Apple M1 Ultra v procesorových benchmarcích: působivý výkon na takt

I tak má ale Apple M1 Ultra velice slušný výkon a testy v Passmarku ukazují, že v případě procesoru i úžasný výkon na takt. Tento pokročilý "slepenec" dvou čipů M1 je vybaven celkem 20 jádry. Každý čip má osm výkonných jader Firestorm a dvě efektivní Icestorm v rámci designu ARM big.LITTLE, čili většina jich pracuje na taktu cca 3,2 GHz a dvě na necelých 2,1 GHz, přičemž dle firmy Apple má těchto 20 jader TDP jen 60 W. 

 

Chce to tak velkou fantazii chtít srovnávat takové CPU s HEDT procesorem Threadripper Pro 5995WX, jenž má celkem 64 jader a TDP 280 W, leda bychom to snad pojali tak, že budeme srovnávat to zcela nejlepší, co mohou nabídnout pracovní stanice založené na křemíku firmy Apple v porovnání s x86. 

 

 

Když se ale podíváme na výsledky testu PassMark s využitím výkonu jednoho jádra, pak dnes pochopitelně vedou procesory Intel Alder Lake-S, jejichž jednovláknový výkon jader Golden Cove už překonal konkurenční Zen 3, a to i díky výhodě vyššího taktu. 

 

 

Na straně firmy Apple je tu tak 3,2GHz jádro Firestorm, které se už dokáže téměř vyrovnat výsledku procesoru Core i7-12700 a pod sebou má Core i5-12600, čili je zřejmé, že jde o obdobu výkonu jádra Golden Cove v Alder Lake na taktu 4,8 až 4,9 GHz. Výkon na takt, čili IPC, je tak velice dobrý, ale to už ukázaly i starší verze M1. Podílí se na tom i 48 MB L2 cache, která je k dispozici pro osm výkonných jader (dvě slabší mají svých 8 MB L2). 

 

 

Ani s takovouto výbavou se ale M1 Ultra pochopitelně nemůže rovnat těm nejlepším dnešním HEDT procesorům, které mají nedostižnou výhodu už jen ve svém počtu jader a TDP. Dle výsledků Passmarku jde spíše v případě moderních CPU o trošku výkonnější procesor, než je Core i9-12900K či KF, ovšem právě s TDP CPU jader ve výši 60 W, zatímco dané Intely mají v reálném světě v zátěži čtyřnásobnou spotřebu (241 W - PL2). Pak se ani nelze moc divit, že s tímto omezením nedokáže M1 Ultra procesorům Alder Lake moc utéct i s výhodou vyššího počtu jader a evidentně i vyšším IPC, přičemž na výkon 16jádrového Ryzenu 9 5950X nedosáhne. Nakonec jde ale také pouze o Passmark.

 

Apple si tak jde svou cestou, která představuje spojení výkonných CPU a GPU v jedno výkonné SoC či APU, pokud bychom měli použít terminologii firmy AMD a další škálování výkonu zajistí spojení dvou a v budoucnosti možná i více čipů. To zajistí velice slušný výkon, který je omezen už jen tím, že už M1 Ultra je obrovské SoC (nehledě na paměti) skládající se ze 114 miliard tranzistorů, a tak jde celkově o mnohem složitější křemík i v porovnání s novým NVIDIA GH100 Hopper (80 mld.) a dokonce i s Ponte Vecchio od Intelu (100 mld.). 

 

Spojení ještě více M1 do jednoho SoC tak dnes nepřichází v úvahu a jde tu navíc i o spotřebu, v jejímž případě se Apple snaží mírnit, aby mohlo své M1 Ultra nasadit i malých počítačích jako Mac Studio. PC hardware, a především grafické karty, jdou bohužel naprosto opačným směrem a vypadá to, že se v případě příští generace karet možná dočkáme i reálného TDP/TBP ve výši jednoho kilowattu, pokud sečteme nároky jednoho CPU a jedné grafické karty.

 

Zdroj: Tom's Hardware