Astronomové poprvé zmapovali povrch hvězdy Antares

To vše samozřejmě platí pro hvězdná měřítka, takže o detailech ve srovnání s mapováním planet naší soustavy či našeho Slunce se v žádném případě nedá mluvit. Však je také Antares od nás vzdálený 550 světelných let, ale na druhou stranu jde zase o rudého superobra, jenž má průměr asi 880krát větší než Slunce. To by se tak vedle něj jevilo jen jako nicotná tečka, i když poměr hmotností je jen 1:15 až 1:18 ve prospěch Antara. 

 

 

Když se tak podíváme na hvězdnou oblohu, Antares se jeví jako jedna z nejjasnějších hvězd, a to dle tabulek patnáctá za hvězdami Sirius, Vega, Betelgeuse či Alderbaran (a samozřejmě i za Sluncem). Kvůli jeho červenému zbarvení (a poloze) si ji také lidé už dlouho pletou s Marsem, a díky tomu Antares získal i svůj název, který znamená soupeř Marsu či rovný Marsu, i když je tu jako obvykle i alternativní výklad, že jde o jméno po arabském bájném hrdinovi Antarovi (celým jménem Antarah ibn Shaddad). 

 

 

Antares 

 

Nyní se tak můžeme podívat na tento snímek, který už rozhodně nevypadá jen jako malý zářivý bod a my v něm můžeme najít i detaily. Pořízen byl díky zařízení Very Large Telescope Interferometer (VLTI) zapojeném do European Southern Observatory v Chile, a to s využitím nástroje AMBER, který sleduje oblohu v blízce infračerveném světle. VLTI byl schopen dosáhnout úhlového rozlišení sedmkrát menšího, než je úhlový průměr samotné hvězdy. Dá se tak říci, že zachycený snímek Antara má 7x7 pixelů a pokud jde o hvězdu včetně její pozorovatelné atmosféry či koróny, jde o rozlišení 12x12. 

 

Ve výsledku tak bylo možné změřit i rychlost ionizovaných plynů pohybujících se přes tvář hvězdy a astronomové zjistili, že její atmosféra obsahuje několik "shluků" plynu, který dosahuje do mnohem větší vzdálenosti, než se myslelo. Tímto způsobem tak Antares v podstatě zdvojnásobuje svůj průměr. 

 

Betelgeuse zachycený zařízením ALMA

 

Samotnou konvekcí, čili stoupáním teplého materiálu a klesáním ochlazeného, se přitom takový jev nedá vysvětlit, takže zbývá zjistit, jakým způsobem se plyn dostává tak daleko od povrchu hvězdy. 

 

Možnost pozorování pohybu plynu v atmosféře Antara také snad napomůže vysvětlit jednu dlouholetou záhadu. Ta se týká toho, jakým způsobem jsou hvězdy jako tato schopny ke konci svého života velice rychle ztratit velkou část svého materiálu, a to i několik hmotností našeho Slunce. Právě tento materiál totiž způsobí, že se hvězda rozzáří do podoby supernovy, jak skrz něj prochází rázová vlna exploze. Podobnou aktivitu vykazuje i hvězda Betelgeuse, ovšem atmosféra Antara vypadá jako mnohem více aktivní.

 

Zdroj: Astronomy