Soli na Marsu mohou představoval velké riziko pro průzkumníky
22.6.2016, Jan Vítek, aktualita
Jde konkrétně o chloristan, který je hlavní složkou tuhých raketových paliv a umožňuje, aby na Marsu vůbec mohla být voda v tekuté podobě, ačkoliv je na něm v porovnání se Zemí pouze 0,6% atmosférický tlak. Představuje ale také riziko.
Chloristan tak může být využit pro zisk energie, vody a také může poskytnout zdroj kyslíku, takže je velice důležitý materiál, který čeká na své využití. V marťanské půdě jsou výsledné soli navíc velice hojné a jejich koncentrace je odhadem 10.000x větší než v půdě na Zemi, takže to na první pohled vypadá, že tu jsou samá pozitiva, ale je tu také druhá strana mince.
Jde o to, že chloristan je základem různých silných oxidačních činidel, jako chloristan draselný nebo amonný. Ten první je využíván i jako lék pro léčení nemocí spojených poruchou činnosti štítné žlázy (konkrétně se zvýšenou činností), takže vystavení takové látce způsobuje naopak sníženou činnost štítné žlázy, hypotyreózu. To by mohlo mít pro návštěvníky Marsu fatální důsledky.
Chloristan je v podstatě po celém povrchu Marsu, což objevila v roce 2009 sonda Phoenix americké NASA, která jej detekovala všude, kam se podívala. Mladší sonda Mars Reconnaissance Orbiter zaznamenala jejich vysoký podíl především v útvarech RSL (Recurring Slope Lineage, na fotografii dole v kráteru Garni), které byly vytvořeny relativně nedávno stékající vodou. Právě objev chloristanu vysvětlil záhadu, jak je možné, že voda na Marsu mohla existovat tak dlouho v tekuté formě, aby mohla takové útvary vytvořit.
Díky těmto stopám bychom také mohli snadněji zjistit, kde se skrývají podzemní ložiska vody a potenciálně pozůstatky života. Ostatně i na Zemi žijí mikrobi, kteří tolerují relativně vysoké koncentrace chloristanu a některé jej dokonce využívají i jako zdroj energie. Je tak vysoce pravděpodobné, že poblíž takového ložiska přistanou první kolonisté, kteří mohou využít zdroj energie, jejž NASA velice dobře zná. Jde o chloristan amonný, hlavní součást tuhého raketového paliva využívaného pro vynášení raketoplánů na oběžnou dráhu v letech 1981 až 2011. S uvolňováním kyslíku by zase mohli napomoci právě mikrobi přivezení ze Země, kteří by se postarali o rozklad chloristanu. Ve vzdálenější budoucnosti by pak mohl takový systém posloužit i při částečném terraformingu (paraterraforming), a to tvorbě velkých prostor vhodných pro život uvnitř jeskyní či v kráterech.
S vodou už to je složitější vzhledem k tomu, jak vysoký podíl chloristanu je v ní dle dosavadních informací obsažen. Když srovnáme salinitu tekuté vody na Marsu s tím, co máme na Zemi (kde navíc nejde o chloristan ale prostý NaCl), pak takové Mrtvé moře se salinitou téměř 34 procent je jen chudý příbuzný a srovnání snese až jezírko Don Juan v Antarktidě se salinitou 44 procent, nejslanější vodní nádrž na Zemi. Je těžké si představit, že něco bude v takovém prostředí aktuálně žít.
Pokud však budou kolonisté muset pracovat s takovým materiálem, bude na místě co nejvyšší obezřetnost. Vedle vlivu na funkci štítné žlázy může chloristan způsobit také chudokrevnost a akutní nedostatek bílých krvinek, což jsou život ohrožující problémy. Zvláště nebezpečný je pak pro malé děti a kojící matky. Chudák Matt Damon by tak bez odfiltrování chloristanu z marťanské půdy vypěstoval brambory, které by jej pomalu zabily a nejde pouze o to, ale i o naprosté odfiltrování prachu ze vzduchu. Když k tomu přidáme radiaci z vesmíru a problémy spojené s nízkou gravitací, pak je jasné, že kolonisté to nebudou mít vůbec lehké.
Zdroj: Discover
Jde o to, že chloristan je základem různých silných oxidačních činidel, jako chloristan draselný nebo amonný. Ten první je využíván i jako lék pro léčení nemocí spojených poruchou činnosti štítné žlázy (konkrétně se zvýšenou činností), takže vystavení takové látce způsobuje naopak sníženou činnost štítné žlázy, hypotyreózu. To by mohlo mít pro návštěvníky Marsu fatální důsledky.
Chloristan je v podstatě po celém povrchu Marsu, což objevila v roce 2009 sonda Phoenix americké NASA, která jej detekovala všude, kam se podívala. Mladší sonda Mars Reconnaissance Orbiter zaznamenala jejich vysoký podíl především v útvarech RSL (Recurring Slope Lineage, na fotografii dole v kráteru Garni), které byly vytvořeny relativně nedávno stékající vodou. Právě objev chloristanu vysvětlil záhadu, jak je možné, že voda na Marsu mohla existovat tak dlouho v tekuté formě, aby mohla takové útvary vytvořit.
Díky těmto stopám bychom také mohli snadněji zjistit, kde se skrývají podzemní ložiska vody a potenciálně pozůstatky života. Ostatně i na Zemi žijí mikrobi, kteří tolerují relativně vysoké koncentrace chloristanu a některé jej dokonce využívají i jako zdroj energie. Je tak vysoce pravděpodobné, že poblíž takového ložiska přistanou první kolonisté, kteří mohou využít zdroj energie, jejž NASA velice dobře zná. Jde o chloristan amonný, hlavní součást tuhého raketového paliva využívaného pro vynášení raketoplánů na oběžnou dráhu v letech 1981 až 2011. S uvolňováním kyslíku by zase mohli napomoci právě mikrobi přivezení ze Země, kteří by se postarali o rozklad chloristanu. Ve vzdálenější budoucnosti by pak mohl takový systém posloužit i při částečném terraformingu (paraterraforming), a to tvorbě velkých prostor vhodných pro život uvnitř jeskyní či v kráterech.
S vodou už to je složitější vzhledem k tomu, jak vysoký podíl chloristanu je v ní dle dosavadních informací obsažen. Když srovnáme salinitu tekuté vody na Marsu s tím, co máme na Zemi (kde navíc nejde o chloristan ale prostý NaCl), pak takové Mrtvé moře se salinitou téměř 34 procent je jen chudý příbuzný a srovnání snese až jezírko Don Juan v Antarktidě se salinitou 44 procent, nejslanější vodní nádrž na Zemi. Je těžké si představit, že něco bude v takovém prostředí aktuálně žít.
Pokud však budou kolonisté muset pracovat s takovým materiálem, bude na místě co nejvyšší obezřetnost. Vedle vlivu na funkci štítné žlázy může chloristan způsobit také chudokrevnost a akutní nedostatek bílých krvinek, což jsou život ohrožující problémy. Zvláště nebezpečný je pak pro malé děti a kojící matky. Chudák Matt Damon by tak bez odfiltrování chloristanu z marťanské půdy vypěstoval brambory, které by jej pomalu zabily a nejde pouze o to, ale i o naprosté odfiltrování prachu ze vzduchu. Když k tomu přidáme radiaci z vesmíru a problémy spojené s nízkou gravitací, pak je jasné, že kolonisté to nebudou mít vůbec lehké.
Zdroj: Discover
