Pluto překvapivě září v rentgenovém spektru
20.9.2016, Jan Vítek, aktualita
Astronomové s překvapením zjistili, že trpasličí planeta Pluto měla v rukávu jedno velké překvapení. Ačkoliv patří mezi velice chladné světy, je pozorovatelné v rentgenovém spektru, které máme spojeno s naopak horkými objekty. Co to znamená?
Obrázek, na němž vidíme jen modrou skvrnu, je ve skutečnosti Pluto zachycené rentgenovým teleskopem Chandra a astronomové by vůbec nebyli překvapeni, kdyby tento teleskop neviděl nic. Takto se ukázalo, že Pluto je patrně nejvzdálenější známý objekt ve Sluneční soustavě, který je zdrojem rentgenového záření, což bude třeba ještě potvrdit dalším pozorováním z jiného zařízení a především bude třeba zjistit, jak je to možné.
Z planetky Pluto se tak stává mnohem zajímavější objekt, než byla v době, kdy ještě patřila mezi planety Sluneční soustavy. Astronomové měli za to, že jde prostě o mrtvou planetu bez vlastní energie, která je tvořena kamenným jádrem, na němž je tlustá vrstva vodního ledu a pak tenčí vrstva zmrzlého dusíku. Pluto má také tenkou atmosféru především z dusíku, zajímavé geologické útvary na povrchu, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by v něm něco mělo tvořit rentgenové záření.
Teleskop Chandra se na Pluto zaměřil pod vedením astronomů Carey Lisse a Scott Wolk, kteří očekávali, že když má planetka tenkou atmosféru, možná by mohlo být něco vidět. Očekávali, že bude velice těžké takto Pluto zachytit, ale k jejich překvapení to bylo naopak snadné. Chandra se na Pluto zaměřila celkem čtyřikrát a detekována byla řada rentgenových fotonů. Jaké tedy může být vysvětlení tohoto jevu? Máme celkem tři, z nichž první už vyloučila sonda New Horizons, která zjistila, že Pluto nemá žádné vlastní magnetické pole, takže jeho jádro je tuhé. Dále se uvažovalo o tom, že může jít o RTG fotony původem ze Slunce, ale na to nemají tu správnou teplotu. Zbývá tak jediné vysvětlení, a sice to, že nabité částice slunce bombardují atmosféru planetky, která pak sama tvoří rentgenové záření.
Díky tomu se můžeme více dovědět o atmosféře na Plutu i o její budoucnosti. Většina její masy je pochopitelně blízko povrchu, kde neustále mrzne, pak sublimuje a tak stále dokola. Ovšem řidší atmosféra ve větší výšce je ovlivňována slunečním větrem, který naráží do atomů dusíku, uhlíku a kyslíku, což má ve výsledku tvořit rentgenové záření. A také to znamená, že sluneční vítr Pluto postupně zbavuje jeho už tak dost tenké atmosféry, takže ta by měla v budoucnu zcela zmizet.
Pluto by ale nemusel být jediným takovým objektem v naší soustavě viditelným v RTG spektru. Vznikla tak naděje, že i trpasličí planety v Kuiperově pásu bychom mohli takto sledovat a nyní nezbývíá než to zkusit. Ta samá dvojice astronomů tak už plánuje další průzkum, k němuž opět bude využito zařízení Chandra.
Zdroj: cfa.hardvard.edu
Z planetky Pluto se tak stává mnohem zajímavější objekt, než byla v době, kdy ještě patřila mezi planety Sluneční soustavy. Astronomové měli za to, že jde prostě o mrtvou planetu bez vlastní energie, která je tvořena kamenným jádrem, na němž je tlustá vrstva vodního ledu a pak tenčí vrstva zmrzlého dusíku. Pluto má také tenkou atmosféru především z dusíku, zajímavé geologické útvary na povrchu, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by v něm něco mělo tvořit rentgenové záření.
Teleskop Chandra se na Pluto zaměřil pod vedením astronomů Carey Lisse a Scott Wolk, kteří očekávali, že když má planetka tenkou atmosféru, možná by mohlo být něco vidět. Očekávali, že bude velice těžké takto Pluto zachytit, ale k jejich překvapení to bylo naopak snadné. Chandra se na Pluto zaměřila celkem čtyřikrát a detekována byla řada rentgenových fotonů. Jaké tedy může být vysvětlení tohoto jevu? Máme celkem tři, z nichž první už vyloučila sonda New Horizons, která zjistila, že Pluto nemá žádné vlastní magnetické pole, takže jeho jádro je tuhé. Dále se uvažovalo o tom, že může jít o RTG fotony původem ze Slunce, ale na to nemají tu správnou teplotu. Zbývá tak jediné vysvětlení, a sice to, že nabité částice slunce bombardují atmosféru planetky, která pak sama tvoří rentgenové záření.
Díky tomu se můžeme více dovědět o atmosféře na Plutu i o její budoucnosti. Většina její masy je pochopitelně blízko povrchu, kde neustále mrzne, pak sublimuje a tak stále dokola. Ovšem řidší atmosféra ve větší výšce je ovlivňována slunečním větrem, který naráží do atomů dusíku, uhlíku a kyslíku, což má ve výsledku tvořit rentgenové záření. A také to znamená, že sluneční vítr Pluto postupně zbavuje jeho už tak dost tenké atmosféry, takže ta by měla v budoucnu zcela zmizet.
Pluto by ale nemusel být jediným takovým objektem v naší soustavě viditelným v RTG spektru. Vznikla tak naděje, že i trpasličí planety v Kuiperově pásu bychom mohli takto sledovat a nyní nezbývíá než to zkusit. Ta samá dvojice astronomů tak už plánuje další průzkum, k němuž opět bude využito zařízení Chandra.
Zdroj: cfa.hardvard.edu
