Úvaha: Kam kráčíme, techniko?

Příliv Robotů

Dalším mezníkem ve vývoji počítačů byl příchod operačního systému Android. Ať chceme nebo ne, velká část uživatelů si pořizuje telefon s Androidem. Tyto telefony toho umějí na první pohled opravdu mnoho, vyřídíte si e-mail, změříte si pulz, zavoláte babičce, nebo detekujete magnetické pole v okolí. Když se nad tím zamyslíte, tak Androidí telefon toho umí více než běžné PC. Sice to umí jen na oko a k ničemu to nevyužijete, ale umí to. Má váš stolní PC gyroskop nebo kompas? Obvykle ne. Také neumí pěkně svítit a ohromovat náctileté dívky. Je zde jedno velké ALE.

Telefon s Androidem toho umí tolik, že ani jedno neumí pořádně. Každopádně jsou to telefony, co odlákávají běžné uživatele od používání stolního PC. Ve výsledku je to dobře. Takový chytrolín, jako je Android, má sice v porovnání s konkurencí velkou spotřebu, ale pořád má daleko menší spotřebu než stolní PC, a tak se všichni uživatelé Androidů mohou cítit zeleně, protože používají méně stolní počítač.
Budoucnost Androidů zatím těžko předvídat. Je to systém, který se vyvíjí dost rozpačitě a bez stabilních základů. Při používání telefonu s Androidem jsem měl pocit, že se stávám neplaceným vývojářem/beta testerem Googlu. V tom bohužel spousta lidí vidí výhodu. Může si do telefonu nainstalovat cokoli, hrabat se docela dost v samotném systému, ale ona volnost je vykoupena nekonzistencí a jen částečnou funkčností. Až se Android usadí na své např. 25. verzi a bude řádně použitelný pro podnikovou sféru, tak si můžeme říci, kam směřuje. Dnes je však jeho budoucnost v mlze a bez konkrétních cílů.

Tablety... přerostlé telefony bez mikrofonu

Dalším odvětvím jsou tablety. Těch se v poslední době objevilo více, než je zdrávo. Do toho se přidala i válka patentů, hlavně mezi Samsungem a Applem. Ve výsledku je však úplně jedno, kdo vyhraje a je vlastně i jedno, jestli bude Apple nebo Samsung potopen na křemíkové dno. Stále tu bude alespoň jedno zařízení, které bude pro spoustu lidí božské. Ukázat si na fotku prstem a dvěma ji přitáhnou k očím, je velmi efektní, ale nepřesné. Můžete si retušovat fotky prstem, čímž získáte přirozenější pohyb něž s myší, ale opět je pohyb nepřesný. Můžete si pustit film a sledovat jej s přítelkyní v posteli a zahnat tak sexuální choutky. To vše tablet umí a umí to opravdu dobře.

Marketing zde zapůsobil na 300 % a dnes většina populace “touží” po tabletu. Jsou situace, kdy je tablet i velmi užitečný. Např. pokud často cestujete autobusem, tak se tablet zdá jako lepší řešení oproti notebooku, který se na kolena špatně vleze. Můžete tak např. kreslit v CADu (ano, i to lze na tabletu dělat) a dohnat tak, co jste předešlý den v kanceláři nestihli. Naskýtá se však otázka, zda není lepší pořídit si malý notebook s otočným displejem, který poslouží stejně dobře a navíc máte tu možnost jej na stole rozložit do klasické podoby a pohodlně psát.

Na tabletu můžete... všechno. Ale nic zcela pohodlně. Přesto je tablet dobré zařízení. Vyřídíte si e-maily, napíšete něco na modré-zlo, a to s větším komfortem než u telefonu (samozřejmě nepočítám nepohodlné psaní na dotykovém displeji). Navíc obvykle i s lepšími barvami a kontrastem. Opět tu je energetická nenáročnost a mobilita. Vše si řešíte z pohodlí svého pelíšku, bezdrátově a velmi in. Zažil jsem jednání, na které si dotyčný nosil pouze tablet a přesto, že se jednalo o 3D vizualizacích, tak nám to bohatě stačilo. Můj notebook obvykle zůstal zavřen a vše jsme vyřešili pomocí jednoho BlackBerry a iPadu. Doma jsem zapracoval poznámky na stolním PC. Vše v naprostém klidu a pořádku. K čemu notebook?

net, ultra... pořád jen notebook

Když už je řeč o noteboocích... Dříve byl notebook jediná alternativa ke stolnímu PC. Dnes je situace jiná. Dříve byl také notebook jediné označení (tedy kromě laptopu) přenosného PC. Dnes je na trhu několik odrůd booků, ale ve výsledku jsou všechny koncepčně jedno a to samé. Ano, jeden je menší, jeden je větší a výkonnější, ale oba umí to stejné. Vrcholem je poslední označení ultrabook. Zjednodušeně řečeno - když výrobci vynechají optickou mechaniku, nasadí SSD a využijí výhradně procesorů Intel, tak to znamená, že jde o něco nového, co si zaslouží vlastní kategorii?

Koncepčně o nic nového nejde, pouze marketingové oddělení Intelu vyhodnotilo situaci, využilo blížící se Windows 8 a nasadilo název ultrabook. V dobách 386/486 atd. se notebook ztenčil o více jak polovinu, jeho výkon stoupnul třeba i 3x a stále to byl notebook. Ptám se proto: Je můj Dell 3350 s i7 opravdu tak jiný než ultrabook? I přesto si myslím, že ultrabooky znamenají pro společnost přínos. Ne z hlediska převratu, ale z hlediska toho, že výrobci zase mohou v něčem soutěžit. Právě soutěživost je vede k novým nápadům a ve výsledku z toho těží i zákazník. Samozřejmě v první vlně jsou ultrabooky hodně drahé a musí zaplatit celý kolotoč marketingu a vývoje nového šasi.

Za chvilku tu budou prakticky jen ultrabooky a tablety. Klasické notebooky zaniknou, nebo rozdíl mezi ultrabookem a notebookem bude smazán. Je to ale úplně jedno. Zůstane tu status quo a pořád tu budou booky. Nevěřím, že lidé přestanou používat v blízké budoucnosti klávesnici pro dlouhé psaní a pro nějakou souvislejší práci. Proto tablety nemohou nahradit notebooky. V daleké budoucnosti, kdy bude možné vstupovat lidem do snů, nebo se stanou z lidí baterie na pohání strojů, se možná notebooky ztratí a nahradí je trikodér s hlasovým vstupem, co umí vyhledat na planetách život, nebo najít ztracené ponožky - to ale nebude dříve, než se potvrdí existence dalšího bosonu.

Zpět ale v čase do současnosti, kde vládnou hyper... pardon ještě o kousek... ultrabooky. Takový ultrabook se na první pohled může zdát jako ideální nástroj pro profi práci. Výrobci slibují vysoký výkon, dobrou životnost na baterii a výbornou mobilitu. Jde ale opět o marketing, jelikož pořád nebudou ultrabooky tak výkonné jako stolní PC. Většina booků má i problém s chlazením při využívání procesoru na 100 % po dlouhou dobu. Dalším mezníkem je vývoj aplikací výhradně určený pro booky a tablety. Takový software se na stolním PC bez dotykové obrazovky ovládá špatně a navíc nemusí fungovat vůbec, protože stolnímu PC chybí třeba GPS modul.

A s tím se také dostáváme ke štěpení softwaru na profi a konzumní. V dobách, kdy vládl světu OS Windows 95, bylo toto rozdělení naprosto striktní. Kdo chtěl používat počítač na zábavu, pořídil si Windows 95. Ten kdo chtěl počítač na práci a grafiku, pořídil si Windows NT. Toto dělení mělo svou logiku a spousta firem to i vyžadovala. “Nainstalujeme jim tam Windows NT a oni nebudou hrát hry a nad systémem budeme mít kontrolu.” Windows NT totiž neobsahoval DirectX a měl plnohodnotnou správu uživatelů.

Poté nastoupila doba Windows XP, která toto dělení smazala a vlastně naroubovala na Windows NT/2000 optimalizace, grafické rozhraní a DirectX. Následovala extrémně dlouhá doba, kdy firmy využívaly Windows XP a musely se smířit s tím, že uživatelé si budou moci v pracovní době sem tam něco zahrát (samozřejmě je tu možnost zakazování služeb, aplikací atd., ale pořád byla ve Windows XP podpora rozhraní DirecX a tudíž i her). Nyní se zdá, že dělení na 95/NT se vrací.