Sony VAIO VPCEA1S1E/W: malý i výkonný

Vnější zpracování

Do našeho testu tedy dorazil model VAIE VPCEA1S1E/W, kde W za lomítkem znamená, že jde o bílý model. Vedle něj budou dle stránek výrobce k dispozici ještě černé, modré a růžové notebooky. Sony zde sází nejen na nabídku různých barev, ale také na moderní design využívající jakési dvouvrstvé materiály vytvářející trojrozměrné 3D efekty. Představit si pod tím můžeme takový povrch, kde je neprůhledný podklad, nad ním vrstva průhledného čirého plastu, která je seshora potištěna nějakým vzorem a zde i logem VAIO. Tento vzor s logem následně tvoří pod sebou stíny, které se mění v závislosti na zdroji světla a úhlu pohledu.
Co se týče pevnosti víka, pak to můžeme označit spíše za měkčí, protože se celkem snadno uprostřed prohýbá a navíc náš kousek trpěl také nedokonalým zpracováním, protože u okrajů bylo víko viditelně i hmatatelně zvlněno. Notebook ale přišel jako předprodukční vzorek (i když finální), a tak není vůbec jisté, že se s podobnou vadou setkáte i u zakoupených modelů.
To, že máme v ruce prototyp, nám ostatně potvrdí i fialová samolepka umístěná na spodní části notebooku. Žlutá nás zase upozorňuje na to, že když bude počítač umístěný na klíně příliš horký, že nám to bude vadit, tak bychom ho měli dát pryč. No ještě že tady to upozornění máme. Spodní část obecně neobsahuje nic překvapivého. Máme tu pět malých gumových nožek, nějaké průduchy, z nichž dva spodní vedle fialové samolepky vypadají jako ucpané, baterii zasunující se do základny seshora a pak dva odnímatelné panely. Z jejich tvaru není těžké uhodnout, že jde o panel kryjící pozici pevného disku a panel nad paměťovými moduly.
A nyní ke konektorům a portům. Začneme jako obvykle na pravé straně, kde máme hned vepředu pohromadě trojici portů USB 2.0. To jsou všechny samostatné konektory tohoto typu a další je už jen kombinovaný s eSATA. Pak následuje opticky těžko rozlišitelná optická mechanika pro čtení a zápis disků CD/DVD a nakonec otvor pro zámky Kensington.
Levá strana nabídne nejprve slot pro karty Express Card /34 opatřený plastovou záslepkou, pak zmíněný konektor eSATA kombinovaný s USB 2.0, digitální obrazový výstup HDMI, analogový D-Sub, pak dle mého názoru dostatečně dimenzovaný výdech chlazení a za ním si našel prostor už jen ethernetový konektor RJ-45 a kulatý napájecí konektor.
Holá není ani přední strana notebooku. Když to vezmeme z levé strany, vybafne na nás nejdříve MagicGate pro karty HG Duo a přes malou kontrolku pokračujeme s čtečkou karet SD. Pak je tu malý vypínač bezdrátových rozhraní fungující pro Wi-Fi i Bluetooth. To by samo o sobě nefungovalo dobře, kdyby se tato dvě rozhraní dala zapnout či vypnout jen společně, a tak je toto tlačítko doplněno o utilitku, dle níž si můžeme danou akci upřesnit.
Na zadní část notebooku se nevešlo již vůbec nic, protože v podstatě veškeré místo zabere baterie a klouby displeje. Ten by stejně veškeré zapojené konektory po otevření notebooku spolehlivě "skalpoval".

Vnitřek notebooku

Displej notebooku se dá otevřít do úhlu až kolem 150 stupňů, což se u přenosného notebooku velmi hodí a jeho klouby drží nastavenou polohu celkem dobře. Přesto se ale sem tam při psaní zaklepe a jeden při otevírání vrzal. Opět se ale dočkáme měkkých okrajů displeje, které lze velmi snadno odtáhnout a místy ani samy o sobě nepřiléhají až těsně k displeji, což je ovšem problém celé řady notebooků.
Osobně jsem byl ale velmi potěšen kvůli tomu, že zde Sony nepoužilo žádné materiály, které zvýrazňují otisky prstů a jiné nečistoty. Jde tedy převážně o matné materiály, ale i ty lesklé, které najdeme vedle víka displeje také ve spodní části základny. Ani na těch nejsou otisky vidět, ledaže byste se dívali proti světlu a povrch podrobně zkoumali. Střední část základny má navíc povrch nejen matný, ale i zdrsnělý, což bylo pro mě na dotek příjemné.

Okraje displeje nabídnou obvyklé záležitosti - nahoře to je 0,3Mpix webkamera se dvěma mikrofony pro stereo zvuk, všude po obvodě měkké kontaktní plošky pro jemné dosednutí displeje na základnu a dole pak logo Sony a vpravo od něj nedotažené modelové označení (VPCXXXXXX).
Stříbrná část základny nad displejem je nahoře souvislá a směrem dolů se v ní objevují čím dál větší otvory. V pravé polovině se pak skrývají všechny další prvky, tedy jednak ty obvyklé, jako postranní tlačítko Power a stavové kontrolky pro Num Lock, Caps Lock i Scroll Lock, ale také ty méně obvyklé, což jsou tlačítka Assist, Web a VAIO.

• Assist – zapne aplikaci VAIO Care s nápovědou pro uživatele, podporou a funkcemi pro zálohování a obnovení systému.
• Web – slouží k rychlému přístupu k internetovému prohlížeči z vypnutého režimu a k otevření webového prohlížeče v systému Windows
• VAIO – je programovatelné v utilitě VAIO control center (defaultně spustí aplikaci Media Gallery)

Samotná klávesnice má zdrsnělý nejen podklad, ale také samotné klávesy, jejichž tvar je moderní, tedy se zakulacenými hranami a rovným povrchem. Ten ztěžuje hmatovou orientaci, ale aspoň jsou mezi klávesami dostatečně široké mezery. Velmi se mi však nelíbilo, že se pravý okraj základny v oblasti klávesnice na rozdíl od levého velmi snadno prohýbá. Může za to měkká přepážka nad pozici mechaniky, která samozřejmě nemůže sama o sobě tvořit oporu.
A nakonec spodní část základny. Její zpracování je velmi podobné jako u víka displeje, jen s tím rozdílem, že potisk zde není na povrchu, ale pouze pod průhlednou vrstvou. Přímo pod mezerníkem pak je rovněž průhledná ploška multidotykového touchpadu se dvěma tlačítky, k němuž (výjimečně) nemám žádné výhrady. Povrch touchpadu tvoří matice malých hrbolků, po nichž prsty snadno kloužou a tlačítka jsou oddělena (nejde tedy o jedno kolébkové) a mají velmi příjemný stisk s téměř neznatelným zdvihem.
Nakonec se na této stránce podívejme pod povrch dvou odnímatelných panelů.