Vylepšování lidských těl: obavy z technologií a etika
1.8.2016, Jan Vítek, aktualita
Vylepšování lidského těla pomocí implantátů či nahrazováním rovnou celých končetin či orgánů už je realita, ale do toho, co nám servírují sci-fi a počítačové hry mají tyto technologie ještě daleko. Jak to ale vidí lidé dle průzkumu Pew Research Center?
Ruku v ruce s vývojem robotiky a medicíny jdou dopředu také technologie, které dokáží nahradit části lidského těla, přičemž ze světa sportu už známe případy, kdy takové náhrady dokáží třeba sprinterům poskytnout prostředky, s nimiž mají výhodu nad zcela zdravými sportovci. Můžeme pak uvažovat o jakémsi bodu zlomu, kdy budou k dispozici technologie, jež nám nabídnou náhradu, jež bude lepší než zcela zdravá část těla či orgán. Je naprosto zřejmé, že se najdou jedinci, kteří budou ochotni náhradu využít a dobrovolně se zbavit kousku sebe. O tom nelze pochybovat už vzhledem k tomu, jak populární jsou plastické operace, jež by sice teoreticky měly sloužit ke zkrášlování, ale řada jedinců je schopna to dohnat daleko za mez oddělující lidské bytosti od umělých figurín.
Vzniká tak otázka toho, co bude v rámci vylepšování lidských těl etické, a co ne. Především musíme rozlišovat mezi dobrovolnými a nedobrovolnými zájemci o náhradu, přičemž otázka etiky se týká především té první skupiny. Jde ale především o dvě otázky, a sice o to, zda je vhodné a bezpečné takové věci vůbec využívat a pak o to, jaký vliv budou mít takový jedinci na celou společnost. V prvém případě jde o čistě akademickou otázku určenou spíše odborníkům, kteří by měli rozhodovat o tom, zda je nějaký zákrok vhodný, či ne a druhá otázka je právě o etice. Můžeme říci, že už dnes je pohled veřejnosti na krásu lidského těla částečně pokřiven tím, jak se lidé vylepšují v honbě za aktuálním/lokálním ideálem krásy. Dopad hi-tech implantátů a celých náhrad by ale mohl být v tomto hledisku daleko závažnější a nejen pro pouhý vkus.
Jak vidí tuto problematiku americká veřejnost, o to se zajímali v Pew Research Center. Mělo především o etickou otázku, neboť ta první je určena spíše odborné veřejnosti než laikům, ovšem z odpovědí vyplynulo, že právě veřejnost mezi těmito otázkami moc nerozlišuje a spojuje je v jednu, která řeší zcela osobní věc v přínosu náhrad a práva člověka na to, aby si tělo vůbec vylepšoval. Studie se ale nezastavuje pouze u náhrad, ale také u genových úprav ještě nenarozených dětí i dospělých lidí, využití lepší syntetické krve a mozkových implantátů zlepšujících kognitivní funkce. Dle ní je 68 % američanů proti genovým úpravám, ještě o procento více proti mozkovým čipům a 63 % proti syntetické krvi.
Lidé dle očekávání nemají vesměs problém s tím, aby moderní věda léčila nemocné, poskytla důstojnou náhradu postiženým, nebo zasáhla do genové výbavy těch, kteří mají výhlídky na budoucnost s nějakou nepěknou nemocí. Existují dle nich ale hranice, které stojí hned za tím, co je obecně považováno za lidskou přirozenost. Jenomže už není jasné, co myslíme touto přirozeností a zda jde o to, že někdo zaběhne stovku za pět sekund, nebo třeba o potřebu spánku, obtěžující menstruační cykly nebo délku života. Pohled na takové věci se navíc může s rozvojem technologií a s přirozenou soutěživostí lidí velice rapidně měnit. Právě to je pro mnoho lidí palčivý problém, který musely řešit už generace před námi, jež zažily zvyšující se nároky na pracovním trhu. Jak řekl jeden 35letý muž z Atlanty: "Objeví se celá kultura lidí posedlých tím, aby byli větší, rychlejší, silnější a zkrátka lepší než ostatní."
bionické ruce vyvinuté na Johns Hopkins University
Nemusí ale přitom jít jen o fyzické přednosti, jako spíše o mentální. Lze totiž namítnout, že málokdo bude opravdu ochoten nechat se tak moc vylepšit proto, aby byl fyzicky lepší, ale duševní schopnosti, to už může být úplně jiné, nicméně dotazovaní mezi tím zpravidla nerozlišovali. I když se otázky týkaly mozkových implantátů, velká část z nich stejně jako dříve odmítala uvěřit, že bude možné je ve velké míře nasadit zcela bezpečně a zároveň se obávali vytvoření kultury superlidí s téměř nadpřirozenými schopnostmi, vedle nichž budou ostatní vypadat přinejmenším hloupě.
To vše je pochopitelně spojeno i s přístupem k moderním technologiím. Dotazovaní se obávají, že se ještě více prohloubí rozdíly mezi bohatými a chudými nejen v tom, jaké vzdělání či kvalitu života si může kdo dovolit. Pokud bohatí budou moci svým dětem dopřát do vínku vysoké IQ a řádně jim "vytunit" osobnost, ostatní nebudou mít šanci, respektive se musí spolehnout na přírodu. To je pochopitelně zcela logický argument. Jsou tu ale i méně opodstatněné obavy, jako třeba to, že implantáty z lidí automaticky vytvoří kastu robotů bez individuality. A vedle toho všeho se nelze divit, že vylepšování se z očividných důvodů brání především věřící lidé, a lze se tak domnívat, že pokročilé technologie vylepšující naše tělo i mysl by dokázaly prohloubit rozdíly mezi celými národy v závislosti na tom, zda žijí v náboženské nebo sekulární společnosti.
Nakonec se ale stejně nelze ubránit pocitu, že pokud (či spíše až) se možnosti pro zlepšení našeho těla objeví, prostoupí celou společnost stejně jako masový automobilismus, mobilní telefony či sociální sítě. I pak bude moderní říkat, že "já ještě implantát pro lepší soustředění nemám a nevím, co ostatní na tom vidí". Více informací i grafy naleznete ve zdroji zprávy.
Zdroj: Pew Research
Vzniká tak otázka toho, co bude v rámci vylepšování lidských těl etické, a co ne. Především musíme rozlišovat mezi dobrovolnými a nedobrovolnými zájemci o náhradu, přičemž otázka etiky se týká především té první skupiny. Jde ale především o dvě otázky, a sice o to, zda je vhodné a bezpečné takové věci vůbec využívat a pak o to, jaký vliv budou mít takový jedinci na celou společnost. V prvém případě jde o čistě akademickou otázku určenou spíše odborníkům, kteří by měli rozhodovat o tom, zda je nějaký zákrok vhodný, či ne a druhá otázka je právě o etice. Můžeme říci, že už dnes je pohled veřejnosti na krásu lidského těla částečně pokřiven tím, jak se lidé vylepšují v honbě za aktuálním/lokálním ideálem krásy. Dopad hi-tech implantátů a celých náhrad by ale mohl být v tomto hledisku daleko závažnější a nejen pro pouhý vkus.
Jak vidí tuto problematiku americká veřejnost, o to se zajímali v Pew Research Center. Mělo především o etickou otázku, neboť ta první je určena spíše odborné veřejnosti než laikům, ovšem z odpovědí vyplynulo, že právě veřejnost mezi těmito otázkami moc nerozlišuje a spojuje je v jednu, která řeší zcela osobní věc v přínosu náhrad a práva člověka na to, aby si tělo vůbec vylepšoval. Studie se ale nezastavuje pouze u náhrad, ale také u genových úprav ještě nenarozených dětí i dospělých lidí, využití lepší syntetické krve a mozkových implantátů zlepšujících kognitivní funkce. Dle ní je 68 % američanů proti genovým úpravám, ještě o procento více proti mozkovým čipům a 63 % proti syntetické krvi.
Lidé dle očekávání nemají vesměs problém s tím, aby moderní věda léčila nemocné, poskytla důstojnou náhradu postiženým, nebo zasáhla do genové výbavy těch, kteří mají výhlídky na budoucnost s nějakou nepěknou nemocí. Existují dle nich ale hranice, které stojí hned za tím, co je obecně považováno za lidskou přirozenost. Jenomže už není jasné, co myslíme touto přirozeností a zda jde o to, že někdo zaběhne stovku za pět sekund, nebo třeba o potřebu spánku, obtěžující menstruační cykly nebo délku života. Pohled na takové věci se navíc může s rozvojem technologií a s přirozenou soutěživostí lidí velice rapidně měnit. Právě to je pro mnoho lidí palčivý problém, který musely řešit už generace před námi, jež zažily zvyšující se nároky na pracovním trhu. Jak řekl jeden 35letý muž z Atlanty: "Objeví se celá kultura lidí posedlých tím, aby byli větší, rychlejší, silnější a zkrátka lepší než ostatní."
bionické ruce vyvinuté na Johns Hopkins University
Nemusí ale přitom jít jen o fyzické přednosti, jako spíše o mentální. Lze totiž namítnout, že málokdo bude opravdu ochoten nechat se tak moc vylepšit proto, aby byl fyzicky lepší, ale duševní schopnosti, to už může být úplně jiné, nicméně dotazovaní mezi tím zpravidla nerozlišovali. I když se otázky týkaly mozkových implantátů, velká část z nich stejně jako dříve odmítala uvěřit, že bude možné je ve velké míře nasadit zcela bezpečně a zároveň se obávali vytvoření kultury superlidí s téměř nadpřirozenými schopnostmi, vedle nichž budou ostatní vypadat přinejmenším hloupě.
To vše je pochopitelně spojeno i s přístupem k moderním technologiím. Dotazovaní se obávají, že se ještě více prohloubí rozdíly mezi bohatými a chudými nejen v tom, jaké vzdělání či kvalitu života si může kdo dovolit. Pokud bohatí budou moci svým dětem dopřát do vínku vysoké IQ a řádně jim "vytunit" osobnost, ostatní nebudou mít šanci, respektive se musí spolehnout na přírodu. To je pochopitelně zcela logický argument. Jsou tu ale i méně opodstatněné obavy, jako třeba to, že implantáty z lidí automaticky vytvoří kastu robotů bez individuality. A vedle toho všeho se nelze divit, že vylepšování se z očividných důvodů brání především věřící lidé, a lze se tak domnívat, že pokročilé technologie vylepšující naše tělo i mysl by dokázaly prohloubit rozdíly mezi celými národy v závislosti na tom, zda žijí v náboženské nebo sekulární společnosti.
Nakonec se ale stejně nelze ubránit pocitu, že pokud (či spíše až) se možnosti pro zlepšení našeho těla objeví, prostoupí celou společnost stejně jako masový automobilismus, mobilní telefony či sociální sítě. I pak bude moderní říkat, že "já ještě implantát pro lepší soustředění nemám a nevím, co ostatní na tom vidí". Více informací i grafy naleznete ve zdroji zprávy.
Zdroj: Pew Research
.webp)
