Levná dvoujádra a úsporné procesory v testu

Jak jsme testovali a konfigurace sestav

V následující části si shrneme konfigurace jednotlivých platforem použitých při měření výkonu a spotřeby.

Platforma AMD s procesory AM2+ používá DDR2 paměti na frekvenci 1066 MHz s časováním 5-5-5-15-2T a napájecím napětím 2,0 V. Vyjímkou je procesor AMD Athlon 64 X2 6000+ (který rychlejší paměti nepodporuje) - paměti zde "běží" na frekvenci 800 MHz s časováním 4-4-4-12-2T. Platforma se socketem AM3 používá DDR3 paměti s frekvencí 1600 MHz, časováním 8-8-8-24-2T a napájecím napětím 1,7 V. Hvězdička u procesorů v grafech označuje platformu AM3.

Platforma Intel se socketem LGA 775 používá DDR3 paměti na frekvenci 1333 MHz s časováním 8-8-8-24-2T při 1,7 V. Výjimkou jsou procesory Pentium Dual-Core E5200, Core 2 Duo E6300 a Core 2 Duo E7400, které díky nižšímu taktu FSB sběrnice neumožnují volbu vyšší frekvence paměti (použita byla frekvence 800 MHz s časováním 6-6-6-18-2T, respektive 1066 MHz s časováním 7-7-7-20-2T). Platforma se socketem LGA 1366 používá DDR3 paměti na frekvenci 1066 MHz s časováním 7-7-7-20-1T, Tri Channel.

Všechny procesory jsou podrobeny standardním zátěžovým testům a mají výchozí frekvenci HT sběrnice, respektive takt FSB/QPI. Nastavení pamětí se tedy liší pouze podle použité platformy, možností řadiče paměti/čipsetu a jeho možnou konfigurací (dvoukanálový / trojkanálový řadič paměti, případně v podpoře DDR2 a DDR3 RAM). Veškeré výsledky a výkonnostní testy jsou průměrem minimálně 3 měření.

Výkonnostní testy

Nejprve se podíváme na pár syntetických testů výkonu a pár tradičních benchmarků. Začneme testy paměťového subsystému - čtení, zápisu a latencí v Evereste Ultimate Edition 4.60. Testu výrazně dominuje Intel Core i7-920 s trojkanálovým řadičem paměti (latence jsou oproti procesorům s Core architekturou o desítky procent nižší a stejně tak výrazně se zvýšila propusnost pamětí), následují procesory s integrovaným řadičem paměti a v poměrně těsném závěsu jsou zde také procesory s jádry Wolfdale a Yorkfield (částečně také podle taktu procesoru a Front Side Bus sběrnice).
Dále se podíváme na šifrovací benchmark AES (Advanced Encryption Standard), PhotoWorxx pro test zpracování fotografií (vyplnění, rotace snímků a tak dále) a test Mandel (výpočet několika snímků fraktálu Mandelbrot). CPU benchmarky AES, Photoworxx i Mandel mají výbornou optimalizaci pro vícejádrové procesory (PhotoWorxx výrazně zatěžuje paměťový subsystém, těží i z větší cache a nízkých latencí).
Mezi testy jsem zařadil také benchmark 3DMark 2001 SE, kde byl změřen výkon při výchozím nastavení a také při nastavení software T&L. Ačkoliv se jedná již o starší benchmarkovací nástroj (a chybí zde podpora vícejádrových procesorů), výkon zde závisí na hrubém výkonu CPU a výrazně také na velikosti a propustnosti cache, taktu a časování pamětí. Benchmark tak dává dobrou představu o možnostech hrubého výkonu CPU v případě starších her (které nemají žádnou nebo pouze minimální podporu vícejádrových procesorů).
Dalším benchmarkem je 3DMark 2006, jenž více či méně úspěšně simuluje zatížení v novějších hrách a obsahuje již podporu pro vícejádrové procesory. V dobrém světle se zde ukazují všechny čtyřjádrové procesory, následované pomalejšími tříjádrovými Phenomy II. Testu opět dominuje Bloomfield v závěsu s Yorkfieldy a Phenomy II.
Dále se pojďme podívat na test CPU v PCMarku 2005, který integruje velkou řadu subtestů od šifrování přes kompresi souborů, media encoding nebo multithreaded testy až po běžnou práci na počítači (jako je například používání internetového prohlížeče). PCMark 2005 je také optimalizován pro vícejádrové procesory.
Jak vyplývá z testů, více jader přináší vyšší výkon, včetně MultiThreadingu u Intel Core i7 920, ale nezbytná je podpora na straně software. Pokud se jedná o čistě jednovláknovou aplikaci, výhodu přináší hrubý výkon CPU na vysoké frekvenci, velká a rychlá cache a efektivní paměťový subsystém. V další části se podíváme na několik benchmarků her a praktické testy výkonu.