Může to trvat dalších 7 či 8 miliard let, ale jednou se naše Slunce, až mu dojde vodík a později i helium, nafoukne a stane se z něj rudý obr, který by měl pozřít i naši planetu. Přinejmenším Jupiter a ještě vzdálenější planety by ale tuto fázi snad měly přežít.
Vnější vrstvy Slunce se vytratí do okolního vesmíru coby mlhovina, zatímco jádro se naopak smrští a z fúzí vodíku v uhlík či kyslík se uvolní energie. Zbyde tu tak bílý trpaslík s průměrem jen několik tisíc kilometrů, který bude poté v průběhu dalších miliard let vyzařovat zbytkové teplo, až se z něj nakonec stane chladný a těžko viditelný černý trpaslík. Tyto hvězdy jsou zatím samozřejmě spíše jen teoretické, neboť jednak by bylo mimořádně obtížné takovou najít, ale především jde o to, že ani věk našeho vesmíru nestačí na to, aby bílý trpaslík zchladl natolik, aby se z něj stal černý trpaslík. Dle astronomů tak žádný černý trpaslík dosud neexistuje.
Bílých trpaslíků je ale dost, neboť jde o vcelku běžný pozůstatek hvězd hlavní posloupnosti o hmotnosti 0,07 až 10 Sluncí, čili rozpětí je opravdu široké, ale pak se i výsledky mohou značně lišit svým složením právě na základě výchozí hmotnosti hvězdy.
A právě i zrod bílého trpaslíka mohou přežít původní planety, jak se ukázalo díky pozorování astronomů pomocí W. M. Keck Observatory. Ti se mohli díky efektu gravitační mikročočky lépe a detailněji podívat na systém nacházející se u středu naší Galaxie, v němž byla odhalena planeta srovnatelná s Jupiterem, a to jak z hlediska hmotnosti, tak i oběžné dráhy, i když dle konkrétních čísel k tomu je zapotřebí trošku představivosti.
Jedná se konkrétně o událost označenou jako MOA-2010-BLG-477Lb, v jejímž rámci byl nalezen bílý trpaslík o hmotnosti cca 0,5 Slunce, kolem nějž obíhá potvrzená planeta o hmotnosti cca 1,4 Jupiteru (+/- 0,3), a to ve vzdálenosti 2,3 až 3,3 AU. Náš Jupiter je tak o něco menší/lehčí a obíhá ve vzdálenosti 4,2 až 6,2 AU. Systém je vzdálený asi 2 kpc (cca 6500 sv. let) směrem ke středu Galaxie.
Joshua Blackman z University of Tasmania tak říká, že jde právě o důkaz schopnosti planet přežít konec života hvězd, z nichž se stávají bílí trpaslíci, pokud ovšem obíhají v uctivé vzdálenosti. To tak naznačuje, že i v našem systému přežije "smrt" Slunce vedle Jupiteru i Saturn či Neptun.
V budoucnu by měl na toto téma velice přispět chystaný Nancy Grace Roman Telescope americké NASA (dříve byl označován jako WFIRST), který právě bude hledat exoplanety, a to i takové, které dosud existují v systémech bílých trpaslíků.
Zdroj: keckobservatory.org
.jpg)
