Vypadá to, že u mě na notebooku to také proběhlo v pohodě. Pro jistotu při instalaci vyhozena všechna periferní zařízení, vypnut antivir... Tak snad se neobjeví nějaký čertík později.

Chyba v softwaru je především proti opravě normálního textu spíše dvoufázový proces. U normálního textu je člověk slepý vůči vlastním chybám stejně jako je u programování slepý vůči postupům práce se softwarem, které by ho ani nenapadly. Proto je tady dobré mít někoho, kdo to otestuje, má i jiné nápady, co otestovat, zjistit, co funguje špatně a pak to předat zpět programátorovi, který tu chybu najde nejrychleji, pokud ví, co je špatně. Zásadní problém u programování je tedy ten, že programátor často nepřijde na to, že je něco špatně, neboť jej daný scénář nenapadne otestovat. Tester by neměl ani tak louskat kód, rozumět mu a hledat chyby, spíše jen programátorovi říci, za jakých podmínek ta chyba vzniká.

Příklad ze života. Na vysoké škole jsme ve skupince tří lidí vyvíjeli simulaci operačního systému ­(jednoduchou simulaci DOSu v Javě, vytváření virtuálních složek a souborů, mazání a podobně­). Byli jsme v podstatě dva programátoři a třetí kamarád pak testoval. My dva vývojáři jsme otestovali snad všechno, všechny scénáře, validní i neplatné vstupy, ošetření chyb, které nás napadly. Plni hrdosti nad vykonaným dílem jsme to předali našemu testerovi s tím, že tam nemůže najít chybu. První klávesa, kterou zmáčkl, shodila celou aplikaci. Nás totiž vůbec nenapadlo, že by někdo nemusel zadat žádný vstup a zmáčknout jako první klávesu Enter. Nám předal popis chyby a my už věděli, kde to zhruba máme hledat.

To je vypráskaná historka :­-D
Člověk co něco tvoří ­(píše, programuje­) může do znaků čumět třeba celý den a problém nejít, pak přijde někdo jiný, mrkne a vidí.
Na střední jsme takhle programovali CNC program a kámošovi to v simulaci jezdilo jinak než chtěl, docela se s tím trápil a pak někdo přišel, kouknul a řekl: ­"Tady máš špatné znamínko.­"
Ta to prostě je :­-)