OCZ Vector 150: v testu výdrže jej umučíme k smrti

Původní rozhodnutí ponechat SSD v klidu a nezapojené po dobu 10 dní jsme přehodnotili, a tato doba byla zdvojnásobena na 20 dní. Na SSD byly předem uloženy dva cca 110GB archivy a vytvořen byl soubor s CRC, čili kontrolním součtem. Po uplynutí 20 dnů, během nichž milé SSD pouze čekalo uložené v šuplíku, byly pomocí rovněž předem vytvořených souborů s kontrolním součtem zkontrolovány vytvořené archivy. K tomu jsme využili jak formát SFV, který má zabudovaný Windows Commander, tak formát MD5.

Aktuální kondice SSD je následující, čili dle výpisu systému S.M.A.R.T. je SSD ve špatné kondici a má nulovou zbývající životnost, čili by měly být již všechny mazací a zapisovací cykly buněk vyčerpány. Je ale otázka, na základě čeho je životnost vůbec počítána, ovšem když si vydělíme objem celkového zápisu kapacitou SSD (240 GB), pak nám vyjde číslo velmi blízké hodnotě 3000, a to je pro moderní paměti NAND Flash obvyklý maximální počet mazacích a zapisovacích cyklů. Tolik by měly vydržet bez chyby a pak už mohou začít selhávat, ale také vůbec nemusí.

A taková buňka ve špatné kondici by ani nemusela dlouho udržet náboj, čili i uloženou informaci, přičemž vypnuté SSD nemá žádnou možnost, jak proti tomu bojovat. Obecně se totiž používá prosté přepsání buněk stejnými daty, čímž se oživí a to nám v poslední době připomněl především Samsung a jeho SSD 840 EVO, které měly problém s výkonem při čtení daný tím, že měly potíže se čtením dlouho uložených informací. Poukázat můžeme ještě na novou studii JEDEC, která zkoumá vliv okolní teploty na schopnost SSD udržet data. Měla by se stát součástí nových standardů nebo způsobu škatulkování jednotlivých modelů SSD a v podstatě říká, že čím vyšší teplotu musí SSD snášet, tím kratší je doba, po kterou je schopno data udržet. Přitom rozdíly jsou to velmi značné, neboť každých 5 °C nahoru může znamenat zkrácení této doby na polovinu.

Co jsme tedy zjistili my pomocí našeho malého, ale dvacet dnů trvajícího testu? Že je vše v pořádku. Oba archivy byly zkontrolovány a kontrolní součet vyšel naprosto bez chyby, takže můžeme být rádi, že i vyčerpané SSD dokáže udržet data v pořádku i bez napájení po takovou dobu. Samozřejmě by bylo lepší zvolit delší lhůtu, třeba půl roku, ale primárním cílem tohoto testu je zjistit, jaký maximální objem dat můžeme na SSD zapsat a co se sním začne dít, až se projeví selhávání prvních buněk. Musíme se tak v dohledné době dobrat nějakého výsledku a nelze test přerušit na tak dlouhou dobu.

Co se týče výkonu SSD, ten byl otestován hned po zapojení, aby nemělo čas na provedení případných oživovacích procedur, ovšem nebyl prokázán žádný rozdíl oproti předchozím výsledkům. HDTach se tak stále pohyboval mezi 250 a 300 MB/s a podobné výsledky jako dříve ukazuje i ATTO Disk Benchmark a další testy. Závěrem tedy můžeme říci, že 20 dní bez šťávy Vectoru 150 ani jeho datům vůbec neublížilo, takže my můžeme opět najet do starých kolejí a pustit na Vectora IOMeter a začít opět zapisovat data. Přihlásíme se zase hned poté, co narazíme na hranici jednoho petabajtu (nebo na hranici životnosti tohoto SSD).