Astronomové našli obdobu Slunce a Země v jednom systému

Typická objevená exoplaneta, která obíhá hvězdu třídy žlutého trpaslíka, má velikost našeho Neptunu, takže se řadí mezi plynné obry, na jejichž povrchu bychom se rozhodně neprošli. To jednak kvůli gravitaci či dalším nevhodným podmínkám a jednak samozřejmě i kvůli tomu, že takové planety ani žádný pevný povrch nemají. 

 

Pokud se najde už nějaká planeta velikostně podobná Zemi, v jejímž případě se dá očekávat pevný povrch tvořený horninami, typicky obíhá kolem hvězdy typu červený trpaslík. Aby se tak pohybovala v obyvatelné zóně a dopadalo na ni potřebné množství energie, musí být u takové hvězdy velice blízko (cca 20x blíže než Země ke Slunci) a v tom případě lze očekávat řadu problémů, mezi něž patří vázaná rotace planety, silná gravitace schopná vyvolat neutuchající vulkanickou činnost a také ohrožení radiací a erupcemi od blízké hvězdy. 

 

Největší smysl tak má z hlediska pátrání po životě či planetě vhodné pro život hledání systému, jehož hvězda se nejvíce podobá Slunci a to samé pak bude platit i pro jeho planetu či planety. Jak ovšem ukazuje naše Venuše, snadno můžeme narazit na zdánlivě velice slibný objekt, který ve skutečnosti může být pro život, jak si ho představujeme, naprosto nevhodný. Kandidát KOI-456.04 tak může být to i to. Nachází se asi 3000 sv. let daleko u hvězdy Kepler-160 a jde o dvojici, která se zatím nejvíce podobá Slunci a Zemi, i když tedy KOI-456.04 samotná by měla být téměř 2x větší než Země.

 

 

KOI-456.04 byla objevena týmem z projektu Solar System Research na Institutu Maxe Plancka u hvězdy, která je jen o desetinu větší než Slunce a má povrchovou teplotu 5200 °C (o cca 300 °C méně než Slunce). Kepler-160 také má u sebe již dlouho známé exoplanety, a to Kepler-160b a c, které jsou podstatně větší než Země a také mnohem blíže. Změny v oběžné dráze Kepleru-160c ale naznačovaly, že tu bude nejspíše i třetí planeta a na tu právě ukázala detailní analýza dat nasbíraných teleskopem Kepler. 

 

Jde tak o tranzitivní metodu, v níž se sleduje pokles jasu hvězdy zastíněné přechodem planety. Ten ale bývá i v případě velkých planet jen nízký (cca o pouhé procento i méně), a tak se signál malých planet může snadno dostat do oblasti šumu. Na ten je ale možné se také zaměřit a odhalit v něm opakující se variace skrývající i planety velikosti Země, přičemž nová analýza napovídá, že Kepler-160 má u sebe ne tři, ale nejméně čtyři planety. Jedna z nich je právě KOI-456.04 s průměrem 1,9násobku Země a dobou oběhu 378 našich dní. 

 

Vzhledem k velikosti planety tak lze očekávat velice vysokou hmotnost i gravitaci, tedy na náš vkus, ovšem i tak jde o dosud nejlepší analogii pro Slunce a Zemi. Ostatně KOI-456.04 má přijímat na stejné ploše jako Země nějakých 93 procent energie, což by v případě víceméně stejné atmosféry se stejně silným skleníkovým efektem stačilo na průměrnou povrchovou teplotu +5 °C (o 10 °C nižší než u nás). 

 

V příštích letech by se pak na KOI-456.04 mohla zaměřit evropská mise PLATO, která má být vypuštěna v roce 2026 a za úkol bude mít hledat právě exoplanety podobné Zemi u hvězd typu našeho Slunce. Zařízení bude orientováno právě tak, aby sledovalo stejnou oblast jako dnes již nefunkční teleskop Kepler.