Roboti spolu komunikují pomocí řeči těla

V robotice není důležitá jen interakce mezi člověkem a robotem, podstatná je i komunikace mezi roboty samotnými. Pokud chceme vyvíjet celý automatický systém, měli by roboti umět spolupracovat, ale především si přijít navzájem na pomoc, pokud je na jednoho robota úkol příliš velký. Člověk by tento problém řešil naprosto přirozeně, pokud by na další lidi nezavolal, třeba by na ně mávl. Podstatné je zde především to, že lidé ke komunikaci často používají také řeč těla. Pomocí určitých vžitých zásad člověk jednoduše v určitých situacích pozná, co se po něm chce. A cílem projektu ze Švédska je, aby i roboti dokázali na pokynutí druhého stroje přijít.

Projekt měl na starosti tým vědců z Královského technologického institutu ve Stockholmu. Spolupracoval však s vědci z dalších univerzit z Finska, Řecka a Francie. Cílem tohoto projektu, který je nyní už ukončen, byla právě spolupráce robotů založená na řeči těla. Roboti tak podle určitých pravidel poznají, kdy se od nich očekává pomoc a mají nechat své současné práce. Pro roboty to může znamenat pomáhat s nošením nebo zvedáním předmětů, této spolupráce je však možné využít i ve větších továrnách k celé řadě úkolů.
Na projektu pracoval i profesor Dimos Dimarogonas z Královského technologického institutu. Podle něj by roboti měli být čím dál samostatnější, a proto je důležité, aby si dokázali poradit mezi sebou. Pokud robot pozná, že svou práci z nějakého důvodu sám nezvládne, může si zavolat další stroj s jiným vybavením, se kterým spojí své síly.

"Roboti mohou přerušit to, co dělají a přijít na pomoc dalšímu robotovi, který o to požádal. To bude znamenat flexibilní a dynamické roboty, kteří se chovají mnohem více jako lidé, roboty schopné neustále čelit novým volbám a dost kompetentní ke konání rozhodnutí," shrnul jádro celého projektu Dimos Dimarogonas.

Roboti, se kterými vědci tuto technologii zkoušeli, například ukazovali na věci, se sterými potřebovali pomoct. Pomocí robotického vidění pak další robot rozpoznal objekt a následně se musel podle řeči těla rozhodnout, jestli je od něj pomoc vyžadována, či nikoliv. Někdy je po robotech požadována naprosto přesná spolupráce, například když nesou nějaký předmět společně. Vedoucí robot musí tomu druhému vysílat signály pomocí síly působící na předmět, aby věděl, kterým směrem jít či co s objektem dělat. Nutnost zabočení pozná druhý robot také podle natočení těla.

"Vše probíhá autonomně v reálném čase," řekl Dimos Dimarogonas. Tento projekt by tak měl znamenat přínos pro inteligentní stroje, které díky tomu navážou spolupráci a budou tak fungovat ještě více samostatně a bez nutnosti pomoci od člověka.

Zdroj: phys.org