Finové chtějí studovat až stovky asteroidů pomocí celé flotily sond

Nedávno skončila v Saturnu svou pouť sonda Cassini, New Horizons se naopak probudila na cestě do hlubin Kuiperova pásu, OSIRIS-REx nedávno proletěl kolem Země na cestě k asteroidu, z nějž chce přivézt zpět vzorek a Juno už pěknou řádku měsíců obíhá kolem Jupiteru a pravidelně se ponořuje do jeho radiačních pásů. To jsou jen některé ze sondy, které byly vyslány k objektům Sluneční soustavy, jejichž výzkum má v očích NASA či jiných agentur prioritu. V soustavě ale existuje mnohem více objektů, které by stály za návštěvu a nyní je praxe taková, že si mezi nimi agentury musím pečlivě vybírat a na řadu z nich se prostě nedostane. 

 

 

Vědci z Finského meteorologického institutu (FMI) ale přednesli plán, který se ve své podstatě podobá známému Breakthrough Starshot. Také jde o využití mnoha malých a relativně levných sond, přičemž ty by v tomto případě neputovaly k Proximě Centauri, ale k blízkým asteroidům. 

 

Mluví se o Asteroid Touring Nanosat Fleet složené z 50 malých sond, jež by sice nemohly nést tak rozmanité a výkonné přístroje jako velké a drahé sondy, ale zato by mohly v jeden čas navštívit mnoho různých cílů. Autoři návrhu uvádí, že by tato flotila mohla pozorovat nějakých 300 objektů v hlavním pásu asteroidů, než by se vrátila k Zemi. Ano, počítá se i s jejich návratem, a to z jednoho prostého důvodu. Sondy by musely být tak malé, že by nemohly nést zařízení, jímž by dokázaly k Zemi vyslat z cílové vzdálenosti signál. Z oběžné dráhy Země by to ale už pochopitelně šlo. 

 

Jednotlivé sondy mají předpokládanou hmotnost po 5 kilogramech, takže celý čistý náklad může mít 250 kg, což zvládne vyslat na cestu pryč od Země únikovou rychlostí kdejaká dnešní raketa. Každá sonda má nést svůj 4cm teleskop pro pořizování snímků a také spektrometr pro chemickou analýzu. Při míjení cíle ve vzdálenosti 100 kilometrů by takový teleskop poskytl rozlišení 100 metrů na pixel, z čehož nám čelist nepoklesne, ale je to rozhodně lepší než při pozorování ze Země či z vesmírných dalekohledů. Mohli bychom se tak dozvědět leccos o tvaru asteroidů, o jejich případných měsících a samozřejmě i o jejich složení. 

 

 

Pro pohon těchto sond se nemohou využít klasické raketové motory, neboť na to jsou opravdu příliš malé a lehké. FMI proto navrhuje "elektronické solární plachty", zkráceně E-sail pracující se slunečním větrem. To nám opět může připomenout projekt Breakthrough Starshot, kde se také počítá s plachtami. 

 

Jak ale ukazuje nákres, zde by to přeci jen fungovalo trošku jinak. Sonda by se skládala ze dvou části, hlavní jednotky a vzdáleného modulu připojeného pomocí 20kilometrového elektricky nabitého lanka. Právě na to by působily nabité částice slunečního větru a tlačily by sondu pryč od Slunce. Pomocí rotace celé soustavy se pak může docílit změny směru, ale křižovat proti slunečnímu větru jako na moři asi nepůjde, že?

 

FMI tvrdí, že celá mise Asteroid Touring Nanosat Fleet se dá vypravit za cenu kolem 72 milionů dolarů, což vedle miliardových misí velkých sond vypadá jako pakatel. Aktuálně se plánují praktické testy s využitím platformy CubeSat, aby se potvrdilo, že technologie E-sail vůbec funguje. Současně s tím také FMI hledá vesmírnou agenturu, která by s nimi do toho šla. 

 

Zdroj: Extremetech