Výzkumníci vyřešili komunikaci s RF vlnami napájenými procesory

Nový mikroprocesor vzniklý díky spolupráci University of Washington a TU-Delft je v porovnání s jinými moderními procesory sice jen slabounký, ale na to, že mu stačí energie zachycená anténou, jde o slušný počin. Jedná se o 16bitový čip architektury RISC taktovaný na 16 MHz, přičemž pomocí rádiových vln je zajištěno nejen napájení ale také možnost komunikace a jeho přeprogramování. Je tedy zřejmé, že taková technologie míří především do oblasti Internetu věcí.
V souvislosti s tím můžeme zmínit zařízení WISP5 (Wireless Identification and Sensing Platform) vyvinuté v Intel Labs již před 10 lety a jak se ukázalo, problém je především potřebné množství energie pro zápis či čtení konvenční paměti DRAM. Pro to nebylo k dispozici dost energie zachycené z radiových vln. Nejnovější verze čipu od Texas Instruments, model MSP430FR5969, nabízí řešení. Využívá totiž společně se 2 kB DRAM také 64 kB paměti FRAM (Ferroelectric RAM), která potřebuje jen cca setinu energie v porovnání s NAND Flash, již využívaly předchozí verze WISP.
Dále je tu otázka ohledně samotné metody bezdrátové komunikace s procesorem a jeho programování. Tým z TU-Delft k tomu poznamenal, že se sice horečně pracovalo na RFID komunikaci směrem k procesoru, ale jaksi se pozapomnělo na vývoj způsobu přenosu dat opačným směrem. Proto Holanďané společně s americkými kolegy přišli s Wisent, robustním protokolem pro komunikaci směrem od WISP, který pracuje nad UHF RFID protokolem EPC C1G2. Wisent přináší především schopnost přizpůsobit komunikaci tak, aby minimalizoval potřebný čas, což umožní asi 16x rychlejší komunikaci než dříve. Wisent je určen pro WISP 5 a RFID čtečku. V TU-Delft prý také vyřešili problém se zasíláním dat do zařízení, které je napájeno jen občas s vyhlídkou na náhlou ztrátu energie. Právě zde jsou důležité FRAM, které jsou nenáročné na energii a zapisují velice rychle. WISP 5 tak může pracovat tak, že se zapne, zapíše část zachycených dat a po náhlém výpadku napájení dopíše zbytek. To ale bylo vyzkoušeno jen do vzdálenosti 60 cm.
K čemu by ale taková zařízení mohla být vhodná? Jednoduše všude tam, kde bude stačit jejich výkon a schopnosti, takže třeba pro monitorování teploty či jiných údajů s využitím senzorů. Tato data ale nebudou k dispozici hned a online. Namísto toho mohou být periodicky ukládána do lokální paměti, odkud se jednou za čas pomocí přiblíživší se čtečky odešlou. Jednoznačnou výhodou je očividně to, že není potřeba žádné napájení, takže se nabízí třeba monitorování stavu budov a jiných staveb, popřípadě využití v zemědělství či ekologii.

Zdroj: Extremetech