Valentýn: seznamování včera a dnes

Historie tohoto svátku sahá až do starověkého Říma jako uctění památky za mučednickou smrt sv. Valentýna. který umřel přesně 14. února roku 269, 270 nebo 273. No, Cimrmanovské určení smrti bychom měli za sebou. Ve starověkém Římě se tento svátek slavil dost odlišně. Do "urny lásky" se vložily lístečky se jmény žen, tyto lístečky si následně tahali muži. Dívka, kterou si vytáhl z urny (jen její jméno :) ), se měla stát jeho láskou na další rok. Byl to takový první pokus o české losovačky.

Svátek se poté na dlouhá léta zapomněl a obnovil jej až bankrotující Američan v roce 1907, kdy si v tento den lidé začali posílat přáníčka s motivem srdce. A právě Walteru Scottovi můžeme "děkovat" za dnešní podobu tohoto svátku. Pokud by jej neobnovil, máme možná 14. února jen obyčejný den, kdy odhazujeme sníh. A protože byl tento svátek obnoven (nikoli vymyšlen, jak se někdy uvádí) pro komerční účely, nemá jej spousta středoevropanů a hlavně Čechů zrovna moc v oblibě.

Ale dost bylo tohoto svátku. Podíváme se na jinou problematiku, a sice seznamování na internetu. Nejprve však trochu historie. V dobách předinternetových, kdy jste si nemohli posílat žádné SMS zprávy, e-maily ani napsat na "modré zlo FB", co jste právě před 10 sekundami udělali, se lidé seznamovali očním pohledem, v parcích a kavárnách. V těchto dobách bylo seznamování dvou osob velmi přirozené a evolucí vytříbené. Na první pohled si muž či dívka vybrali partnera, který měl odpovídající vzhled a prostě daného člověka přitahoval. Tato doba měla své kouzlo v tom, že lidé ihned při prvním kontaktu měli docela slušnou představu o tom, jak se jeho nastávající partner/ka chová, jak vypadá, jak se vyjadřuje a hlavně viděl i neverbální komunikaci, která je často daleko důležitější než slova. Neverbálních projevů je totiž daleko více než jen slov - postoj, intonace, pach apod. Díky tomu je skutečné seznamování oproti tomu virtuálnímu daleko úspěšnější.

Pokud se v těchto dobách začaly posílat dopisy svému již potencionálnímu partnerovi či partnerce, i zde byla neuvěřitelná výhoda v ručním psaní dopisu. Zde zafungovala totiž taková přirozená grafologie. Z písma třeba daná dívka poznala rozpoložení muže. Třeba jí to ani nedošlo, ale zkrátka měla "ten pocit". Sečteno a podtrženo. Přirozený výběr partnerů, který využívá všech dnes dostupných verbálních, neverbálních principů.

Pak ale přišel internet a s ním i první seznamky či "chaty". V této době (obvykle vytáčeného připojení k internetu) se vyrojila velká spousta lidí, co se začali seznamovat po internetu. Jasnou výhodou byl fakt, že jste během chvilky potkali daleko větší skupinu lidí. To byla však asi jediná výhoda. Nic víc to nepřineslo. Snad jen pocit být in. Tyto nekorigované chaty měly nevýhodu v anonymitě každého. Spousta mužů se např. vydávala za ženy a strašně se bavili tím, jak se je snaží někdo sbalit. Postupem času se dokonce vyskytly první problémy se zákonem, kdy se v chat roomech začali objevovat různí psychicky narušení jedinci. Právě tato doba může být pokládána za kritickou. Pokud by totiž legislativa zareagovala pružněji a udělala takříkajíc pořádek, nemusely by se dít takové nepříjemné věci. Ale zpět k samotnému seznamování.

Seznamování na prvních "sociálních sítích", i když je to dost odvážné chat takto nazvat, probíhalo čistě psanou formou. Nikde žádná neverbální komunikace, žádné filtrování lidí. V podstatě se to podobalo takovému chytání ryb bez návnady. Prostě nahodíte udici a čekáte, co se chytí. Sem tam narazíte na Kapříka, sem tam na Candáta, ale také můžete vytáhnout starou botu. V podstatě jste měli daleko větší šanci někoho "ulovit" v parku s pivem v ruce.

Po obyčejných chatech a seznamkách přišly sociální sítě. Ty mají velkou výhodu v tom, že uživatel má obvykle potřebu o sobě sdělit spoustu osobních informací. Ať je tato vlastnost sociálních sítí někomu jakkoli odpudivá, pro seznamování znamená takovou menší revoluci. Tedy revoluci v podání seznamování na internetu. Potom se daný uživatel podělí s "velkým bratrem" i o to, kdy má narozeniny, nebo kdy jede na dovolenou a kam. Tím vlastně o sobě dává i částečný psychologický profil. Pokud by byl velký bratr schopný všechna tato data zpracovávat, vyhodnocovat, tak by jistě dokázal i docela slušně najít partnerku. V podstatě takový Jáchyme, hoď ho do stroje! po čtyřiceti letech.

Představte si, že by vám ona modrá sociální síť našla ideálního partnera, automaticky vám dala kontakt a na opačné straně udělala to stejné. Zní to možná strašidelně, ale musíme si uvědomit, že k tomu stejně jednou dojde. Stále u sociálních sítí však chybí neverbální komunikace. Ta je stále a ještě dlouho bude vyhrazena pouze osobnímu kontaktu. Samotné videohovory sice tuto bariéru lehce odstraňují, ale stále to není ono. Nevidíte totiž drobné nuance a obvykle se díváte pouze na obličej. V tomto ohledu jsou sociální sítě stále hodně pozadu.

Mají však i výhody, a to hlavně ve velkém množství lidí, ke kterým máte přístup. Můžete si tak pěkně z pohodlí domova vybírat jako v e-shopu. Vím, je to divné přirovnání, ale v podstatě to tak je. Vidíte pár fotek, vidíte věk, kde bydlí. Dle těchto parametrů si vyberete. A jak si vybíráte grafickou kartu? Vidíte fotku, vidíte výkon, vidíte cenu. Ano, jediné, co u potencionálního partnera/ky nevidíte, je ona cena. Ale to vlastně vytušíte z fotek. Takže ano. Jde o takový veletrh.

Když dříve muž napsal dívce dopis, stalo se co? Dívka si jej přečetla, třeba se začervenala, pousmála a dopis si přečetla ještě jednou. Na další by totiž musela čekat minimálně další den. Tento dopis však měl jednu neuvěřitelnou výhodu. Archivace! Dívka si jej založila do krabičky a pokud jí nevyhořel dům, má jej třeba schovaný dodnes. Až bude v podzimu svého života, jistě si velmi ráda takový dopis přečte znovu.

A co se stane s e-mailem, zprávou na Facebooku po 40 letech? Minimálně bude velmi těžko dohledatelná, resp. s největší pravděpodobností ji nenajdete vůbec, protože Facebook už bude existovat jen ve formě centrálního mozku lidstva a nějaké vaše zprávy mu budou ukradené. Právě archivace zpráv je dnes opravdu složitá. Zprávu si musíte obvykle stylem CTRL+C/V vložit do textového editoru a vytisknout nebo archivovat na nějaké médium, co něco vydrží. Což DVD nebo flash určitě nejsou. Takže vám prakticky zbývá jen ten tisk a opět uložení do krabičky a následně do skříně, nebo pod podlahu. V tomto ohledu sociálním sítím chybí nějaké tlačítko "Ulož navždy".

Další problém, a to daleko závažnější, je velká anonymita. Na sociální sítě se totiž stále může přihlásit prakticky kdokoli. Kdokoli si může vytvořit virtuálního uživatele a s pomocí grafického editoru zvládnout spoustu škody. Vytvoří nereálné fotky (nezkušený uživatel to ani nepozná), napíše o sobě lživé informace a časem klidně vyláká z oběti schůzku. Ona oběť vlastně nemá žádnou obranu. A to i přestože onen pachatel porušil smlouvu, co na začátku odklikl tlačítkem "Souhlasím".

Tento problém by vyřešila jen nějaká obdoba elektronického podpisu. Je to samozřejmě utopistická představa, ale pokud by musel každý, kdo veřejně něco napíše na web, být přihlášen elektronickým podpisem, zamezilo by se spoustě problémů. Tím nechci říci, že by to tak mělo být. Jen je třeba si uvědomit, že to tak klidně mohlo dopadnout, pokud by legislativa zareagovala hodně brzo, resp. jinak, v době vzniku a masového rozšiřování internetu. Pokud by však legislativa zareagovala neodpovídající silou, mohli jsme také skončit jako v Orwellovském románu 1984. A to bychom jistě nechtěli. Internet je zkrátka svobodné médium a ač to sebou přináší spoustu porodních bolestí, je ve své podstatě dobrý. Jen se možná rozšířil moc rychle.

Vraťme se však k samotné anonymitě na internetu a k seznamování lidí. Tato anonymita s sebou přináší také spoustu příležitostí. Díky ní máte možnost se naprosto nezávazně seznamovat i s lidmi, které prakticky neznáte a časem se z toho stane něco víc. Mají možnost se seznamovat i asociálněji založení lidé, kterým zkrátka v začátcích anonymita pomáhá. Je to však velmi tenký led. Jakmile totiž překročíte jistou čáru, z anonymity se může stát stalking a jiné psychické nemoci. To je však už zcela jiná debata.

Seznamování tu s námi bude pořád. A to si samozřejmě uvědomují i vývojáři sociálních sítí. Jistě budou chtít tohoto naprosto přirozeného lidského chování nějak využít. A na čem se dá nejvíc vydělat? Přece na lidské touze po čemkoli. Nějaké náznaky v tomto ohledu už fungují i dnes. Existují projekty, které využívají sociálních sítí a GPS. Jdete si tak po ulici a telefon vás upozorní, že máte možnost potkat dívku jen o tři ulice dál. Máte tak možnost ji "náhodou" potkat a třeba si dát kávičku.

Někomu to může znít divně, ale musíme si uvědomit, že takto to fungovalo i dříve. Každý jistě zažil nebo měl kamaráda, který se snažil o dívku, a tak ji "náhodou" potkal jen díky tomu, že se zeptal kamaráda, kudy chodí. A ve své podstatě jsou tyto služby to stejné. Dřív jste za tuto informaci pozvali kamaráda na pivo, dnes se vám zobrazí reklama na květinářství ve vašem okolí a vlastně na tom vydělá právě to květinářství. Složení dotyčných lidí je jiné, ale princip je naprosto stejný.

V budoucnu tedy můžeme očekávat právě tuto pomoc v oblasti seznamování. Telefony vám budou říkat, co by bylo vhodné dát dívce na prvním rande. Telefon to bude vědět, protože prozkoumal její "profil" a z toho vyhodnotí, co jí dát. Nezapomínejme však, že konečné rozhodnutí je na vás! Zakončím to citátem: "Dejme tomu, že se Janice vrací z cesty a dá ti dvě možnosti. Možnost první: Z letiště odjede domů taxíkem. Možnost druhá: Sejdete se u výdeje kufrů. Co uděláš? ... To je jasné u kufrů. ... Chyba, jsi svobodný. Je tu totiž skrytá možnost číslo tři. Počkáš na ní u výtahu. Tak pozná, že ji miluješ."