Thermaltake Level 10: designový obrněnec

Pohled dovnitř skříně

Prozatím mi osobně tedy Level 10 připadl tak, jako by inženýři firmy Thermaltake společně BMW Group DesignworksUSA chtěli navržený vzhled skříně zrealizovat stůj co stůj a bez ohledu na složitost výroby. Jenomže hliník není tak lehce opracovatelný materiál a divoký design celou věc dokáže jen ztížit. Výsledek může být tedy na oko velmi pěkný, ale pokud se na Level 10 podíváme z praktického a užitného hlediska, situace už tak růžově nevypadá. Na několika místech můžeme najít známky snahy o dodatečné napravení situace, což demonstrují už jen zmíněné kusy lepicí pásky na lepší připevnění plastového průčelí.
Zaměřme se ale nyní na interiér skříně, pokud se tomu tak dá říkat. Jediná otevíratelná bočnice neni nic jiného než kus 1,5 mm tlustého hliníkového plechu s packami a dvěma zámky. Ty mají na druhé straně pouze další kousky plechu, jež při svém otočení zajistí příslušné součásti na místě. Jenomže toto zajištění není vůbec pevné už jen proto, že každá komora tak drží pouze v jednom bodě, což zrovna v případě té pro napájecí zdroj příspívá k tomu, že se bortí sama pod svou vahou.
Konkrétně jsou komory zajištěny tak, že jsou vybaveny packami se zářezy, jež proniknou až do hlavního panelu, kde je po otočením zámkem zajistí jeho západky. Existuje zde ale vzhledem k provedení velmi citelná vůle, takže komory ve svém uložení vůbec nedrží pevně, což ovlivňuje právě také to, že jsou zajištěny pouze v jednom bodě za jednu packu. Lze je také pouze jednoduše zacvaknout, k čemuž slouží přišroubované ohebné kovové jazýčky a na detailu si také můžeme všimnout, že výrobce kontaktní místa hliníkových části kvůli přílišnému tření opatřil měkkými výstelkami. Otázkou je, jak dlouho toto "řešení" vydrží odolávat otevírání a zavírání komor.
Jištění šachet pro pevné disky funguje vzhledem k jejich množství trošku jinak. Slouží k tomu dlouhá posuvná západka přidržovaná pružinou, která změnou své pozice dokáže uzamknout, či naopak uvolnit všech šest šachet najednou a s tím ještě komoru pro mechaniky. A tato západka má také na svědomí trošku nesnadné opětovné umístění bočnice. Tu je nejdříve třeba zaklesnout za spodní packy, pak přiklopit a pro finální usazení musíte zavrtět pravým zámkem, jinak ji jednoduše správně nenasadíte. To také nepůsobí zrovna dokonalým dojmem, ale už po chvíli vám to nebude činit problémy.
Nyní se postupně zaměříme na jednotlivé tři komory a také diskové šachty, jimiž začneme.

Diskové šachty

Je jich celkem šest a jsou zpracovány tak, že je možné disky do nich instalovat postupně. Každý tedy má svou samostatnou pozici, ale uzamykání je centrální. Šachty, nebo teď už spíše šuplíky jdou jednoduše vzít, vysunout a disky do nich uložit. Zajištění HDD se děje pomocí připravených pacek a šroubků, takže každá jednotka má přímý styk s hliníkovým tělem skříně, i když přes tuhé průhledné fólie, jimiž jsou šuplíky vyloženy.
Zmiňoval jsem se také o červených diodách. Ty jsou samy o sobě umístěny v hlavní úzké části a světlo od nich rozvádí červené plexisklo až ke krajům diskových šachet. Vše funguje tak, že diody jsou centrálně napájeny z jednoho plošného spoje napájeného jedním konektorem Peripheral Power a zda budou, či nebudou svítit, to určuje svou přítomností právě pevný disk. Ten totiž zasunutý v šachtě stiskne spínač, jenž příslušnou diodu rozsvítí, takže na aktivitě disku toto nijak nezáleží.

Pak nám Thermaltake také pro vrchní dvě šachty připravil dva moduly pro rychlé připojení disku, jež mají na svých koncích datový SATA kabel a napájecí kabel Peripheral Power. A co se týče chlazení, s tím by díky mase hliníku neměl být velký problém, ale přece jenom jsou disky velmi těsně uzavřeny skoro jako v externích boxech. Proto je nad první a mezi první a druhou šachtou po jednom 60 x 60 x 15mm ventilátoru s otáčkami 2500 RPM.

Zde ovšem nechápu, proč musí mít oba pro své napájení samostatné konektory Peripheral Power, když by bylo daleko logičtější a prostorově úspornější využít stejný plošný spoj, jenž napájí i diody. K tomu by se připojily přes klasické třípinové konektory do základní desky. Nebo by si uživatel mohl do jedné z 5,25" pozic umístit panel pro regulaci otáček a trošku tyto ventilátory zkrotit, když otáčky 2500 RPM určitě nějaký hluk vyprodukují.

5,25" komora

Tato komora je v podstatě klasická šachta pro 5,25" zařízení, která je krytá výklopnou schránkou, již můžeme poté celou nadzvednout a celou vyndat, abychom si zajistili k šachtě dobrý přístup. Mechaniky žádné zvláštní chlazení nepotřebují, a tak zde ani na žádné nebylo myšleno. Mechaniku dovnitř prostě zasuneme a z obou stran zajistíme šroubky. Sami se přitom rozhodněme, zda se zde upotřebí tzv. stealth záslepka, nebo zda necháme čelo mechaniky čučet ven celé.
Zde mě také osobně překvapilo, že ač vnější schránka, která drží pouze sama sebe, se skládá z 3mm a 1,5mm hliníku, tak samotná šachta má ani ne 1mm plech, takže není žádný problém ji ohnout. Vyplatí se proto mechaniky do ní instalovat poctivě za všechny šroubky, aby se celá konstrukce zpevnila.

Komora pro napájecí zdroj

Další komora, do níž se vejdou i dlouhé a výkonné napájecí zdroje (přes 20 cm), je zpracována velmi podobně jako předchozí. Je tu tedy stejně tak pevně přidělaná schránka a ji přikrývá vnější výklopný krunýř, jenž již ovšem drží pevně v pantech. Tedy pevně. Sám o sobě je celkem chatrný, a pevnější je zde naopak ona vnitřní schránka, což je pro dobro zdroje vhodnější. Škoda tedy je, že výklopná část je k základu skříně připevněna pouze za spodní zámek a nahoře žádné vzpěry nemá. Konstrukce by si zde tedy zasloužila zpevnit.
Vnitřní schránka má zespoda velmi hrubou mřížku, aby mohl zdroj dobře nasávat čerstvý vzduch zespoda, přičemž zezadu je prostor zcela volný. K chladicímu systému se však přidává také vnější schránka nesoucí vzadu i vespodu průduchy s šestihrannými otvory a také jemnými kovovými prachovými filtry. Ty lze snadno vyndat a vyčistit třeba pod proudem vody.

A co se týče umístění zdroje, pak k tomu slouží otvory pro šroubky a pak také posuvný jezdec v zadní části, jenž se dá nastavit podle délky zdroje. Jinak tu zajímavého není nic.

Hlavní komora pro základní desku

Nu a dostáváme se k poslední komoře pro základní desku a zbylé komponenty, jež je zdaleka nejsložitější a největší. Její tvar je takový, aby poskytl základní desce dostatečný prostor, ale aby zase na druhou stranu nebyla příliš velká. Nejvíce místa budou potřebovat grafické karty, či karta a především procesor se svým chladičem. Ty bývají velmi vysoké, a proto je část nad paticí podstatně širší. Od traye je to konkrétně 17,5 cm.
Pro zajištění chlazení jsou zde dva napevno přimontované dva ventilátory. Jeden přední 140mm s červeným podsvícením a otáčkami 1000 RPM a druhý zadní 120mm s taktéž červeným podsvícením a otáčkami na 1300 RPM. Tyto ventilátory již mají naštěstí také možnost napájení pomocí třípinových konektorů, což nabízí daleko lepší možnosti pro regulaci a také nebude potřeba k nim zbytečně vést kabely přímo od zdroje. Rošty obou ventilátorů jsou jinak zpracovány dobře, zvláště ten zadní a jejich pozice jsou naprosto ideální. Přední je nasměrován přímo na grafické karty, kdežto zadní zase bude odvádět vzduch od chladiče procesorů.
K chlazení se pak přidávají i boční průduchy nad procesorem i kartami v podobě vyvýšených plechů, mezi nimiž a komorou je ponechána mezera. Nahoře je navíc další kovový prachový filtr, jehož přínos je jasný a dolů byl vměstnán pěnový materiál taktéž pro odfiltrování prachu. Ovšem ten zasahuje až ke krajům pouze nahoře a dole a po stranách je ponechán volný prostor, takže vzhledem k tomu, že je velmi hustý, pak přes něj vzduch nejspíš nebude proudit téměř vůbec a spíše si najde cestu bokem. Tudíž mi takový filtr nepřipadá vůbec účinný, když je jasné, že prach si stejně dovnitř cestu najde především přes přední ventilátor, jenž filtr nemá vůbec žádný.
Komora samotná je oproti dvěma ostatním pevná a naštěstí je do zbytku skříně (když nepočítáme panty) upevněna nahoře i dole, takže zde je vše v pořádku. Tray základní desky můžeme snadno vyjmout, protože je ke skříni přimontován pomocí čtyřech přítlačných šroubků. Pro prvotní instalaci základní desky se tedy tato možnost hodí, ovšem pokud poté budeme potřebovat vyměnit třeba procesorový chladič, můžeme si vybrat, zda vyndat celý tray, nebo využít otvor pod předpokládanou pozicí procesorového socketu a dostat se k jeho šroubkům a sponám přes něj. S vyjmutým trayem bude taková výměna o něco snazší a pohodlnější, ale pokud necháme desku na místě, odpadá nutnost od ní odpojit veškeré kabely.

Myslím tedy, že skříň a její provedení jsme popsali dostatečně, takže se přesuneme do další kapitoly, kde se bude probírat instalace komponent a případná úskalí.