Chytrá auta: ovládnou svět?

Po roce 2000 se vývoj autonomních automobilů pořádně rozjel a není divu, když se čekalo především na dostupný hardware, který by zajistil tolik potřebný výkon. V komerčním nasazení se ale dříve objevily různé asistenční systémy, které řidiči pomáhají se bezpečněji pohybovat na vozovce. Jde třeba o varování v případě, že se auto bezděčně chystá opustit jízdní pruh z důvodu nepozornosti řidiče či mikrospánku. Řidič sám pak může být objektem zájmu automobilového systému, který může pomocí kamery sledovat, zda nezačíná zavírat oči a klimbat. Automobily jsou také schopny detekovat chodce a v případě, že se ten náhle objeví v dráze, dokáží dříve než samotný řidič zareagovat a začít brzdit. Umí také rozpoznávat značky a upozornit třeba na to, že se chystáme vjet do jednosměrky, nebo v daném úseku nesmíme předjíždět. Dnes pak v reklamách vidíme často také systémy, které jsou schopny detekovat volné místo v řadě podélně zaparkovaných automobilů a náš vůz do něj vmanévrovat.

Můžeme říci, že v podstatě veškeré tyto funkce by měl moderní autonomní automobil zvládnout, takže nebudeme mluvit o tom, že je schopen detekovat chodce, zaparkovat se, udržet se v pruhu a podobně. Má být jednoduše schopen se bez problémů pohybovat na silnicích, a to bezpečně i s ohledem na různé nepředpokládatelné situace. Rozdíl je tedy především v tom, že asistenční systémy nám umožní automobil lépe zvládnout, ale řízení nechávají na nás. Autonomní automobil by nám měl umožnit, abychom se za volantem třeba začetli do knihy, pokud na to budeme mít nervy, ale pak by měl být připraven na všechno. Jestli to ale dokáže, to nejde předem říci.

Jsme tedy v novém tisíciletí, době moderních počítačových technologií a firem, které vyrostly na popularitě osobních počítačů a internetu. Mezi ně patří především Google, který započal s vývojem svého autonomního vozu v roce 2009, ale to veřejnosti prozradil až později. Tradiční výrobci automobilů ale mají výhodu ve zkušenostech, tradici a zdrojích, takže není divu, že ti začali zkoušet své systémy již dříve. Když to vezmeme telegraficky, pak BMW začalo v roce 2005 vyvíjet částečně autonomní verzi vozu 750i, následovala firma Audi se svým TTS, které samo závodilo do vrchu, General Motors stále vyvíjí svůj EN-V, autonomní elektrické vozítko do města, Volkswagen má svůj TAP (Temporary Auto Pilot) schopný automatického řízení do rychlosti 130 km/h a vedle nich nechybí ani Toyota, Nissan, Mercedes-Benz či Volvo známé svými asistenčními systémy.

V současné době tedy existuje mnoho projektů automobilových společností, jiných firem i univerzit a je pochopitelné, že každá pracuje na vlastní pěst a vyvíjí svůj systém. Právě proto je mezi nimi Google výjimečný jako technologický obr, který není výrobcem automobilů, ale ví, jak prosazovat standardy. Google jde navíc již od počátku za cílem vytvořit plně autonomní automobil, zatímco výrobci aut se z velké části omezují na asistenční systémy, které jsou stále chytřejší, rozmanitější a hlavně jsou průběžně nasazovány do nových modelů.

Google má tedy vizi vytvořit vozítko, které samo zaparkuje i bez přítomnosti svého majitele a odveze nás domů, i když do něj budeme schopni sotva tak nasednout. Chce jít dokonce tak daleko, že výsledné automobily ani nebudou vybaveny volantem či pedály, protože je prostě nebudou nikdy potřebovat. Majitel tedy ani nebude mít možnost zasáhnout do řízení a jeho jedinou volbou bude sedět, nebo vyskočit ven. Využít k tomu také může své zkušenosti s tvořením map včetně služby Street View.

Tato vize automobilu od Googlu byla představena teprve v minulém roce a v tomto roce už firma bude své prototypy testovat na amerických silnicích, a především těch v Kalifornii. Podívejme se tedy na jejich blízkou budoucnost a také na to, jaké jsou s nimi doposud zkušenosti.