>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
Počítačové skříně a dnešní nabídka
27.11.2008, Jan Vítek, článek
Dnes se zaměříme na počítačové skříně typu Tower. Stejně jako jiné oblasti PC hardware je i tato nepřehledná, což je dané zvyšujícím se počtem výrobců. Nemůžeme ale všechny klást na stejnou úroveň, ať už podle originality, kvality či šíře nabídky.
Kapitoly článku:
- Počítačové skříně a dnešní nabídka
- Výrobci od A po C
- Výrobci od E po L
- Výrobci od N po Z
- Skříňové speciality a závěr
Předesílám, že půjde o pohled z mé strany subjektivní. To jednoduše proto, že objektivní v této oblasti být ani nelze. Každému se líbí jiný design, různí uživatelé mají různé požadavky a v neposlední řadě není možné v jednom článku obsáhnout vše. Pokusím se ale podle svého nejlepšího svědomí shrnout dnešní situaci na našem trhu, přičemž budou probíráni především důležití výrobci a ty, kteří vyrábějí, nebo si spíše nechávají vyrábět levné (a často 'tuzingové') modely, spíše vynecháme. Nyní ještě uvedu odkaz na průvodce mezi skříněmi a výběru té pravé.
Jak se tedy v poslední době vyvíjel trh s počítačovými skříněmi? Již dávno nemáme na výběr mezi modely několika málo firem, jejichž modely byly často jen variací toho samého. Doby Chiefteců a Eurocasů jsou pryč a dnes na českém trhu působí desítky různých společností. Jaké jsou (alespoň z mého pohledu) nejdůležitější z těch, jež by se již daly označit za tradiční?
Poté jsou zde také některé firmy, jež u nás až tak známé nejsou, ale jejich produkty vypadají zajímavě. To je například Lancool, NZXT, Revoltec či Origen AE (pouze HTPC). V dnešním článku se tedy budeme zabývat výše zmíněnými.
serverová skříň od Chieftecu
Nejdříve jsem však nakousl téma o vývoji počítačových skříní v posledních několika letech, což nyní rozvedu, především s ohledem na modely typu Tower. Objevila se celá řada nových prvků, jež si řada firem osvojila. Dá se říci, že v této oblasti od sebe téměř všichni bez skrupulí "opisují", ale stále jsou i tací, co se spíše drží svého osvědčeného schématu. Za všechny takové můžeme zmínit Chieftec nebo Lian Li. Některým společnostem také nestojí za to si celé skříně navrhovat celé od prvního do posledního šroubku. Prostě se vezme běžně používaná kostra a na tu se naplácne vnější plášť, zpravidla pouze přední panel. Na tom by v principu nebylo ani tak nic špatného, ale kolikrát se stane, že přední panel si jaksi svým návrhem nepodpovídá se zbytkem skříně. To může mít za následek omezený přísun čerstvého vzduchu, protože například pozici pro přední ventilátor z poloviny zaberou přední I/O porty. V takovém případě s oblibou říkám, že funkčnost zase ustoupila designu.
Vyvíjely se také celé návrhy a my jsme mohli zažít přesun napájecích zdrojů do dolních pozic a i v důsledku toho vznik samostatně chlazených komor. Na to jsou experty především společnosti Antec, Lian Li, Cooler Master či Thermaltake. Napájecí zdroje v takových skříních mají obecně výhodu v tom, že nejsou zatěžovány teplem stoupajícím z ostatních komponent, takže se mohou lépe a tišeji chladit. Oddělené komory mají zase zajistit, aby si uživatel nakonfiguroval chlazení podle potřeb komponent. Většinou jsou skříně rozděleny na komoru pro zdroj a pevné disky a pak na komoru pro vše ostatní. Korunu tomu nasadil Thermaltake se svým Mozartem TX, jenž má rovnou čtyři komory, ale také jde o velkou almaru, kam se vejdou dvě sestavy (jedna se základní deskou Mini ITX).
Antec Nine Hundred se zdrojem odsunutým do spodní pozice
A pak zde máme víceméně menší úpravy, kam patří například bezšroubkové uchycení. Ovšem to samo o sobě taková novinka rozhodně není a jde spíše o to, že na plastové a jiné rychlozámky narazíme už téměř všude. Uplatní se pro zajištění rozšiřujících karet, mechanik i pevných disků, i když vždy nejde zrovna o nejlepší řešení. Společně s tímto se rozšířily i přítlačné šroubky (Thumb Screw), tedy takové, k nimž nám stačí místo šroubováku pouze naše prsty a s nimi to někteří začali již také trochu přehánět. Stejně tak otočené diskové šachty nejsou vždy šťastným řešením. Díky nim je sice k diskům snazší přístup a ty se také méně omezují s grafickými kartami, ale uživatel zde musí často využít plastové ližiny snižující chladicí účinek. Navíc bývá takovou šachtou ucpán přední ventilátor, a ten tak svou silou přispívá pouze a jen k chlazení disků. Zkrátka a jednoduše, objevuje se stále více modelů umožňujících rychlou montáž komponent, jako by všichni uživatelé potřebovali denně manipulovat s disky, mechanikami a kartami.
Cooler Master iTower 930 se čtyřmi externími pozicemi pro SATA disky
Co tu máme dále? Povinností se již staly přední I/O porty, mezi něž se řadí minimálně dva konektory USB a potom dva audiokonektory. V řadě případů se setkáme ale i s IEEE1394 FireWire a portem eSATA. Gigabyte také jako jedna z prvních firem prosadil v zadním panelu dva otvory opatřené gumovými chlopněmi pro protažení hadiček vodního chlazení, k čemuž začal nabízet také příslušně upravený model takového chlazení.
U několika modelů jsme mohli zaznamenat přední šuplíky pro pevné disky s rozhraním SATA, díky nimž se dá využít funkce hot-swap a nemohu zapomenout ani na 'nadopované' ventilátory, s nimiž si hraje především Aerocool. Některé jeho modely již mají ventilátory sahající přes celou bočnici a naštěstí zde již není možné jít dál, snad jen udělat ještě větší skříň. Problémem těchto ventilátorů je, že sice mohou v ideálním prostředí dosáhnout poměrně velkého průtoku vzduchu, ale pokud je necháme foukat do skříně, či naopak vzduch ze skříně vysávat, půjde jejich výkon rapidně dolů. To proto, že takové modely nemohou vyvinout potřebný statický tlak, jenž je s to překonat odpor kladený samotnou skříní. U ventilátorů zkrátka samotná velikost nezaručuje vysoký průtok vzduchu a obecně platí, že čím větší ventilátor je, tím pomaleji se musí točit, aby příliš nehlučel. Nízké otáčky mají za následek pokles statického tlaku, jak ukazují například tabulky v této části recenze skříně Antec Mini P180. A samozřejmě také záleží na samotném fyzickém provedení ventilátoru, hlavně tvaru jeho lopatek
Nakonec se zmíním o designových prvcích, nebo přesněji vzhledu. Všichni jistě dobře známe podsvícené ventilátory, u nichž, jako i snad všude jinde, se s oblibou používají modré svítivé diody. Na nich má být úžasná právě asi obvyklá vysoká svítivost, což může být zezačátku (tedy tak pět minut) pěkné, ale v noci dokáže už jen jedna malá otravná dioda dost rušit a odvádět pozornost, což by její funkce být rozhodně neměla.
Nastoupila ale také další móda, jejíž odliv je zatím v nedohlednu - lesklé povrchy. Přiznávám, že jako recenzent jsem proti tomuto už celkem zaujatý. Totiž když po rozbalení nedotčeného hardwaru opatřeného přilnavými fóliemi a jeho nafocení je třeba retušovat snítka prachu, která za těch pár minut na lesklý plast či kov napadala, či se spíše přilepila, už to po několika recenzích není vůbec zábavné. Lesklé až zrcadlové povrchy přitom u výrobců získávají na oblibě, takže dnes můžete mít doma lesklou počítačovou skříň, monitor, klávesnici, reproduktory, myš nebo dokonce i router.
Otázkou je, co k tomu výrobce vede. Žádají si to snad zákazníci, jimž připadá, že doma málo poletují s Prontem a hadříkem, nebo jde prostě jen o to, že na propagačních materiálech takové produkty vypadají úžasně a mohou se doplnit slogany typu "sleek stylish design" nebo "Piano black finish"? Vše je v rukou designérů a vše se řídí dle módních trendů, ale naštěstí existují také firmy držící si vlastní filozofii, takže stále je zde prostor pro ty, jimž moderní trendy v oblasti vzhledu PC hardwaru příliš neimponují.
Jak se tedy v poslední době vyvíjel trh s počítačovými skříněmi? Již dávno nemáme na výběr mezi modely několika málo firem, jejichž modely byly často jen variací toho samého. Doby Chiefteců a Eurocasů jsou pryč a dnes na českém trhu působí desítky různých společností. Jaké jsou (alespoň z mého pohledu) nejdůležitější z těch, jež by se již daly označit za tradiční?
- Aerocool
- Antec
- AplusCase
- Arctic Cooling
- Cooler Master
- Enermax
- Gigabyte
- Chieftec
- Lian Li
- SilverStone
- Thermaltake
- Zalman
Poté jsou zde také některé firmy, jež u nás až tak známé nejsou, ale jejich produkty vypadají zajímavě. To je například Lancool, NZXT, Revoltec či Origen AE (pouze HTPC). V dnešním článku se tedy budeme zabývat výše zmíněnými.
serverová skříň od Chieftecu
Nejdříve jsem však nakousl téma o vývoji počítačových skříní v posledních několika letech, což nyní rozvedu, především s ohledem na modely typu Tower. Objevila se celá řada nových prvků, jež si řada firem osvojila. Dá se říci, že v této oblasti od sebe téměř všichni bez skrupulí "opisují", ale stále jsou i tací, co se spíše drží svého osvědčeného schématu. Za všechny takové můžeme zmínit Chieftec nebo Lian Li. Některým společnostem také nestojí za to si celé skříně navrhovat celé od prvního do posledního šroubku. Prostě se vezme běžně používaná kostra a na tu se naplácne vnější plášť, zpravidla pouze přední panel. Na tom by v principu nebylo ani tak nic špatného, ale kolikrát se stane, že přední panel si jaksi svým návrhem nepodpovídá se zbytkem skříně. To může mít za následek omezený přísun čerstvého vzduchu, protože například pozici pro přední ventilátor z poloviny zaberou přední I/O porty. V takovém případě s oblibou říkám, že funkčnost zase ustoupila designu.
Vyvíjely se také celé návrhy a my jsme mohli zažít přesun napájecích zdrojů do dolních pozic a i v důsledku toho vznik samostatně chlazených komor. Na to jsou experty především společnosti Antec, Lian Li, Cooler Master či Thermaltake. Napájecí zdroje v takových skříních mají obecně výhodu v tom, že nejsou zatěžovány teplem stoupajícím z ostatních komponent, takže se mohou lépe a tišeji chladit. Oddělené komory mají zase zajistit, aby si uživatel nakonfiguroval chlazení podle potřeb komponent. Většinou jsou skříně rozděleny na komoru pro zdroj a pevné disky a pak na komoru pro vše ostatní. Korunu tomu nasadil Thermaltake se svým Mozartem TX, jenž má rovnou čtyři komory, ale také jde o velkou almaru, kam se vejdou dvě sestavy (jedna se základní deskou Mini ITX).
Antec Nine Hundred se zdrojem odsunutým do spodní pozice
A pak zde máme víceméně menší úpravy, kam patří například bezšroubkové uchycení. Ovšem to samo o sobě taková novinka rozhodně není a jde spíše o to, že na plastové a jiné rychlozámky narazíme už téměř všude. Uplatní se pro zajištění rozšiřujících karet, mechanik i pevných disků, i když vždy nejde zrovna o nejlepší řešení. Společně s tímto se rozšířily i přítlačné šroubky (Thumb Screw), tedy takové, k nimž nám stačí místo šroubováku pouze naše prsty a s nimi to někteří začali již také trochu přehánět. Stejně tak otočené diskové šachty nejsou vždy šťastným řešením. Díky nim je sice k diskům snazší přístup a ty se také méně omezují s grafickými kartami, ale uživatel zde musí často využít plastové ližiny snižující chladicí účinek. Navíc bývá takovou šachtou ucpán přední ventilátor, a ten tak svou silou přispívá pouze a jen k chlazení disků. Zkrátka a jednoduše, objevuje se stále více modelů umožňujících rychlou montáž komponent, jako by všichni uživatelé potřebovali denně manipulovat s disky, mechanikami a kartami.
Cooler Master iTower 930 se čtyřmi externími pozicemi pro SATA disky
Co tu máme dále? Povinností se již staly přední I/O porty, mezi něž se řadí minimálně dva konektory USB a potom dva audiokonektory. V řadě případů se setkáme ale i s IEEE1394 FireWire a portem eSATA. Gigabyte také jako jedna z prvních firem prosadil v zadním panelu dva otvory opatřené gumovými chlopněmi pro protažení hadiček vodního chlazení, k čemuž začal nabízet také příslušně upravený model takového chlazení.
U několika modelů jsme mohli zaznamenat přední šuplíky pro pevné disky s rozhraním SATA, díky nimž se dá využít funkce hot-swap a nemohu zapomenout ani na 'nadopované' ventilátory, s nimiž si hraje především Aerocool. Některé jeho modely již mají ventilátory sahající přes celou bočnici a naštěstí zde již není možné jít dál, snad jen udělat ještě větší skříň. Problémem těchto ventilátorů je, že sice mohou v ideálním prostředí dosáhnout poměrně velkého průtoku vzduchu, ale pokud je necháme foukat do skříně, či naopak vzduch ze skříně vysávat, půjde jejich výkon rapidně dolů. To proto, že takové modely nemohou vyvinout potřebný statický tlak, jenž je s to překonat odpor kladený samotnou skříní. U ventilátorů zkrátka samotná velikost nezaručuje vysoký průtok vzduchu a obecně platí, že čím větší ventilátor je, tím pomaleji se musí točit, aby příliš nehlučel. Nízké otáčky mají za následek pokles statického tlaku, jak ukazují například tabulky v této části recenze skříně Antec Mini P180. A samozřejmě také záleží na samotném fyzickém provedení ventilátoru, hlavně tvaru jeho lopatek
Nakonec se zmíním o designových prvcích, nebo přesněji vzhledu. Všichni jistě dobře známe podsvícené ventilátory, u nichž, jako i snad všude jinde, se s oblibou používají modré svítivé diody. Na nich má být úžasná právě asi obvyklá vysoká svítivost, což může být zezačátku (tedy tak pět minut) pěkné, ale v noci dokáže už jen jedna malá otravná dioda dost rušit a odvádět pozornost, což by její funkce být rozhodně neměla.
Nastoupila ale také další móda, jejíž odliv je zatím v nedohlednu - lesklé povrchy. Přiznávám, že jako recenzent jsem proti tomuto už celkem zaujatý. Totiž když po rozbalení nedotčeného hardwaru opatřeného přilnavými fóliemi a jeho nafocení je třeba retušovat snítka prachu, která za těch pár minut na lesklý plast či kov napadala, či se spíše přilepila, už to po několika recenzích není vůbec zábavné. Lesklé až zrcadlové povrchy přitom u výrobců získávají na oblibě, takže dnes můžete mít doma lesklou počítačovou skříň, monitor, klávesnici, reproduktory, myš nebo dokonce i router.
Otázkou je, co k tomu výrobce vede. Žádají si to snad zákazníci, jimž připadá, že doma málo poletují s Prontem a hadříkem, nebo jde prostě jen o to, že na propagačních materiálech takové produkty vypadají úžasně a mohou se doplnit slogany typu "sleek stylish design" nebo "Piano black finish"? Vše je v rukou designérů a vše se řídí dle módních trendů, ale naštěstí existují také firmy držící si vlastní filozofii, takže stále je zde prostor pro ty, jimž moderní trendy v oblasti vzhledu PC hardwaru příliš neimponují.
