Astronomové ve vesmírném sousedství objevili hnízdečko supernov

M33 (Messier 33) je známá také jako Galaxie v Trojúhelníku, neboť se nachází v souhvězdí Trojúhelníku. Jde o spirální galaxii vzdálenou nějaké 3 miliony světelných let od Země, což skutečně není v kosmickém měřítku moc daleko. Odhaduje se, že její hmota odpovídá asi 10 až 40 miliardám našich Sluncí, a tak není divu, že M33 je místo, kde se nachází jedna z největších emisních mlhovin typu HII, v nichž běžně vznikají nové hvězdy. Jedná se o mlhovinu NGC 604, která je asi stokrát větší než nám nejbližší emisní Mlhovina v Orionu. Kdyby byla NGC 604 stejně blízko (cca 1600 sv. let), pak by byla po Měsíci zdaleka nejzářivějším objektem na noční obloze.
Messier 33 byl objeven již v polovině 17. století italským astronomem Giovannim Battistou Hodiernou, který jej popsal ještě jako mlhovinu, neboť v té době se pochopitelně ještě nic netušilo o galaxiích. Nyní se do ní blíže podíval 4,2m Herschelův dalekohled sledující viditelné a infračervené spektrum, který objevil, že v jedné z mlhovin se nachází skupinka nových hvězd obklopených trojitou "superbublinou" vytvořenou supernovami. Astronomové tento jev přirovnali k supernovové matrjošce. Vypadá to, že všechny vrstvy v bublině vznikly stejným způsobem, čili explozí supernov, které od sebe dělila časová prodleva, čili vnější část je nejstarší (cca 20 tisíc let) a nejchladnější a naopak vnitřní je se stářím cca 5000 let tvořena nejteplejším materiálem a také se nejrychleji rozpíná. Každá tato vrstva je také tvořena materiálem (vetšinou plynem), jenž má mít hmotnost rovnající se stovkám našich Sluncí.
Potřebné informace byly získány především pomocí H-alfa spektroskopie, která dokáže změřit červený posuv a radiální rychlost. Díky tomu mohou astronomové určit, jak dlouho už jsou plynné vrstvy v pohybu a kam směřují, díky čemuž lze zhruba určit i čas exploze supernov. Tento objev přitom není náhoda, neboť byl učiněn v rámci projektu BUBBLY, který vyhledává podobné vesmírné "bubliny", jež mají zpravidla průměr od několika světelných let do několika tisíc. Velice známá je díky tomu mlhovina Kočičí oko na následujícím obrázku. Rudý obr v jejím středu posílá do svého okolí každých 1500 let materiál, jehož hmotnost odpovídá všem známým planetám v našem systému.
Opět se můžeme ptát, k čemu to všechno je. Pozorováním podobných superbublin slouží k lepšímu porozumění zrodu a zániku hvězd a také rozložení hmoty v mezihvězdném prostoru, což je ovlivněno právě šířícími se bublinami, které s sebou strhávají část materiálu, na nějž narazí. Vedle toho nás bubliny mohou naučit, jak v galaxie v mladém vesmíru byly obohaceny kovy, což z hlediska astronomie představuje všechny prvky těžší než helium a vodík. A nakonec několik obrázků vztahujících se ke sledování galaxie M33.
Zdroj: IAC