Cassini odhalil na Titanu kaňony plné tekutého metanu
29.8.2016, Jan Vítek, aktualita
Od roku 2004 jsme se o měsíci Titan dozvěděli mnohé, neboť v tom roce jej začala podrobně zkoumat sonda Cassini-Huygens. Nyní byly v tomto chladném světě objeveny kaňony plné tekutého metanu.
Titan můžeme popsat jako naoranžovělý měsíc, na němž panují velice nízké teploty. Obíhá kolem planety Saturn a kromě Země jde o jediné známé těleso, které má atmosféru bohatou na dusík. Astronomové ale ještě donedávna nevěděli, jakou povahu tato atmosféra má, nebo co se vůbec děje na povrchu měsíce. Sonda Cassini to všechno změnila, neboť nahlédla pod dusíkovou mlhu na povrchu Titanu a její přistávací modul Huygens na něm dokonce přistál a odeslal cenná data právě přes Cassini. Mimochodem, v té době šlo o první úspěšné přistání na cizím tělese v takové hloubce našeho systému.
Sonda Cassini ke sledování Titanu využila svůj radar, díky němuž zjistila, že je pokryt podobnými útvary, které máme i na Zemi. Ty ale dokáží zároveň být velice odlišné, přičemž máme na mysli kaňony, skrz něž neteče voda, ale tekutý metan. Titan je do jisté míry podobný Zemi, ale zatímco ta je v porovnání s ním teplý svět s koloběhem vody, on samotný je chladný s koloběhem metanu. Poblíž severního pólu má Titan metanová jezera jako obdobu ledové pokrývky na Zemi a u rovníku jsou zase namísto písečných dun uhlovodíkové duny. Ty jsou tvořeny granulemi vodního ledu pokrytého temným uhlovodíkem, který se na ně jako déšť snáší z oblohy.
Celý měsíc pak má pokrývat podzemní oceán tvořený vodou a čpavkem, který je skrytý pod zmrzlou vrstvou a metanovými jezery. Jak bylo nyní zjištěno, tak tato zmrzlá vrstva má velice proměnlivou tloušťku, neboť ji postupně narušují atmosférické vlivy. Na povrchu se tak tvoří hluboké rýhy srovnatelné s Grand Canyonem, v nichž proudí kapalný metan i etan. Dlouhé jsou stovky kilometrů a ústí zpravidla do severního metanového moře, Ligeia Mare.
metanové kaňony zachycené přístrojem DISR na palubě Cassini
Sonda Cassini také sledovala, jak se podmínky na povrchu Titanu mění od jeho podzimu do zimy, což je období trvající přibližně našich sedm let. Můžeme tak vůbec poprvé pozorovat nastupující zimu na Titanu a nyní se mají potvrdit předpoklady "vesmírných meteorologů", kteří tvrdí, že můžeme u severního pólu očekávat metanové bouře.
severní oblast Titanu s metanovými jezery
Největší vzrušení pro astronomy tak přineslo to, že na povrchu Titanu najdeme podobné prvky jako na Zemi, čili řeky, jezera a moře, které živí tamní počasí. Rozdíl je "jen" v tom, že roli vody zde hraje metan. Astronomové také zdůrazňují, že tyto objevy jsou velice důležité kvůli tomu, abychom mohli správně interpretovat spektrografické údaje získané ze sledování jiných vzdálených systémů a jejich exoplanet. Právě to málo, co jsme ještě donedávna věděli o Titanu, přineslo zkoumání údajů ze spektrografu, přičemž šlo v podstatě jen o přítomnost dusíku v atmosféře.
Sonda Cassini také poskytla nové informace do celé skládačky, čímž máme na mysli snahu pochopit to, jak vznikla naše soustava a kde se vzal na Zemi život.
Zdroj: Extremetech
Sonda Cassini ke sledování Titanu využila svůj radar, díky němuž zjistila, že je pokryt podobnými útvary, které máme i na Zemi. Ty ale dokáží zároveň být velice odlišné, přičemž máme na mysli kaňony, skrz něž neteče voda, ale tekutý metan. Titan je do jisté míry podobný Zemi, ale zatímco ta je v porovnání s ním teplý svět s koloběhem vody, on samotný je chladný s koloběhem metanu. Poblíž severního pólu má Titan metanová jezera jako obdobu ledové pokrývky na Zemi a u rovníku jsou zase namísto písečných dun uhlovodíkové duny. Ty jsou tvořeny granulemi vodního ledu pokrytého temným uhlovodíkem, který se na ně jako déšť snáší z oblohy.
Celý měsíc pak má pokrývat podzemní oceán tvořený vodou a čpavkem, který je skrytý pod zmrzlou vrstvou a metanovými jezery. Jak bylo nyní zjištěno, tak tato zmrzlá vrstva má velice proměnlivou tloušťku, neboť ji postupně narušují atmosférické vlivy. Na povrchu se tak tvoří hluboké rýhy srovnatelné s Grand Canyonem, v nichž proudí kapalný metan i etan. Dlouhé jsou stovky kilometrů a ústí zpravidla do severního metanového moře, Ligeia Mare.
metanové kaňony zachycené přístrojem DISR na palubě Cassini
Sonda Cassini také sledovala, jak se podmínky na povrchu Titanu mění od jeho podzimu do zimy, což je období trvající přibližně našich sedm let. Můžeme tak vůbec poprvé pozorovat nastupující zimu na Titanu a nyní se mají potvrdit předpoklady "vesmírných meteorologů", kteří tvrdí, že můžeme u severního pólu očekávat metanové bouře.
severní oblast Titanu s metanovými jezery
Největší vzrušení pro astronomy tak přineslo to, že na povrchu Titanu najdeme podobné prvky jako na Zemi, čili řeky, jezera a moře, které živí tamní počasí. Rozdíl je "jen" v tom, že roli vody zde hraje metan. Astronomové také zdůrazňují, že tyto objevy jsou velice důležité kvůli tomu, abychom mohli správně interpretovat spektrografické údaje získané ze sledování jiných vzdálených systémů a jejich exoplanet. Právě to málo, co jsme ještě donedávna věděli o Titanu, přineslo zkoumání údajů ze spektrografu, přičemž šlo v podstatě jen o přítomnost dusíku v atmosféře.
Sonda Cassini také poskytla nové informace do celé skládačky, čímž máme na mysli snahu pochopit to, jak vznikla naše soustava a kde se vzal na Zemi život.
Zdroj: Extremetech
