Astronomové v relativní blízkosti poprvé objevili pomalu blikající magnetar
28.1.2022, Jan Vítek, aktualita
Pokud bychom mohli vlastníma očima pozorovat neutronové hvězdy v jejich nejsilnějším spektru, byl by daný magnetar pro nás jedním z nejzářivějších objektů na obloze. Ne tedy vždy, ale jen občas, a to asi třikrát za hodinu.
Australští Astronomové si všimli zdroje vysoce energetického elektromagnetického záření, který se jednou za 18 minut a 18 sekund rozsvítí na dobu mezi 30 a 60 sekundami. Jedná se nejspíše o magnetar, který jednou za čas vyšle své rádiové záření naším směrem, jak ukazuje následující animace.
Repeating Transient Animation from ICRAR on Vimeo.
Asi třikrát za hodinu se tak směr záření vysílaného od pólů hvězdy vydá směrem k Zemi, díky čemuž můžeme pozorovat pomalé záblesky. To je ovšem průvodní jev spojený s pulsary, zatímco magnetar je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Ovšem magnetar může být zároveň i pulsarem, nicméně autoři studie pod vedením Dr. Natashy Hurley-Walker (Curtin University) svůj objevený objekt označují za ‘ultra-long period magnetar’ dle toho, že jeho záblesky přicházejí se značným časovým odstupem oproti běžným několika sekundám. Objev učinil konkrétně student Tyrone O’Doherty.
Tento magnetar přitom od nás není ani příliš daleko, neboť 4000 světelných let se dá v celkovém vesmírném měřítku považovat za blízké okolí, ostatně sama naše Galaxie má průměr cca 100 tisíc světelných let, a to je navíc spodní hranice odhadů, které jdou až na dvojnásobek (je totiž těžké odhadovat velikost galaxie, jíž jsme sami součástí).
Tento obrázek nám ukazuje naši Galaxii pohledem zařízení Murchison Widefield Array - MWA (70–300 MHz), čili barvy jsou pochopitelně falešné a červené vyjadřují nižší frekvence, zelené střední a modré pak nejvyšší.
Bílá hvězdička ukazuje pozici objeveného magnetaru, z nějž přichází vysoce polarizované rádiové vlny, což ukazuje právě na to, že zdroj má extrémně silné magnetické pole. Dostupná data pak sedí na dosud jen teoretický typ hvězd zvaných ‘ultra-long period magnetar’. Astronomové však očekávali odlišnou intenzitu přicházejícího záření, která je ve skutečnosti výrazně vyšší, než se očekávalo. Příčinou může být to, že hvězda velice efektivně využívá svou magnetickou energii, díky níž vznikají silné rádiové vlny, jež doputovaly až k anténám zařízení MWA. To lze považovat za předchůdce Square Kilometre Array (SKA), nového velkého rádiového teleskopu, který se ale teprve staví a fungovat má až od roku 2027.
