NASA má finalisty pro New Frontier: kvadrokoptéru na Titan a návštěvu komety

Do programu New Frontiers tak byl přihlášen celkem tucet kandidátských misí, které se týkají robotického průzkumu Sluneční soustavy. Tento seznam ale NASA musela velice zredukovat, a to na pouhé dvě mise, z nichž však pouze jednu bude moci financovat a uskutečnit. První se týká průzkumu druhého největšího měsíce v naší soustavě, čili Titanu a druhá má zase za úkol dopravit na Zemi vzorky z komety. Ve hře také byla například návštěva Venuše nebo také studium asteroidů Trojanů, což byly konkurenční mise, jež evidentně nebyly pro NASA tak zajímavé, jako třeba právě zkoumání Titanu, jednoho z kandidátů na vznik mimozemského života.

 

 

Program New Frontiers už mimochodem nějaký ten pátek běží a spadá do něj mise New Horizons, jejíž sonda už dávno minula Pluto a nyní míří k objektu MU69 v Kuiperově pásu. Pak tu máme sondu Juno, která už také dávno dorazila k Jupiteru a o jejích objevech jistě ještě uslyšíme a nakonec je to sonda OSIRIS-REx, jež je zatím stále ještě na cestě ke svému cílovému asteroidu 101955 Bennu, který by se mohl na konci 22. století srazit se Zemí, a představuje tak nezanedbatelné riziko, i když ne globálního měřítka.

 

V roce 2025 by tak měla startovat sonda vypravená buď na Titan, měsíc Saturnu, anebo ke známé kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko. Zajímavé je, že ta už byla navštívena evropskou sondou Rosetta, jejíž mise však byla částečně neúspěšná kvůli modulu Philae, který se nedokázal svými harpunami zachytit na povrchu komety. 

 

Na Titan by se tak mohla vydat sonda Dragonfly a její mise by byla možná na první pohled zajímavější v tom ohledu, že by byl tento měsíc prozkoumán jako nikdy předtím, čili mobilně, zatímco ke zmíněné kometě se robotická sonda už podívala, i když částečně neúspěšně. Mise Dragonfly zahrnuje výše zobrazenou kvadrokoptéru, či oktakoptéru, jak se to vezme. Je totiž vybavena čtyřmi rameny, ale sedí na nich osm vrtulových listů. Úkolem této sondy by bylo podívat se na chemické složení Titanu, které je dle dosavadních informací složité a také se zaměří na tamní uhlovodíková jezera. Titan už byl prozkoumán sondou Cassini a na povrch dosedl modul Huygens, ovšem zapotřebí bude mít možnost se na něm pohybovat, a je tak štěstí, že díky husté atmosféře bude možné využít létající sondu s vrtulemi. 

 

Pokud by byla nakonec zvolena mise Dragonfly, sonda by mohla letět právě v roce 2025, aby na Titan dorazila v roce 2034. Na místě by přitommohla pracovat i několik let, protože inženýři z APL a Penn State University plánují pro její napájení využít nukleární generátor, který pohání i marsovský rover Curiosity a bude i na roveru Mars 2020. 

 

TAGSAM vyvíjený firmou Lockheed Martin

 

Anebo to nakonec bude Comet Astrobiology Exploration SAmple Return (CAESAR), která může působit jen jako další návštěva po Rosettě, ovšem ta mohla zkoumat vzorky z komety jen na místě, než dopadla na její povrch. CAESAR by ale dokázal odloupnout kousek materiálu z komety a dorazit s ním zase zpět, aby mohl být zkoumán lidmi. Použít by k tomu měl podobnou ruku, jaká je i na OSIRIS-REx. Jde o zařízení TAGSAM, které je typu "touch and go", takže jeho úkolem je jednorázově vrazit do komety, sebrat vzorek a zase se vzdálit. 

 

CAESAR by mohl startovat také v roce 2025 a zpět se vrátit v roce 2038, takže časový rozvrh misí je velice podobný, pokud by Dragonfly měla být schopna fungovat několik let. Tato mise by byla zařízena společností Orbital ATK.

 

NASA se nakonec mezi zbývajícími dvěma kandidáty rozhodne někdy v roce 2019. 

 

Zdroj: Extremetech