CM Storm Enforcer: herní speciál

Tématem dnešní recenze tedy bude "obrněný" sourozenec CM Storm Scout, který dostal označení Enforcer. Výrobce se tak snaží vzbudit dojem síly a mohutnosti, což podporuje drsňákem vyobrazeným na obalu skříně. A i ta samotná působí díky přednímu vypoulenému panelu jako součást nějakého futuristického obrněného obleku. Však jde také o herní skříň, u níž hraje důležitou roli také vzhled, který by měl být ale stále bezpodmínečně podřízen funkčnosti. Nejen to budeme dnes zkoumat.
Enforcer tak bezesporu cílí na spíše mladší uživatele, což je vidět nejen z agresivního obalu, ale také z videa představujícího hlavní výhody této skříně ústy vnadné děvy s až robotickými pohyby.
CM Storm Enforcer přišel zabalen klasicky v lepenkové krabici chráněn polystyrenovými bloky a igelitem. Podívejme se nyní na specifikace této skříně v tabulce:

Enforcer má svými specifikacemi blíže k CM Storm Scout, ovšem oproti němu je o něco větší, těžší a modernější. Na výběr je také mezi dvěma verzemi, z nichž námi testovaná je vybavena bočním oknem z plexiskla a druhá má normální plechovou bočnici s pozicí pro jeden 120mm ventilátor.

Jako hlavní stavební materiál výrobce použil 0,7mm plech SECC, což osobně považuju za nejmenší možnou tloušťku u skříně, která má být dostatečně stabilní a pevná. Pochopitelně ale také záleží na tom, jak je sestavena, přičemž k posílení celé konstrukce mohou posloužit také stále častěji využívané profily a zakulacené hrany.

Výrobci také stále více uvádějí ve svých specifikacích tři důležité hodnoty vztahující se ke kompatibilitě. Je to maximální délka grafických (či jiných) karet, maximální výška chladiče procesoru a maximální hloubka napájecího zdroje. Zde je u grafické karty rozdíl v tom, zda necháme hlavní HDD šachtu na místě, nebo ne. Pokud se ji rozhodneme vyjmout, získáme prostor pro až 390 mm dlouhé karty, avšak na druhou stranu ztratíme čtyři ze šesti interních 3,5" pozic. Zůstanou nám ale také dvě 2,5" pro SSD.

Další předností Enforceru má být chlazení realizované velkými 200mm ventilátory (ten horní je tedy volitelný) a pak standardními 120mm modely. Krom toho je vybavena bonusovou záslepkou vedle sedmice standardních, která může posloužit pro instalaci slotového chladiče. Nakonec bych zmínil přední porty pro USB 3.0, které však již nejsou vybaveny pouhými prodlužovacími kabely k zadnímu I/O panelu základní desky, ale již zcela novým konektorem pro její headery.
Při obhlížení Enforceru se nejdříve zaměříme na přední panel vyrobený z černého plastu a perforovaného plechu. Zase jednou se k nám dostala skříň vybavená předními dvířky, čímž se naplnily snahy výrobce vytvořit model, který bude působit jako obrněnec. Jiný účel za tím nehledejme. Vespod pak máme průduchy kryté perforovaným plechem, skrz nějž bude dovnitř proudit vzduch k přednímu 200mm ventilátoru a od něj se naopak bude ven linout červené světlo jeho LED.
Dvířka drží na dvou pravých pantech a vlevo je zajišťují malé magnety. Maximální úhel jejich otevření jen trošku přesahuje 90 stupňů a že byste je mohli upravit tak, aby se otevíraly z opačné strany, na to rovnou zapomeňte. Půjdou leda vyšroubovat, ale to si už můžete rovnou pořídit jinou skříň.
Veškeré porty, tlačítka a LED jsou na vyvýšené přední hraně. Tam najdeme trošku ledabyle umístěnou dvojici USB 2.0 (černé) a stejně tolik USB 3.0 (modré). Mezi nimi jsou pak audio konektory a vespod pak nejdříve kontrolky a pak tlačítka Power a Reset. A právě Reset je schovaný pod dvířky, takže jej nebude možné omylem stisknout.
Levá bočnice této skříně má ve vypoulené části umístěné čiré plexisklo, za nímž bude vidět základní deska s chladičem procesoru i grafickými kartami. Pak tu jsou ale také jakési žraločí žábry, které zdánlivě navazují na přední průduchy před ventilátorem. Na druhé straně, tedy na pravé bočnici, tyto žábry však nejsou. Celkový vzhled skříně je tak nevyvážený, avšak je pravda, že kdyby žábry v pravé bočnici byly, pak bychom mohli mít problémy s vedením kabelů mezi ní a trayem základní desky.
Pravá bočnice tedy zůstala naprosto holá a rovná. Výrobce k jejímu upevnění také nevyužil přítlačné šroubky, ale normální křížové šroubky. A nyní se přesuneme k zadní části skříně, kde nás už ani nepřekvapí, že napájecí zdroj bude opět umístěn vespod. To se v posledních měsících již stává standardem, tedy alespoň u těch lepších skříní.
Zcela nahoře byly umístěny tři kryté kulaté otvory určené pro vodní chlazení. Výrobci přišli na to, že dva otvory nestačí, protože společně s hadičkami často potřebujeme vyvést i nějaké kabely. Pod nimi je osazená 120mm pozice s ještě dobře zpracovanou mřížkou. Hlavní je, že u Cooler Masteru už přestávají do skříní razit mřížky, které jsou určené i pro 92mm a 80mm ventilátory, protože ty akorát omezují proudění vzduchu.

Pak tu je kromě sedmi záslepek karet také jedna bonusová ve svislé poloze. Tu můžeme použít pro slotové chladiče vhodné především při použití více grafických karet. Nebo bychom do ní mohli dát dodávanou speciální záslepku, do níž lze zamotat kabely od myši, klávesnice a jiných periferií, aby nám je někdo neukradl. Jenomže problém je, že šroubek pro její uvolnění je přístupný zvenčí, takže by to mělo asi stejný smysl, jako zamknutí kola řetězem omotaným za tyč od sedla (výrobce ale v manuálu přesto doporučuje to udělat právě takto). Pravda, dovnitř skříně se dostaneme také, ale dá to větší práci a navíc můžeme dolů k pravé bočnici našroubovat malou petlici a použít zámek.
Pozice zdroje dovolí jeho montáž ventilátorem vzhůru i dolů. Nejlepší jej ale bude natočit ventilátorem dolů, neboť pak se bude sám starat o své chlazení a využije čerstvý vzduch zpod skříně filtrovaný omyvatelným filtrem. Ten bude nutný, aby se prachový filtr nestal ze samotného zdroje a také bude nutné zajistit, aby přístup vzduchu nebyl zablokovaný například tlustým kobercem.