Není tak třeba sáhodlouze vysvětlovat, že počítač jako Power Mac G4 opravdu není připraven pro moderní M.2 SSD určené pro rozhraní PCIe, které bylo samo vytvořeno v roce 2003.
Samotné počítače Power Mac G4 byly založeny na procesorech PowerPC G4 s taktem až 500 MHz a využívaly přinejlepším právě sběrnici AGP pro grafiky ATi Rage 128 či jejich vrstevnice a pro úložná zařízení pak rozhraní Ultra ATA/33 či 66 a případně pak SCSI, a to samozřejmě pro klasické pevné disky, neboť SSD se ještě běžně nepoužívala.
Instalace a rozběhnutí moderního M.2 SSD ve 20 let starém počítači tak opravdu není jen otázka využití dvou redukcí, a sice z M.2 PCIe na PCI. Už z toho je ale zřejmé, že více než 133MB/s propustnost z takového úložiště jednoduše nedostaneme a už proto je tu otázka, zda má taková věc u tak starého počítače vůbec praktický význam. Možná ne tak velký z hlediska celkové sekvenční propustnosti, ale především náhodné operace s menšími objemy dat by měly být oproti HDD mnohem rychlejší. Ostatně je dobře známo, že výkon starého počítače, který ještě spoléhá na HDD, nejlépe a s nejmenší námahou oživíme pomocí SSD v roli systémového disku.
Zde tedy nestačilo jen využít redukce a Pierre Dandumont musel také dané SSD zprovoznit, a to pomocí protokolu AHCI. Ten podporuje Power Mac G4 i Samsung SM951, který byl v tomto případě zvolen právě kvůli tomu. Dále už jde čistě o softwarové záležitosti, a to o využití vhodného BIOSu a verze Mac OS X, což je podrobněji vysvětleno na Journaldulapin.com, ovšem ve francouzštině.
Zdroj: Pierre Dandumont
.jpg)
