadním ventilátorem vyšly dle očekávání. Oproti minule testované skříni byly o něco vyšší, avšak zde je třeba si uvědomit, že tento Aerocool má mnohem pomalejší ventilátor (1800 RPM vs. 1200 RPM), takže jde vše v pořádku. Skříň je tak v základu poměrně tichá, což se také počítá.

Zapnutý přední ventilátor musí překonat odpor kovové mřížky, vlastního filtru a také různých otvorů v předním panelu, takže jeho výkon bude patřičně snížen. Navíc axiální ventilátory mají při nasávání vzduchu menší výkon než při jeho tlačení a to se musí také vzít v potaz. Takže i toto výrazně přispělo k jen nízkým (až zanedbatelným) poklesům teplot hlavních komponent. Libuje si ale pevný disk, jemuž se srazila teplota o 3 °C. To zdánlivě také není mnoho, ale pokud by se nainstalovaly tři najednou, pak by byl přínos předního ventilátoru o to větší. Jenomže zde zase narážíme na nedostatek místa, o čemž jsem se zmiňoval již dříve.

Ventilátor v bočnici celkem podstatně zvýší hluk celé sestavy a odmění se poklesem teplot především u grafické karty. Dle mého názoru ale není jeho použití příliš opodstatněné a osobně bych si hlučnost sestavy kvůli několika stupňům nezvyšoval. Ostatně, pro dobré chlazení musí většinou stačit pouze zadní ventilátor.