Počítačové hry a skutečné násilí: jak spolu souvisí?

V polovině června otřásla médii zpráva o střelbě na auto a o přepadení večerky v Brně. V USA mají střelby ve školách pomalu už smutnou tradici. Otázkou je, kdo a co za to může. Dá se tomu nějak předejít a kde hledat viníka? Prstem se totiž nejčastěji ukazuje na násilné počítačové hry nebo akční filmy. Jenže co je na tom pravdy, to se už dokazuje hůře. Pravda je taková, že někteří z těchto vrahů (případně těch, kteří se o vraždu pokusili), skutečně hráli akční počítačové hry a hráli je rádi. To byl případ např. 20letého Adama Lanzy, který postřílel na 20 školáků a údajně hrál opravdu dost. Také nechvalně známý Anders Breivik tvrdil, že střelbu trénoval na Call of Duty. Říká to ale něco o tom, že by za jejich agresivitu mohly právě počítačové hry? Dnes zkusíme odpovědět na tuto otázku, pokud to vůbec bude možné.
Přestože někteří vrazi skutečně hráli akční počítačové hry, podstatně větší část toto nedělala. A naopak, třeba jen série Call of Duty má desítky milionů hráčů a přesto tu nemáme desítky milionů lidí zabíjejících ty ostatní, dokonce ani malé zlomky tohoto čísla. Pochopitelně se ale vědci snaží celé záležitosti přijít na kloub a zjistit, zda hry přeci jen nemají nějaký negativní vliv na agresivitu lidí (to tedy neznamená, že musí jít hned někoho střílet, jde ale o obecně agresivnější chování než bez her). A jak už je ve vědeckém světě zvykem, každá nová studie popírá tu předchozí. Věda jako taková má totiž jednu nevýhodu. Ačkoli by měla být exaktní, exaktní bude do té míry a takovým způsobem, jakým si jej vědec udělá.

Mohu uvést příklad ze života. V disertační práci se zabývám segmentací obrazu a jedna z metod slibovala výrazně lepší výsledky, neboť na zpracování jednoho pixelu potřebovala podstatně, až téměř řádově méně iterací (opakování určitého výpočtu) než ostatní metody. Tvůrci už ale jaksi "zapomněli" říci, že u této metody je sice iterací méně, ale tato jedna iterace trvá naopak řádově více, takže jsme tam, kde jsme byli. A takto se občas dělá "věda".
Pokud si přečtete některé studie, tak se opravdu navzájem vyvrací a rozdílné výsledky jsou dány právě tím, zda se zkoumá dlouhodobý nebo krátkodobý efekt, jaká je kontrolní skupina, zda laboratorní nebo v reálném světě, jaká jsou kritéria a s čím vším se počítá. Jen na Wikipedii je k tomuto tématu stejný počet studií, které vliv potvrzují a stejný počet, který jej vyvrací. Někteří dokonce tvrdí, že hraní násilných her agresivitu snižuje. Shodnou se tedy vědci aspoň na něčem?

Že je věc nejasná, dokazuje i postoj Nejvyššího soudu v USA, který smetl ze stolu kalifornský zákon, jenž zakazoval prodej a půjčování akčních her nezletilým. Podle vyjádření soudu neexistovaly žádné důkazy, že by hry měly nějak významně špatný vliv. Ten je dle soudu malý až žádný a neliší se od jiných typů médií, jako je např. televize. Kalifornští zákonodárci si mysleli přesný opak.