Superjasná supernova explodovala, a to dvakrát
1.8.2016, Jan Vítek, aktualita
Nedávno byl objeven nový druh supernov, který dostal označní SLSN znamenající superjasné supernovy. Má být poměrně vzácný a také vykazuje překvapivé chování, jako třeba to, že takové hvězdy dokáží explodovat hned dvakrát.
Superjasné supernovy mají také jiný název, a to hypernovy, které vznikají v podstatě stejně jako supernovy, a to explozí. Některé byly už pozorované a jisté typy hypernov, či spíše modelů explozí, jsou zatím jen čistě teoretické. Aktuálně je známo jen kolem 12 případů, které se dají označit za hypernovy a další byl nalezen díky teleskopu Gran Telescopio CANARIAS (GTC). V tomto případě si vesmír pro astronomy ale připravil velké překvapení, a sice to, že daná hypernova neměla explodovat jen jednou, ale dvakrát.
Pokud mluvíme o klasických supernovách, pak nejznámějším typem je Ia, který vzniká tak, že bílý trpaslík absorbuje hmotu jiné hvězdy, nebo se srazí s dalším bílým trpaslíkem, což způsobí termonukleární explozi. Jiné supernovy vznikají v době, kdy masivní hvězdy spotřebují všechno svoje palivo pro jadernou fúzi ve svém jádru, po čemž se vlivem vlastní gravitace zhroutí. Hypernovy dokáží přitom vydat až stokrát více energie než supernovy Ia, což se projeví v nesrovnatelně delším pozorovnatelném záblesku, pokud tak můžeme mluvit o události trvající až půl roku. Dosud ale astronomové nepozorovali, že by před tímto zábleskem předcházel kratší a méně jasný, který trvá pouze několik dní. Následovalo krátké období klidu a až pak se hypernova plně rozzářila, jak ukazuje následující graf.
Astronomové z Univerzity v Southamptonu pod vedení Mathewa Smithe poté srovnali nasbírané údaje s jinými záznamy o výbuchu hypernov a nenašli nic, co by se tomu podobalo. Smith k tomu podotkl, že vzhledem k nepředvídatelnému chování těchto vesmírných objektů je taková věc možná. Superjasná supernova objevená na sklonku roku 2014 dostala v rámci DES (Dark Energy Survey) označení DES14X3taz. Tento program sice studuje především expanzi vesmíru pod vlivem temné energie, ale občas si také všímá supernov a jiných přechodných jevů. Byl k tomu využit zmíněný teleskop GTC a jeho 10,4metrové zrcadlo a výkonný spektroskopický přístroj. Pro celkovou rekonstrukci průběhu exploze byly využity i další teleskopy a autoři studie uvádějí, že díky nim dosáhli vysoké přesnosti měření události, která nastala 6,4 miliardy světelných let daleko.
Co se ale z hypernovy DES14X3taz nakonec stalo? Na základě srovnání s různými modely došel Smithův tým k závěru, že se stal nejspíše svědkem vzniku magnetaru, čili rychle rotující neutronové hvězdy s velice silným magnetickým polem, a to z hvězdy o hmotnosti cca 200 Sluncí. Obvyklejší potomci supernov jsou přitom pulzary a klasické neutronové hvězdy. Prvotní explozi vysvětlují vyvrhnutím "bubliny" materiálu, který s postupným rozpínáním chladl a až pak mělo nastat samotné zhroucení hvězdy.
Nové informace poslouží ke standardizaci modelů hypernov a ony samotné zase pak mohou posloužit k přesnějšímu určování vzdáleností. Nejdříve ale bude třeba se více zaměřit na takové události a už od začátku jim vyhradit čas teleskopů úrovně GTC.
Zdroj: Astronomy
Pokud mluvíme o klasických supernovách, pak nejznámějším typem je Ia, který vzniká tak, že bílý trpaslík absorbuje hmotu jiné hvězdy, nebo se srazí s dalším bílým trpaslíkem, což způsobí termonukleární explozi. Jiné supernovy vznikají v době, kdy masivní hvězdy spotřebují všechno svoje palivo pro jadernou fúzi ve svém jádru, po čemž se vlivem vlastní gravitace zhroutí. Hypernovy dokáží přitom vydat až stokrát více energie než supernovy Ia, což se projeví v nesrovnatelně delším pozorovnatelném záblesku, pokud tak můžeme mluvit o události trvající až půl roku. Dosud ale astronomové nepozorovali, že by před tímto zábleskem předcházel kratší a méně jasný, který trvá pouze několik dní. Následovalo krátké období klidu a až pak se hypernova plně rozzářila, jak ukazuje následující graf.
Astronomové z Univerzity v Southamptonu pod vedení Mathewa Smithe poté srovnali nasbírané údaje s jinými záznamy o výbuchu hypernov a nenašli nic, co by se tomu podobalo. Smith k tomu podotkl, že vzhledem k nepředvídatelnému chování těchto vesmírných objektů je taková věc možná. Superjasná supernova objevená na sklonku roku 2014 dostala v rámci DES (Dark Energy Survey) označení DES14X3taz. Tento program sice studuje především expanzi vesmíru pod vlivem temné energie, ale občas si také všímá supernov a jiných přechodných jevů. Byl k tomu využit zmíněný teleskop GTC a jeho 10,4metrové zrcadlo a výkonný spektroskopický přístroj. Pro celkovou rekonstrukci průběhu exploze byly využity i další teleskopy a autoři studie uvádějí, že díky nim dosáhli vysoké přesnosti měření události, která nastala 6,4 miliardy světelných let daleko.
Co se ale z hypernovy DES14X3taz nakonec stalo? Na základě srovnání s různými modely došel Smithův tým k závěru, že se stal nejspíše svědkem vzniku magnetaru, čili rychle rotující neutronové hvězdy s velice silným magnetickým polem, a to z hvězdy o hmotnosti cca 200 Sluncí. Obvyklejší potomci supernov jsou přitom pulzary a klasické neutronové hvězdy. Prvotní explozi vysvětlují vyvrhnutím "bubliny" materiálu, který s postupným rozpínáním chladl a až pak mělo nastat samotné zhroucení hvězdy.
Nové informace poslouží ke standardizaci modelů hypernov a ony samotné zase pak mohou posloužit k přesnějšímu určování vzdáleností. Nejdříve ale bude třeba se více zaměřit na takové události a už od začátku jim vyhradit čas teleskopů úrovně GTC.
Zdroj: Astronomy
