UMAX VisionBook W842T: Intel CULV v akci

Pohled na notebook

Pod ruce se nám tedy dostává tenký a lehký notebook, jehož tělo se skládá v drtivé většině z tmavě šedých plastů s metalízovou povrchovou úpravou. Pokud se mám vyjádřit ke kvalitě zpracování, pak musím podotknout, že plasty jsou poněkud měkké a není žádný problém notebook i v jeho základně celý prohnout. To by mohlo při častějším nošení v batohu na zádech mít za následek jeho brzké porouchání.
Víko notebooku je hladce zaoblené po stranách a až na samotných okrajích následují ostřejší hrany. Tento design je u tenkých notebooků velmi často využívaný, však vzpomeňme třeba na model MSI X340, která se pokouší jako jiné produkty trošku popást na vzhledu MacBook Air, což je zřejmé, ať se nám to líbí, nebo ne. Na druhou stranu, zrovna moc prostoru pro fantazii v tomto výrobci nemají.

Uprostřed přístroje je nalepen plastový štítek s logem výrobce a to je vedle malé samolepky na druhé straně jediný znak, dle nějž poznáme, že jde o počítač značky UMAX. Jinak ale jde o produkt vyráběný čínskou společností CLEVO (konkrétně model W840T1) a dá se říci, že od UMAXu jsou zde v podstatě pouze ta loga.
Ve spodní části, jež má také zkosené hrany (až na části s porty) vidíme dva průduchy pro nabírání čerstvého vzduchu, po stranách pak dva reproduktory, v pravé části velkou baterii a pak také dva odnímatelné panely. Pod jedním z nich je evidentně pevný disk a pod druhý se podíváme až na konci této kapitoly.
Přesuneme se k pravé hraně přístroje, kde je pod okrajem schován 34mm slot karet Express Card a až pak v rozšířené části máme čtečku 7 v 1 pro karty SD, MMC, MS, dále port RJ-45 pro Ethernet a nakonec jeden z portů USB 2.0.
Pravá strana nese v sobě již podstatně delší rozšířenou část a v ní nejdříve dva konektory pro sluchátka a mikrofon, pak port HDMI a nakonec zbylé dva porty USB 2.0.
Podívejme se také na přední hranu notebooku, ovšem sem výrobce nepřidal ani sebemenší kontrolku, natož pak tlačítko či dokonce port.
A nakonec si před otevřením víka ukážeme zadní část notebooku, kde narazíme na malý výdech chlazení, pak otvor pro zámky Kensington, port D-Sub pro analogový obrazový výstup a nakonec kulatý napájecí konektor. Všechny prvky tedy v tomto případě jsou rozmístěny dobře a logicky, takže by nikomu neměly vadit trčící kabely.

Otevřený notebook

Víko notebooku lze otevřít do úhlu cca 135 stupňů, což je běžné. Ovšem ve své pozici by mohlo držet pevněji, protože chvíli trvá, než se pro přenastavení přestane klepat a pokud se jej chystáte využívat i na cestách pak by to mohl být problém. Navíc pokud jej otevřeme pouze zhruba do pravého úhlu, nedrží ve své pozici ani zdaleka pevně a má velkou vůli, s čímž jsem se osobně již dlouho nesetkal. Rám displeje byl vyroben z černého lesklého plastu (displej je viditelně také lesklý) a ve své horní části má umístěnu 1,3megapixelovou webkameru.
Pokud se ale podíváme do na spodní část rámu, kam výrobce obvykle dává své logo, pak v našem případě uvidíme jen ulepenou část, odkud bylo evidentně předtím nějaké logo odstraněno (nápis je už neidentifikovatelný, pouze pár písmen). To není moc pěkná vizitka pro výrobce, když si musíme z nového notebooku odstraňovat zbytky lepidla. V samotném kulatém pantu máme dále uprostřed umístěny dvě podlouhlé LED kontrolky svítící oranžovou/zelenou barvou. Pravá ukazuje zapnuté napájení z adaptéru a případně nabíjení baterie a levá signalizuje stav počítače.
Základna notebooku je stejně jako jeho víko zaoblená a nad klávesnicí má pouze malé stříbrné tlačítko Power s modrým podsvícením. Jinak zde žádná tlačítka nikde nenajdeme, tedy kromě samotné klávesnice.
Ta má vyhrazenu striktně obdélníkovou část a disponuje plochými klávesami, mezi nimiž jsou úzké mezery. O ní se více rozepíšu v kapitole o ergonomii, ale již nyní mohu říci, že klávesnice se sice trochu prohýbá, ale osobně jsem toto čekal daleko horší, takže toto až takový problém není. Vedle pravé klávesy Shift si můžeme všimnout malinkého otvoru s integrovaným mikrofonem.
Klávesy samotné také působí trošku neuspořádaně. Mám tím na mysli malé odchylky v jejich umístění, což znamená, že některé jsou výš než jiné, atp.
Plocha touchpadu má celkem normální rozměry, a pracovat se na něm tedy rozhodně dá. Dotyková plocha ale nezasahuje do celé oblasti zvýrazněné rýhou, což je pochopitelné v případě dolní části s tlačítky, která je oddělena malou stříbrnou lištou. Nahoře pak máme (na fotografii poněkud neznatelné) kontrolky podsvícené bílými diodami. Jde o kontrolky pro pevný disk, rozhraní Wi-Fi a Bluetooth a právě v této části již dotyková vrstva není. Po pravé části nám pak výrobce šipkami naznačuje, že zde budeme moci využívat touchpad pro rolování dokumenty.

Pak tu jsou již zmíněná tlačítka. Musím říci, že tak špatné zpracování jsem už dlouho nezažil, za což mohou dvě záležitosti: tlačítka mají až příliš tuhý stisk a také téměř nulovou hmatovou a zvukovou odezvu. Tato kombinace je přímo vražedná a dokáže práci s touchpadem velmi znechutit.
Nakonec se letmo podíváme pod kapotu notebooku s odstraněnou baterií a oběma panely. Další šroubky sice odstranit jdou, ale notebook i pak je spojen plochými kabely, a tak jsem jej raději dále z obavy před poškozením nedemontoval.

Pod velkým panelem máme dle očekávání umístěn pevný disk a pod druhým pak bezdrátová rozhraní s místem, kam výrobce na náš požadavek bude moci umístit modul UMTS/HSDPA 3,5G.