AMD Dynamic Local Mode slibuje pro Threadripper až 47% nárůst výkonu

Dynamic Local Mode je především o herním výkonu procesorů Threadripper, které sice do herních mašin tak úplně nepatří, ale z toho samozřejmě nevyplývá, že by se na pracovních stanicích s těmito procesory nemohly hrát hry. Jak by se dalo vytušit, jde o problém s přístupem k paměti, který se týká Threadripperů vybavených čtyřmi čipy. 

 

 

První generace těchto procesorů využívala oproti serverovým EPYC pouze dva čipy Zeppelin po osmi jádrech, a tak končila na 16jádrovém modelu. To znamenalo, že se využily dvakrát dva kanály pro paměti DDR4, které kvůli kompatibilitě starších desek zůstaly i v případě 2. generace. Ta ale nabízí i procesory se čtyřmi čipy, a tak je jasné, že dva z nich nebudou mít vlastní paměťové kanály, respektive jim budou k ničemu. Řeší se to přesně tak, jak vidíte na schematu nahoře - pomocí sběrnice Infinity Fabric. To znamená, že pokud se chce některé z jader na čipu bez vlastních paměťových kanálů dostat do RAM, musí tak učinit prostřednictvím sousedního čipu, což je ale skok navíc představující zdržení, čili vyšší latence a nižší výkon. 

 

 

Funkce Dynamic Local Mode přitom slibuje až 47% zvýšení výkonu ve hrách, ovšem to bude spíše nižší, neboť Battlefield 1 byl výjimkou. A co vůbec daná funkce řeší a jak? Spoléhá se na to, že hry obecně potřebují rychlý přístup do paměti a pokud svou zátěž rozprostřou na více jader a některá z nich mají pomalejší přístup než jiná, snížení výkonu je pak celkové. Hry ale dnes současně s tím nedokáží využít veškerá jádra, jaká moderní Threadrippery nabízí, takže princip řešení je logický a v podstatě snadný. 

 

 

Jde tak opět jednou o Non-Uniform Memory Architecture (NUMA) a její podporu, aby mohl systém vytížit přednostně právě ta jádra, která mají nejlepší přístup do paměti. V případě NUMA obvykle jde o víceprocesorové systémy, z nichž každý má svou vlastní paměť, takže se zde řeší to, aby měl procesor a jeho jádra potřebná data ve své vlastní paměti a ne v paměti druhého procesoru. 

 

Zde jde o podobnou věc, a sice o přednostní využití těch jader, která mají vlastní paměťové kanály a nemusí nic obcházet. Ryzen Master už dříve umožnil uživatelům volně přepínat mezi "Local Memory Access" a "Distributed Memory Access". Ten druhý umožnil využít veškerý výpočetní výkon, zatímco ten první upřednostnil rychlý přístup do paměti, ovšem byl tu problém, že pro přepnutí mezi nimi bylo nutné stroj rebootovat. S Dynamic Local Mode už to nutné nebude.