Dawn se velice zblízka podívala na trpasličí planetu Ceres

Ceres nám zbyla v pásu asteroidů jako relikt protoplanety po zformování Sluneční soustavy a my se můžeme nyní zblízka podívat na její ledové tělo vyfotografované ze vzdálenosti 35 kilometrů. Následující snímek byl přitom zachycen ještě těsně před tím, než se Dawn ponořila na nižší oběžnou dráhu z výšky stovek mil nad povrchem.

 

 

A proč se NASA rozhodla k tomuto manévru? Je to především kvůli kráteru Occator, kterého si astronomové ihned všimli, jak Dawn k Ceres přiletěla v roce 2015. Zaujal je totiž svými podivnými odrazivými body, které byly viditelné i z dálky a mělo se za to, že je tvoří směs solí a ledu, která byla vyvržena z vnitřku planety díky kryovulkanismu. 

 

 

Dawn se tak mohla na tyto oblasti velice zblízka podívat a výsledkem je tato druhá fotografie. Vědci si tak potvrdili, že jde skutečně o uhličitan sodný (Na₂CO₃), který nejspíše pronikl na povrch z vnitřních zásob slané vody. Teprve se ale ukáže, zda je Ceres dosud geologicky aktivní, což by bylo vskutku zajímavé vzhledem k tomu, že Ceres má čtvrtinovou velikost Měsíce. Na snímky se podívali také geologové, jimž útvary v kráteru Occator připomínají prostý vulkanismus. 

 

Ceres ve falešných barvách ukazuje svůj výrazný kráter Occator

 

Pro sondu Dawn je také přiblížení velký úspěch, však je na jedné z nejnižších oběžných drah ze všech dosavadních sond NASA. Srovnání snese i se sondou Lunar Prospector, která sestoupila k Měsíci na vzdálenost pouhých 32 kilometrů. Pak už existuje velké nebezpečí, že se taková sonda zřítí na povrch obíhaného tělesa. Sondě Dawn už také nikdo nesebere to, že jako první dokázala obíhat dvě tělesa krom dvojice Země a Měsíc. Dříve než k Ceres se totiž dostala k asteroidu Vesta. 

 

Z tak nízké oběžné dráhy může Dawn zkoumat ještě jednu věc, a sice zda najde známky existence podpovrchového oceánu, což však není příliš pravděpodobné.