Celá Omega Centauri je pravděpodobně neobyvatelná

Astronomové na něco takového těžko mohli přijít tak, že by posuzovali všechny hvězdy v Omega Centauri, jichž je na deset milionů, takže je logické, že museli přijít s nějakým problémem, který se týká celé hvězdokupy. 

 

pohled do nitra Omega Centauri

 

Omega Centauri byla vždy známá jako hvězda, dokud ji Edmund Halley v 17. století neoznačil za mlhovinu a o cca 150 let později toto označení John Herschel změnil na kulovou hvězdokupu. Jde o útvar tvořený miliony hvězd, který se nachází asi 15.800 světelných let od nás a pravděpodobně je to ve skutečnosti pozůstatek trpasličí galaxie zbavený vnějších hvězd. 

Astronomové přitom dosud neviděli problém s tím, že by v Omega Centauri mohl existovat svět či světy vhodné pro nám známý druh života, však čistě statisticky by to v některém z deseti milionů hvězdných systémů mohlo vyjít.

 

Stephen Kane se Omegou Centauri podrobně zabývá a říká, že rozšíření exoplanet je v jejím případě téma, o němž se moc neví. Kulové hvězdokupy jsou přitom ve vesmíru běžné, a tak bylo logické hledat známky toho, že by život mohl existovat i v nich. Kane společně se Sarah Deveny využil data z Hubbleova vesmírného dalekohledu pro studium celkem 350.000 červených trpaslíků v centru Omega Centauri. Právě tyto hvězdy by mohly poskytovat vhodné podmínky pro život, i když samozřejmě ne nutně inteligentní či kdovíjak vyspělý a také to nemusí být ideální podmínky. Kaneovi šlo přesně o možnost existence vody v tekutém stavu, a tedy přítomnost exoplanet v obyvatelném pásu. 

 

Ten je v případě červených trpaslíků poměrně úzký kvůli tomu, že jde o malé hvězdy se slabým výkonem, ale to platí pro hvězdy tohoto typu i jinde, takže v tom není problém. Ten ale nastane, když si uvědomíme, jak moc jsou tyto hvězdy v Omega Centauri nahuštěny na sebe. K nám má nejblíže hvězda Alfa Centauri, která je daleko 4,22 světelných let a shodou okolností je to také červený trpaslík. V dané hvězdokupě k sobě ale mají hvězdy v průměru jen 0,16 světelných let. 

 

Kvůli tak zahuštěnému prostoru vstupují do rovnic gravitační interakce a ty mají způsobovat, že jednotlivé hvězdy si případné planety vzájemně vychylují z oběžných drah. To má v průměru nastávat jednou za milion let, takže tamní prostředí je prostě a jednoduše tak nestabilní, že případný život nemá nejmenší šanci na nerušený vývoj. 

 

Tato studie tak říká, že i v jiných podobných hvězdokupách s tak vysokou hustotou hvězd bude situace podobná, ale naštěstí kolem naší galaxie máme mnoho dalších hvězdokup, které nejsou tak hustě "zabydleny".