Coffee Lake je tu: šestijádrový taktovací král

Dá se říci, že Intel nezvýšil počet fyzických jader běžných desktopových procesorů (HEDT (High End Desktop) dnes necháme zcela stranou) už více než deset let, neboť právě na začátku roku 2007 dorazily první procesory Core 2 Quad, a to dobře známý model Q6600 "Kentsfield". 

Intel Core 2 Quad

 

Nebyly to ještě opravdové čtyřjádrové jednolité procesory, ale v podstatě dva čipy Core 2 Duo ve stejném pouzdře, čili MCM (Multi-Chip Module). V té době šlo v podání Intelu o znouzectnost, kterou tato firma co nejdříve opustila s nástupem prvních čipů Nehalem (Core i3/i5/i7 první generace). Ty už sice měly svá procesorová jádra na jednom čipu, ale stále šlo o dvoučipové procesory, neboť vedle CPU čipu bylo zase umístěno GPU v druhém čipu. Opravdovou integraci CPU a GPU do jednoho čipu přinesly v případě procesorů Intel až Sandy Bridge (2. generace).  

 

Intel od té doby vyvíjí své procesory x86 pro PC výhradně jako jednočipové monolity, přičemž jej už dlouho nic nenutilo navýšit počet jader desktopových modelů a i v případě HEDT procesorů se o to zrovna moc nesnažil. Díky AMD si ale můžeme od jara či léta koupit konkurenceschopné desktopové procesory s osmi jádry a HEDT procesory se šestnácti jádry, zatímco Intel až nyní reaguje šestijádrovými desktopovými CPU (příští rok by to měly být až 8jádrové Ice Lake) a až 18jádrovými HEDT modely (dosud maximálně 10jádrové HEDT). Tato náhlá změna jistě není nezaviněná či nevynucená a je zřejmé, že za ni můžeme být vděční právě i firmě AMD, která se probrala z bulldozerové letargie a po dlouhých letech připravila Intelu řádnou konkurenci. 

Po zmíněných Sandy Bridge přišla generace Ivy Bridge jako první 22nm procesory Intelu s revolučními tranzistory 3D Tri-gate, následně Haswell, pak desktopově chudá 14nm generace Broadwell, po ní Skylake a navzdory strategii Tick-Tock ještě stále 14nm Kaby Lake. Všechny tyto desktopové generace jsme testovali, a tak nám samozřejmě neuniklo, že jejich vrcholem vždy bylo odemčené Core i7 se 4 jádry a Hyper-threadingem. To platilo až doposud, kdy přichází na trh šestijádrové Coffee Lake, což platí pro řady Core i7 i Core i5, přičemž Core i3 si polepší na 4 fyzická jádra. A to je velice podstatný rozdíl, jenž dělá tlustou čáru mezi generací Coffee Lake a všemi předchozími Core.

 

 

My se dnes podíváme na procesor Core i7-8700K jako na vrchol desktopové řady Coffee Lake. O něm se proslýchá, že se vzduchovým chlazením zvládne i takt 5 GHz na všech jádrech, což by znamenalo, že Intel na svém 14nm procesu řádně zapracoval. Procesory Coffee Lake totiž jsou vyráběny procesem označovaným jako 14nm++, čili tím nejlepším, co tato technologie nabídne a pak už bude následovat přechod na 10 nm. 

 

Dá se pak říci, že šest jader s taktem kolem 5 GHz je nehledě na Hyper-threading veliké lákadlo pro všechny ty, kteří s upgradem počítače čekali na to, až se něco konečně stane a AMD Ryzen je z nějakého důvodu neoslovily. A především pak bude velké lákadlo také odemčený procesor Core i5 8600K se šesti jádry bez Hyper-threadingu, jenž by se mohl stát ideální volbou pro herní sestavy za ještě rozumnou cenu. Právě cena byla jedna z otázek, která nad Coffee Lake a Intelem visela jako Damoklův meč. 

 

My se dnes pokusíme přinést rozuzlení pro všechny otázky, které s nástupem nové procesorové generace Intelu přicházejí a začneme představením testovací sestavy.