Na Titanu se našla ideální přistávací místa

 

Pokud se něco ze Země na Titan brzy podívá, pak by to v každém případě měla být robotická sonda. Ostatně takové, které zvládnou i mrazivé podmínky na světech, jako je Titan nebo Europa, už jsou ve vývoji. Nyní nám půjde právě o Titan, o němž toho už víme více díky sondě Cassini, která se ale aktuálně zabývá spíše jen samotným Saturnem a odvážně se vrhá do prostoru mezi planetou a jejími prstenci, aby pak na podzim svůj život zakončila sestupem do její atmosféry. 

 

 

Titan tak byl prozkoumán a zmapován už dříve a díky nově zpracovaným datům ze sondy mohli vědci najít potenciální přistávací zónu, která bude pro dané účely velice vhodná. To obvykle znamená, že je tvořena pokud možno co nejrovnějším povrchem, kde je minimální riziko, že se přistávající sonda, rover, platforma či cokoliv, co tam pošleme, poškodí či rovnou převrátí. 

 

 

Na Titanu byla už taková místa identifikována a jde právě o rozsáhlá jezera zmrzlého uhlovodíku, vedle nichž jsou tam také jezera plná metanu, a to všechno v neobvykle komplexní atmosféře, která má potřebné prvky, z nichž by se ve vhodných podmínkách mohly syntetizovat organické sloučeniny a v divokých představách tak figuruje rovněž život. Ten by však nemohl připomínat život na Zemi, však jde o prostředí metanových a uhlovodíkových jezer a s teplotou -179 °C na povrchu. Na druhou stranu je tam alespoň rozumný tlak, a to 1,45 atm, takže oproti takové Venuši jde v podstatě o příjemné klima.

 

Hustá atmosféra je ale v tomto případě i důvod, proč bude přistání na Titanu tak složité. Nachází se v ní polycyklické aromatické uhlovodíky a další látky vznikající slunečním štěpením metanu unikajícího z povrchu, které dávají měsíci jeho hnědou až naoranžovělou barvu a především pak zcela zakrývají jeho povrch. Nicméně i proto je sonda Cassini vybavena radarem, s jehož pomocí se na povrch mohla pořádně podívat. 

 

Výzkumníci tak mohli identifikovat vhodná přistávací místa, která se nachází v severní části měsíce poblíž jeho pólu. Jde o tři jezera, a to Kraken Mare, Ligeia Mare a Punga Mare. Samotné Ligeria Mare, které má mezi vyjmenovanými střední velikost, má větší rozlohu než známé Hořejší jezero prostírající se mezi USA a Kanadou. Odhaduje se, že by jen ono samotné mohlo obsahovat více energie, než jakou bychom získali ze všech ropných zásob na Zemi. Ale to je spíše jen zajímavost, neboť v současné době spadají snahy o využití této energetické zásobárny čistě do říše sci-fi. 

 

Už dříve tak bylo jasné, že právě tato jezera by mohla nabídnout vhodné přistávací zóny, a tak vznikla velká debata o tom, jak by měl vypadat jejich povrch. Byly zde obavy o vliv slapových sil, které by mohly povrch jezer trhat na kusy, ale pomocí techniky Radar Statistical Reconnaissance bylo určeno, že tato jezera jsou pozoruhodně klidná. Spíše se na nich mají tvořit jen mírné vlny, které mají mít nanejvýš 1 cm výšky na 20 centimetrů délky a na to se rozhodně dá přistát. 

Nicméně není vůbec jasné, kdy se některá z vesmírných agentur k Saturnu vrátí. Už dříve se ale NASA nechala slyšet, že na Titan rozhodně nezapomíná. 

Zdroj: Extremetech